Kedysi som sa cez tieto stránky (vtedy ešte “minigrimi”) zoznámila s českou ezoteričkou-bosorkou Noirou. Potom som o nej dlho nepočula a dnes som sa dozvedela, prečo:

Noira pred dvoma rokmi sekla s mágiou.

Vyrobila seriál článkov, ktorými to zdôvodňuje. Ja si sem prenášam (s jej dovolením) jeden z nich:

8 důvodů, proč nevěřím na magii

Poslední z pětidílného seriálu, který pohřbil mé působení slavné čarodějnice, vyvolal největší skandál. Pouštím se v něm do dekonstrukce nikoliv čarodějnické profese, magie jako takové.

Za svůj život jsem udělala několik set magických rituálů a stovky lidé jsem vedla při skupinových rituálech na seminářích. Nyní jsou tomu dva roky, co jsem přestala dělat rituály. Proč?

Osm kapitol o tom, proč už nevěřím na magii.

1.

Když se podívám na dobu, než jsem začala magii praktikovat, tedy někdy před deseti lety, vytane do popředí jedna věc:

MŮJ ŽIVOT PŘED MAGIÍ BYL ŠŤASTNĚJŠÍ, NEŽ POTÉ

To je ovšem skandální tvrzení, a zaslouží si prozkoumat. Člověk, který se dal magii (nebo též na různé metody osobního rozvoje, který se obrátil na víru a podobně) žije v přesvědčení, že jeho život byl zachráněn, spasen, má se daleko lépe, než předtím, a je-li v roli profesionála, jako jsem byla, tak tuto zázračnou zvěst předává dál formou svých služeb a seminářů. Je to základní předpoklad k tomu něco dělat, takže když se mi zhroutil, není divu, že se s ním zhroutilo  všechno ostatní. Došla jsem k názoru, že můj život před tím, než jsem propadla magii (to je toži to správné slovo), byl šťastnější, než poté.

Jak je to možné?

Proč?

Proč jsem byla šťastnější tehdy?

A musela jsem si odpovědět, že to bylo proto, že dříve jsem věřila sama v sebe. Člověk, který se v životě opírá je o svůj rozum a schopnosti, protože nevěří na metafyzické věci, funguje úplně jinak, než čarodějnice, která na všechno má ten správný rituál. Oba způsoby pro mnoho lidí fungují, často celoživotně. V mé racionální inkarnaci mi však něco chybělo. Cítila jsem se ochuzená. Chtěla jsem věřit. Jako spoustu lidí, chybělo mi “něco navíc” a pocit, že “existují ještě jiné světy”. Takže když do mého života přišla magie, uvítala jsem to. Netušila jsem, jak moc mne to změní.

Netušila jsem, že se přesunu z role pozorovatele (studovala jsem antropologii náboženství) do role subjektu, který pak chodili zpovídat badatelé! To mi přišlo legrační. Ještě nedávno jsem seděla s notýskem na duchovních setkáních a psala tak zvaná “zúčastněná pozorování” o duchovním životě v Čechách, a najednou jsem byla jedna z nich.

Bohužel duchovno a veškeré formy náboženství mají ten nepříjemný rozměr že vám nedovolí postávat stranou. Můžete být buď jedním z nás nebo jedním z nich. Je to logický důsledek napětí mezi světem věřících a nevěřících, které se v základních představách nepotkávají.

Různé techniky esoteriky a osobního rozvoje se často zabývají změnou smýšlení. Určitě jste někdy slyšeli poznatek, “je to v hlavě”. Popíšu nyní svoji mentalitu v době, kdy jsem byla magií nepolíbená mladá studentka společenských věd, marketingu a začínala jsem podnikat.

Věřila jsem, že všechno zvládnu.

Když něco chci, tak prostě jdu a opatřím si to.

Když to trvá dlouho nebo je to náročné, udělám si plán.

Nechápala jsem ani, jak může někdo prožívat nešťastnou lásku. Vždyť přece když se v tom trápím, tak jdu od toho, ne? (připomeňme si tento bod, až budeme znovu vzpomínat esoteriku!)

Svět věřící a nevěřících má své ideály, své vzory. Na špici duchovního světa je kněz, učitel, nebo v mém groteskním případě, Noira. Byla jsem považovaná za vzor následováníhodný, a protože jsem byla na vrcholu místní duchovní scény, sama jsem už žádné vzory neměla. Často mne to trápilo, a vyvíjelo to na mne tlak. Člověk se cítí dost pod tlakem a osamělý, když v něm všichni vidí lídra, a sám nemá, koho obdivovat.

Tehdy — těsně před svým vstupem do duchovního světa — jsem obdivovala podnikatele. Lidi, kteří něco dokázali. Měli nějakou vizi a šli si za ní bez ohledu na výsměch okolí.

Asi nejvlivnější člověk v mém životě tehdy v té době byl můj první šéf, americký podnikatel jménem Charles. Ještě na vysoké škole jsem mu dělala sekretářku.

Myslela jsem si o něm, že je trochu blázen. (Zdravý český skepticismus.)

Jenom blázen by odjel z New Yorku sem na kraj Prahy, aby tu začal podnikat v pražení kávy a dovozu čaje. O zdaru jeho podniku jsem měla pochybnosti. Nešlo ale přehlédnout, žen on to myslí smrtelně vážně. Přestěhoval se do kanceláře, telefonoval na druhý konec světa ve tři hodiny v noci. Naučil se německy, což mi přilo u Američana obzvlášť pozoruhodné. Z malého domku na konci Kunratic vedle nudapláže koordinoval v Hamburku lodě, které mu vezly cenný náklad kávy a čaje.

Myslím, že mi to poprvé naplno došlo, když jsem několik let poté v drahé restauraci ve městě dostala “jeho čaj”. Měla jsem před sebou důkaz, že to nebyl jenom sen.

O dalších pár let později jsem ho potkala v kavárně, jak si užívá jako rentiér. Firmu prodal a v pětatřiceti odešel do důchodu. Cestuje po tropických ostrovech a léto tráví na Mallorce na diskotékách. Můžete se tam jít podívat – La Bohéme Café je jedna z nejvíc oslavovaných kaváren pražských Vinohrad.

Měla jsem víru v sebe, a představu, že věci jdou, když jim jdete naproti a někde na cestě na vás spadne stříbrný prach, protože bez štěstí to nejde. Svojí mentalitou jsem štěstí přitahovala. Jako Vesmír reagoval na to, že věřím sama v sebe, a příležitosti mi sám posílal. Jistě to mělo co do činění s tím, že ze dvaceti má člověk bravado a nedokáže si představit, že by se v životě ztratil a nedosáhl svých velkolepých cílů. Teď po třicítce vidím věci jinak a je mi jasné, že spousta mých jalových představ musela dojít zklamání. Nakonec, na tom vrcholu jsem byla, jako zázračné dítě v televizi ve třiadvaceti v hlavním vysílacím čase. Nebylo to, co jsem si představovala, a za své zklamání z velké části viním esoteriku, protože svojí podstatou k fantazírování a nereálným iluzím svádí.

2.

MAGIE PODPORUJE DĚTINSKOU KONZUMNÍ MENTALITU A REZIGNACI NA VLASTNÍ ÚSILÍ

Můžete dosáhnout svého cíle, máte-li reálný a měřitelný cíl, a plán, jak se k němu dostat, pokud jste ochotni svou cenu zaplatit. Charles se dnes válí na těch samých plážích, které si do svých vision boardů lepí účastníci motivačních seminářů, pod těmi samými palmami, které si vizualizují příznivci New Age na celém světě.

A teď si řekněme taky to B).

Nikdo z těch lidí se na tu pláž nedostane. Nemůže. Nemá jak. Mělo by to být jasné, ale další a další generace lidí ukazují, že to nikomu jasné není. Je mi skoro trapné o tom psát. Skutečně jediný model, jak zbohatnout, který esoterika obsahuje, je stát se esoterickým lektorem, kteří jak brzy zjistíme, stojí na vrcholu hodnotového řetězce. Jejich adorace je přímo úměrná tomu, že mimo prostředí New Age by za jejich služby nikdo takové peníze nedal. Duchovno je v očích duchovních lidí tou zcela nejdůležitější, později prakticky jedinou, věcí, o kterou má smysl se snažit. Duchovno skýtá řešení. Duchovno znamená lásku, bohatsví a zdraví. Cesta k nim vede přes duchovno. Nejušlechtilejší a nejvíce požehnaný stav ze všech je být duchovní učitel. Lidé za duchovní služby dávají dost peněz, protože si jich cení více, než čehokoliv.

Tuhle jednostrannou hierarchii hodnot nejlíp pochopíte, když vám na semináři Magie peněz většina účastníků řekne, že jejich snem je otevřít si duchovní centrum nebo psát duchovní knihy. Nic blaženějšího v jejich očích neexistuje. V tu chvíli mi začalo být jasné, že tady něco dobře není, a že to nebude ta nejkratší cesta ke štěstí.

O několik let později jsem na stejném semináři prožila vlnu děsu, když jsem rychlou anketou zjistila, že většina mých účastníků nemá doma našetřeno 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že seminář spolu s cestou a ubytováním stál nejméně 4 000 Kč, kladla jsem si otázku, nakolik je takové jednání racionální. Co když jim odejde auto nebo kotel? Dá se opravdu taková investice ospravedlnit na pozadí toho, že tito lidé jsou jednu nehodu od toho, muset se zadlužit?

Pochopila jsem, že většina účastníků od mého semináře nečeká nic menšího, než zázrak, zatímco já se jim tady mezi meditacemi a rituály snažím ozřejmit základy finanční gramotnosti. Tato část semináře nikdy nebyla oblíbená. Často jsem o ni musela doslova bojovat. Většina lidí nepřišla, aby se v prvé řadě podívala střízlivým okem na své finance. Přišli svým způsobem právě proto, aby to nemuseli dělat.

A nemohu z toho vinit jen esoterické prostředí. Západní civilizace se pod tíhou reklamy, úvěrů a příslibů dostala na zcestí, kde chtít po lidech, aby si přiznali pravdu je skoro to nejhorší, co po nich můžete chtít. Lidé budou bojovat o své bludy, i kdyby je to mělo zabít. A často je to zabije. Dluhy, mamon, reálně neexistující střední třída, do které se ale každý snaží nacpat, a velmi naivní představa běžných lidí o tom, kdo a jak v této zemi ve skutečnosti peníze vydělává.

(Tajenka: od jisté výše je to z 80 % zločin.)

Není divu že společnost, která je takto nemocná, hledá “řešení”, jak tuto nespravedlnost napravit. Jedním z těch iluzorních řešení jsou právě třeba duchovní semináře. Duchovní člověk tohle napětí v sobě vyřešil v prvé řadě tím, že si řebříček hodnot tak zdeformoval, že co se děje kolem něj, ho vlastně už netrápí. Proč řešit, že mu nefungují vztahy, bují korupce a bída, když on teďka čeká na to senzační proroctví z minulého života?

Jádrem spirituality New Age je escapismus (snaha uniknout do jiné reality). Pokud je něco založené na blouznění, je jasné, že ke hmatatelným výsledkům to nepovede.

Zpátky k člověku, který se na pláž dostal. Plán mého prvního šéfa vyžadoval vytrvalost a oběti. Od začátku do konce. Než přijel do Prahy, strávil Charles několik let nenáviděnou prací pro farmaceutickou společnost v New Yorku, aby si vydělal základní kapitál. V noci často nespal, protože vedl konferenční hovory na druhý konec světa a aby ušetřil náklady na svůj luxusní byt v centru Prahy, přestěhoval se do kanceláří. V práci byl vždycky první a odcházel poslední.

Vybavuju si tyhle scény živě, protože mi tak kontrastujou s tím, jak myslí lidé, praktikující magii a New Age. Nenechte se mýlit, oni jsou také ochotní “pracovat”. Říká se tomu “pracovat na sobě”. Jenže realita, ukrytá pod touto vlajkou je, že tím myslí nadále kupovat a utrácet za semináře, a jiné produkty a služby, až se z nich kouří, poté tam přijet přednášku si odsedět, a dále čekat, až to na ně spadne. Práce na sobě existuje, ale nedá se koupit, a z podstaty věci se nemůže zakládat na tom, že zahodím svůj život a přestanu se věnovat realitě ve prospěch duchovních snů.

Mnoho lidí si také falešně zakládá na tom, kolik “práce na sobě” udělali, když se přitom jenom sjíždějí po bouřlivých emocích, které zažívají, nejlépe s přispěním psychoaktivních látek. Málokterý “duchovní cestovatel” by o sobě přiznal, že je zatracený sběratel zážitků a feťák, když přesně o tom to je. Mimomanželské aférky a románky pak doplňují tuto práci na sobě o “zpracovávání karmických vztahů”.

Proč magie podporuje konzumní, dětinskou mentalitu a rezignuje na vlastní úsilí?

V jádru celé magie a New Age (esoterismu) stojí jednoduchá idea, to jest,

že je možné ovládat svět prostřednictvím tajemných sil, a zkrátit si tak cestu ke štěstí.

ale jak říká můj dobrý kamarád,

“Žádný zkratky kurva neexistujou.”

New Age literatura hovoří o „objednávkách z vesmíru“ a „splněných přáních“, jako by andělé a bůh byli obchodní dům a magie byla Ježíšek pro dospělé, připraven splnit vám nejtajnější přání. Když to člověk takhle řekne, je skoro s podivem, že se toho někdo chytá. Ale podivuje se někdo nad tím, že dnes lidé jezdí na dluh na dovolenou nebo si půjčí na vánoční dárky?

Představa, že dostanete něco jenom proto, že můžete, je zatraceně lákavá.

Je totiž otázka, jaká filosofie by vlastně měla této představě konkurovat. Jak se moderní člověk dostane ke štěstí? V našich podmínkách málokdo věří na americký sen, tj. “makej na sobě a dostaneš to.” Lidová moudrost je roztažená mezi dvěma polaritami, “Sedávej panenko, v koutě, když bude hodná, najdou tě” a “Lidé se dělí na ojebávané a ty, co je ojebávají. Je lepší být ten druhý.”

Ne každý je ochoten morálního kompromisu, a většina vyznavačů New Age je “hodná”. Jsou to naivní lidé a altruisté. Cynik by řekl, že se tím sami pasují do role být ojebávaní. Většina lidí také pochopila, že být hodní jim v životě nepomůže, a cítí potřebu nějak si polepšit.

A to je přesně ten okamžik, kdy přichází se svým příslibem esoterika.

(O těch, co se rozhodli druhé ojebat, se ani nezmiňujeme. V poslední sezoně svých seminářů jsem potkala lidi, kteří úsloví o tom “vzít život do vlastních rukou” pochopili po svém, a snažili se s pomocí kouzel získat falešný invalidní důchod, popřípadě usmrtit někoho, kdo jim stojí v cestě a kdo za jejich problémy může.)

Různé varianty esoterismu se liší jen v tom, jak si tajemné síly představují: jestli jako frekvence mysli, anděle, démony, astrologické síly, přírodní zákony nebo kdo ví, co všechno. Základní princip je stejný. Vy ami nemusíte nic dělat. Nebudete hodnoceni za to, jestli jste dobří lidé. Stačí, když budete ten tajný trik znát.

A my vám ho řekneme.

Když se dostanete do té části cyklu, kde inkasujete peníze lidí ochotných platit vám za tento příslib, jemuž jste sami uvěřili, iluze se zdá dokonalá.

3.

ESOTERIKA JE ZVRÁCENÁ PYRAMIDA

“Zvrácená pyramida” je sousloví, které nemám z vlastní hlavy. Jmenuje se tak kniha, která pojednává o nechvalně proslulých sektářských firmách “prodejců zázračných dek a hrnců”, které jsou typické svojí pyramidovou strukturou (tzv. multi-level marketing).

Jak zvrácená pyramida funguje?

Skutečný zisk se v ní vytváří nikoliv prodejem produktů a služeb, ale náborováním dalších lidí a vytěžováním osobních vztahů, založených na důvěře.

Podobná průtokovému ohřívači, zvrácená pyramida funguje jen díky tomu, že každý rok pozře a nové zástupy lidí.

Nejvíc patrné to je pořadateli duchovního semináře.v esoterické branži nelze získat “stálého zákazníka”, pokud byste jej opravdu vedli k avizovanému cíli samostatnosti, štěstí a svobody. Pak vás nepotřebuje — přirozeně.

Vzhledem k tomu, že duchovní seminář nebo služba je produkt velmi spekulativní, je nehmotný stejně jako investice nebo pojištění, nakonec to, co prodává, je jedině a pouze vaše důvěra. Lidé přicházejí a kupují od vás něco, protože vám věří. To dneska platí v každé branži, bohužel čím dál, tím více. Produktů a služeb, které opravdu mají nějaké hmatatelné východy před konkurencí, valem ubývá. Centrální roli hraje výplach mozků a reklama, která útočí na naše city. Položte si otázku, která z věcí které si současný člověk kupuje, je opravdu nezbytná, jak dokázat, že zrovna tahle věc je zásadně lepší, než jiná.

Protože není. “Značkové” oblečení je toto příkladem. Žiju v Praze v oblasti, kde snadno můžete jít ke kadeřníkovi za 500 Kč nebo 3 000 Kč. Podle čeho se člověk rozhodne? Podle toho čemu věří. První i druhá kadeřnice vás ostříhá. Není to jako v 50. letech, kdy vynalezli automatickou pračku, a znamenalo pro domácnosti revoluci. Dříve stačilo říct, co daná věc umí, a mohli jste ji prodat. (Vzpomeňte si na předválečné filmy.)

Člověk, který miluje peníze nebo davy adorujících fanoušků v esoterice problém nemá. Já jsem především chtěla dělat věci, ve které věřím. A to byl problém. Zdálo se mi, že mě to tlačí někam, kde nechci být.

Dovolte mi přiblížit vám, jaké to je pořádat duchovní semináře z podnikatelského hlediska. Máte nějaké zapsané studenty. Ale to nic neznamená. Dobře víte, že tahle aktuální parta vás udrží na vodě maximálně rok, možná půl roku, než se omrzí a skočí po jiném, fantastičtějším příslibu. Cítíte, že pokud po nich budete něco chtít, budete mít tendenci nějak je upozorňovat na to, v jakém sebeklamu žijí, nebo vytáhnete své morální bariéry, ztratíte je ještě rychleji. Pro člověka jako já který chtěl opravdu podněcovat lidi k tomu, aby vzali svůj život do svých rukou, je to nepříjemné morální dilema. Možná, když děláte v bance nebo prodáváte software, který si objednala na stát napojená korupční firma, výčitky svědomí nemáte. Ale já jsem měla před sebou opravdové lidi, na kterých mi opravdu záleželo. Duchovní činnost jsem nešla dělat, abych vydělala velké peníze a lidi se přede mnou klaněli. 🙂 Přidejme k tomu, že konkurence nespí. Lidí, kteří se věnují duchovnu profesionálně, každý rok přibývá. Je to živnost, která nemá žádné vstupní předpoklady. Každý to může zkusit, když má, co říct. Výdělky jsou docela zajímavé, zejména když je srovnáte s běžnou prací. Zkouší to kde kdo. V této branži to tak nefunguje, že se lidé navzájem obohacují a kliety si doporučují. Vznikají malé kliky, každý si chce svou skupinku co nejvíce udržet a svět okolo jim vykreslit jako nebezpečný a zlý. Ptáte se, jestli to není sekta? No jistě, že je. Guruismus je také forma sektářství, i když členství v různých kroužcích se zde navzájem nevylučuje. Protože se nabídky jednotlivých učitelů podobají, a mnozí to zkouší za méně peněz, hromada lidí bude mít tendenci sáhnout po té, která je levnější. Vím to, mimo jiné proto, že se moje semináře prodávaly za polovinu ceny, přebalené pod něčí jinou značkou. Můžete se tomu vyhnout, když si založíte vlastní certifikovanou školu, a část svých oveček předěláte na učitele. Ale já jsem nikdy franšízu zakládat nechtěla, nešlo mi o to, jak z toho dostat maximum peněz. Pokud jste v takovém podniku úspěšní, rozpracujete mnoholetá studia a vyděláte na tom, že poskytujete dalším lidem certifikace. Pokud si zákazníka chce udržet co nejdéle, musíte to, co ho učíte, pořádně natáhnout. Nejlépe na tři roky. Otevřít si roční školu. Pak školu pro pokročilé. Vnitřní a vnější kruh zasvěcení, a vybírat pravidelné členské příspěvky. Jelikož jsem nikdy nechtěla mít vlastní sektu, nebylo to pro mne příliš zajímavé. Dávala jsem lidem všechno co vím, bez dávkování.

Zpátky na začátek. Abyste se uživili, pokud si nechcete budovat vlastní sektu, potřebujete studenty stále nové.  Abyste je zaujali, potřebujete nabízet něco extra. Co fungovalo v 90. letech, nefunguje v roce 2015. Trh se zaplnil, všeobecná euforie opadla. Zahraju si opět na proroka a dovolím si odhadovat, že tlak na šponování útěku před realitou se v této zemi přímo rovná tomu, jak lidé postupně 30 let od Sametové revoluce si začínají všímat, že se nemají jako v Německu, a nebudou se tak mít nikdy. Změna režimu následovaná rozkradením země je jeden takový bluf, který s občany této země politici sehráli.

Ale lidé mezitím přivykli západním obrázkům a nehodlají se jich vzdávat. Mají pocit, že mají na ně nárok, a přesně v této fázi přichází se svým příslibem esoterika. Mám pravdu nebo nemám? To posoudí až historie. Jisté je, že by si každý nakladatel neotevíral esoterickou řadu, kdyby se mu to senzačně neprodávalo. Ve své praxi jsem se s tragickým dopadem reklamních příslibů setkávala často. 4 z 5 mých klientů, kteří žili v neúnosné finační situaci, nebyli ochotni vyměnit za menší svoje bydlení, protože na tom stála a padala jejich vážnost. No, já nevím. Já bych si osobně radši vzala spolubydlícího, než skončila u lichvářů nebo pod mostem. Ale současný český člověk to tak nevidí. Současný Čech tuší, že ho politici podvedli a pod nohama mu rozkradli zemi, ale svého kousku štěstí v podobě hypotéky se vzdávat nehodlá. Člověk by si myslel, že smyslem duchovního učitele je ukazovat lidem pomíjívost materiálních věcí a nabádat je k jiným hodnotám, ale opak je pravdou. Současné duchovno je o tom, že lidem “plní jejich sny”, bez ohledu na to, jak hloupé a nereálné se ty sny zdají. Moderní duchovno nabízí koláče bez práce.

(„Hlavně nedávej do žádného názvu semináře slovo práce. Nikdo nemá rád práci,“ řekla mi marketingová expertka.)

Abyste svůj spiel mohli věrohodně prezentovat, musíte ho žít. Musíte ho praktikovat. To v praxi znamená, že sami musíte zblbnout nebo začít blufovat.

(„Prodáváš iluzi vlastního skvělého života,“ řekla mi jedna bývalá šarlatánka.)

Tím neříkám, že někteří duchovní učitelé nemají fajn život. Nikdo z nich ale nemá senzační život toho typu, který prezentují. Nestačilo by to. Nemůžete být jenom normálně spokojený člověk. Prostě to nestačí. Současní hledači absolutna chtějí víc, a jak jsem napsala jinde, jejich hnacím motorem je dost často nuda.

A co je nejlepším lékm na nudu? Ano, je jím pořádné drama. O to v duchovních kruzích skutečně není nouze. Pokud zrovna neprobíhá zatmění slunce, blíží se rovnodennost, plní se dávná proroctví, potkali jste svoji karmickou duši nebo probíhá velkolepá magická bitva. Neberte si to zle, já miluji pořádné drama. Ráda se koukám na filmy a zejména detektivky. Můj vlastní život by vydal na román (který vážně píšu).

Ale i mne to po nějaké době začalo nudit. Nudit?! Přesně tak! Je to totiž pořád dokola. Já sama jsem se osobního rozvoje pustila, abych vyřešila nějaké následky z dětství a oprostila se od omezující náboženské výchovy, která mne dost poznamenala. Vždycky jsem ale do toho šla s cílem, že jednoho dne budu “normální”. Budu v pohodě a žít zkrátka si svůj život. No, normální jsem se nestala 🙂 ale hlavně, že jsem v pohodě.

Ale esoterický svět tady není od toho, aby vás dostal do pohody. Všichni si v něm sehrávají svoje osobní drama, společně si hrajou na něco a celkově dělají všechno proto, aby v tom bludném kruhu zůstali. Je to dáno mechanismy, které celý průtokáč udržují v chodu — neobyčejné zážitky, které přitáhnou lidi, nuda a bezútěšnost běžného života, a fakt, že když je někdo v pohodě, tak mu nic neprodáte.

Opakuji, když je někdo v pohodě, tak mu nic neprodáte. Loterii, pračku, duchovní seminář. Každému prodeji předchází vzbuzení potřeby, to byste si mohli pamatovat, pokud jste náhodu někdy v životě studovali byznys. Potřebovat není to samé, jako chtít. Musíte se od pouhého chtíče, který člověk dokáže ovládat, dostat do jeho vědomí potřeby. Musíte se dostat tak daleko, že sám věří tomu, že bez toho nemůže být.

Zde odbočím. Jeden narkoman v televizním dokumentu říká, “Hele, nikdo se neprobusí ve středu ráno  a neřekne si, tak, a teď se stanu závislým na drogách.”

Závislost je ale víc, než metafora v tomhle případě. Takže vemte si, že v podstatě lidem prodáváte drogy, není to jenom o tom, ale je to určitá součást, možný úhel pohledu, jak se na věc koukat. Neodsuzuju sektáře ani drogy. V určité části života to člověku pomůže. Současná společnost má hodně vysokou poptávku po úniku.

Jak funguje zvrácená pyramida

Existuje taková česká společnost. Nebudu ji jmenovat. Je z branže, o které pojednává kniha Zvrácená pyramida. Její zaměstnanci tak sami nadšeně přikyvují, když jim namagement bere asi 80 % jejich výdělků. Proč? Protože naše firma je nejlepší, vole! naše firma ti poskytuje úžasné vzdělávání, navíc v hodnotě stovek tisíc!

Co na tom, že to vzdělávání jsou jenom obchodní kurzy o tom, jak prodat více produktů firmy F.  Ti lidé tou prostě věří, takže si vlastní ojebávání ospravedlní. Pokud vás náhodou zajímá, proč jsem nezůstala ve finanční branži, právě jste se to dočetli.

Esoterika není o nic lepší. Pouze funguje jaksi jinak, pokoutně. Dalo by se říci okultně. Funguje to si takto: kouzly si pomůžete k tomu, že něco vyděláte. (Zkásnete jiné hledače Absolutna.) Ale jelikož nejste svobodný člověk, jelikož vám to čistě nemyslí, většinu svých zisků nakonec stejně vrazíte do „sebevzdělávání“ a nových, lepších pomůcek, nových guruů a zasvěcení!

Je to geniální systém. Nedá se v něm přímo rozlišit, kdo je ojebávaný, a kdo ojebává. Na vrcholu téhle pyramidy musí sedět Lucifer. Vždyť co je to jiného, než zpeněžování lidských slabostí, tužeb a sebeklamů? Blafování a oblbování, a získávání něčeho, co se rozplyne, za co zaplatíte příliš vysokou cenu?

A to tady vůbec nevyprávím historky, jak funguje magie a okultismus v rukou špatných lidí. na konci své kariéry jsem se dozvěděla, kolik z mých klientů jelo v nějaké formě podvodů a organizovaného zločinu. Už mne to přestává udivovat. Zlo má různé stránky, ty zjevné a ty rafinované, které nemůžete čekat. Duchovno, se svým kyblíkem Světla a Lásky, to nebudete čekat.

Pamatuju si zřetelně, jak vždycky, když jsem začala uvažovat o nějakém super drahém zasvěcení, vždycky se někde objevily nějaké peníze. Někdo mi nabídnul, že by mi je půjčil. Člověk to ve své hloupé víře považoval za božská znamení, která jej utrvzovala o tom, že je vše v pořádku. No reálně to bylo asi takto. Ta hodná paní, která vám nabízí kariéru u “významné nadnárodní společnosti” vám přinese smlouvu k podpisu až domů, a k tomu košík domácích buchet, ale pochopte ty buchty nebyly zadarmo…

Tohle duchovno mi přijde horší, než “stará dobrá” černá magie, protože když zacházíte s démony (nebo s mafií), tak přecijenom trochu čekáte, že by vás mohli ojebat. Víte, nebo při nejmenším tušíte, že byste za to mohli v budoucnu zaplatit. Zapřísahám vás, že tohle ale žádný dobrák, který se dal na duchovno, protože “chce pomáhat lidem” vážně nečeká.

4.

NECHLASTÁM A NEFETUJU, MÁM RÁDA SVŮJ ŽIVOT

Náboženství má hodně společného s drogami, jak proslule tvrdil Karel Marx.

Jeden z nejhorších okamžiků mého esoterického vystřízlivění byl rozhovor s kamarádkou, která vychvalovala jakousi novou metodu kvantového programování, která spočívá – lidovým jazykem řečeno – v tom, že jste “permanentně mimo”. Tedy, v tranzu. Ve hladině alfa. To je teď její nový životní cíl: nebýt tu. Pokud možno vůbec.

„Proč si místo toho nedá chlast a nebo drogy?“ zeptala jsem se kamaráda.

„Chlast ti nedá pocit morální výjimečnosti,“ odvětil.

Jako déja vú jsem si vzpomněla na vyprávění jiné, německé kamarádky, která mi vylíčila své otřesení, když se vrátila ze svého zasvěcení do jednoho z karibských kultů:

„Víš, já jsem pochopila, že oni to mají místo chlastu, aby zvládali ten příšerný život tam. Alkohol je na ostrovech tak drahý, že se dává jenom duchům jako obětina. Takže se sjedou na rituálech.“

“Tak, je to lepší, než kdyby se člověk zabil, opravdu fetoval nebo chlastal, že jo,” pomyslí si teď možná někdo soucitně. Říkala jsem si to taky, než jsem narazilana pár případů duchovních lidí, kteří odmítají potravu, jsou fascinováni ženou, která údajně už měsíce nejedla (breathariánství) a celkově to považují za následováníhodný vzor.

Je to vlastně logický prove žebříčku životních hodnot, ve kterých “materiálno” je zcela dole a “duchovno” zcela nahoře. Od duchovní ušlechtilosti toho, nejíst maso, člověk snadno dojde k tomu, nejíst mléčené výrobky, pak nejíst vařené jídlo, vejce… logicky neduchovnějšá musí být nejíst vůbec nic!

V mém okolí se pak odehrál případ, kdy někdo zcela zjevně z duchovních pozic vychvaloval seberaždu mladého člověka, který k ní neměl žádný důvod. To se pak nemůžete divit, co různé sekty vyvádějí.

5.

DUCHOVNÍ HLEDAČ JE DOJNÁ KRÁVA

Tato pasáž nevyhnutelně vyzní poněkud rasisticky. Moje německá kamarádka, když odlétala na zasvěcení do Karibiku, byla srozuměná s tím, že nemalé peníze, které svým učitelům zaplatila, jsou náklady na pomůcky a hostinu a že taková taxa je běžná. Ostatně místní si takové zasvěcení spoří celý život! Jaké privilegium, že ona, západní bílá žena, si může snáze dovolit zasvěcení do domorodých tradic.

Byla překvapená, když zjistila, že z celé skupiny zasvěcovaných byla jediná platící… Byla totiž jediná běloška.

Chápejte, že mezi potomky lidí, kteří byi prodáni jako otroci, a pak se vzbouřili svým pánům, je běloch pořád nepřítel a je v pořádku, když poslouží jako dojná kráva. V každém etniku se podvod nebo jiný zločin daleko spíše neodsuzuje, když ho člověk vykonává na příslušnících jiného kmene. A západní znudění New Age turisté jsou zatraceně jiný kmen. Zejména, když se vrátí zpátky domů, a nedosáhnou na vás.

Každý, kdo trošku sleduje dění, musí vědět, že tahle historka o hloupém bílém duchovním turistovi není zdaleka ojedinělá. Kupodivu si každý další duchovní turista myslí, že on jede na to opravdové zasvěcení!

Někteří pak na to zareagují tak, že v témže prostředí vyhledají jiná, teď už “opravdová” zasvěcení… nemohu hovořit za znalost jiných kultur, protože to, co popisuji, jsou mé zkušenosti v našem kulturním prostředí. Ale můžeme předpokládat, že magie a tajná zasvěcení jsou všude podobná.

A že mnohý samozvaný šaman už přišel na to, že stačí pár etnických tretek k tomu, aby si otevřel zajímavý byznys… nemyslete si, že když lidé, kteří sem tyto šamany vozí, mají ten profil, který jsem už výše popsala, že jejich partneři budou něco radikálně lepšího.

6.

MAGIE SAMOTNÁ JE DOST MOŽNÁ PODFUK

Přednesli jsme tedy názor, že současná esoterika má hodně společného s reklamou a s všudypřítomným pocitem lidí, že mají právo mít všechno hned a nejlépe zadarmo. Přesto si teď jednu otázku znova položme, a zeptejme se také, proč si žádný novodobý čaroděj tuto otázku nepokládá…

Když vám splní vaše přání nějaká okultní síla, myslíte si, že to udělá zadarmo?

Pokud člověk není socialista a nevěří v rozdávání cizích peněz (haha), musí nutně dojít k názoru, že něco takového nefunguje. Každá bytost ve vesmíru sleduje svůj záměr. Někdy se ty záměry s těmi našimi potkávají. Některým bytostem opravdu “jde” o vzestup lidstva. Jenže bytosti taky lžou, jsou chytřejší než my a vědí, jak nás využívat. Moje zkušenost je spíše taková, že duchovní síly to s vámi hrají taky, aby si vás co nejvíce zavázali, abyste se bez nich už neobešli, začali jste jim slepě věřit, začali věřit tomu, že bez magie nic sami nedokážete…

Slyšeli jste někdy, jak se nabírají noví členové do gangu?

Kdokoliv připodobnil bytosti k mafii měl velikou pravdu.

Ovšemže služeb mafie může člověk v nějaké krajní situaci využít. Život není růžový sad. Ale jak známo, takový byznys zřídkakdy skončí jednou věcí, asi jako většina lidí nezůstane u jednoho tetování.

Spousta mágů tyto zákonitostmi odpozorovalo. Říká se jim “vedlejší účinky”. V čarodějnických kruzích jsou nesmírně oblíbené historky o tom, jak někdo udělal nedomyšlený rituál, a pak se mu něco vypečeného stalo. Každý je rád vykládá, ale nikdo si plně nepřipouští, se by se jejich hrdinou mohl stát on sám 🙂

Bláznovo zlato

Vybavuju si milion a jednu historku, kdy se mi přesně ta věc, k níž jsem díky magii přišla, stejně rychle vypařila z rukou nebo nakonec měla takový háček, že jsem si vlastně nepolepšila.

Například jsem v lednu vydělala hromadu peněz a připisovala jsem to drahému rituálu, který jsem si u někoho zaplatila. přišel únor, a já nevěřícně koukám na to, že můj obvyklý příjem je nižší přesně o tu nezvyklou částku, kterou jsem v lednu navíc vydělala.

Existují dva názory na to, proč se takové věci stávají. New Age nadšenci a čarodějnice mají za to, že se jim tyto příhody stávají, protože se přesně nevyjádřili nebo proto, že duchové našemu jazyku nerozumějí a orientují se podle obrazů nebo emocí. Snaží se to spravit tím, že si dávají extra pozor na to, co člověk chce a o co žádá (v modlitbě, při rituále atd.)

Já vám teď nabídnu druhý názor. Bytosti to dělají schválně. Je to jejich modus operandi. Oni moc dobře vědí, co dělají. Jejich cílem není vám jen tak něco dát. Jejich cílem je vás ovládnout, a například vašim prostřednictvím šířit svoje záměry.

V konečném důsledku nemáte žádnou vlastní moc, všechno máte skrze ně. Paralely se showbusinessem, politikou a organizovaným zločinem jsou nenahodilé. Síly, které v tomto světě propůjčují peníze a moc, jsou jedny a tytéž. Pobavilo mne, když někdo napsal, “Nojo, Noira, ta se ale pouštěla do démonologie a do satanismu… to se pak nemůže divit!”

Ujišťují vás, že jsem těch forem magie vyzkoušela desítky, a všechny se chovaly stejně. Pokud se v něčem lišily, tak spíše v tom, že ty ostatní nefungovaly vůbec. V článku Proč jsem pověsila čarodějnictví na hřebík se věnuji své neutěšené situaci, co se týkalo osobní bezpečnosti. Člověk udělá různé věci, aby sám sobě zachránil kejhák. Třeba i vzývat démony, když ví, že to funguje. Ale to samozřejmě není náhoda, že jste se do té zoufalé situace dostali. Stejně jako si lidé kupují věci z různých motivací — závist, láska, obdiv, strach — tak se lidé na magii obrací z různých pohnutek. Může jimi být milostná posedlost, chtíč, nenávist a nebo třeba taky strach o sebe.

Něco ti dáme, jakože zadarmo. Ale pak budeš potřebovat víc, ale ve chvíli, kdy už za námi přijdeš, budeš nevýhodné pozici a nebudeš mít příliš na výběr. Mafie. Drogový dealer. Síly mohou apelovat na vás altruismus, touhu po poznání, touhu dostat se ven z této reality. Výsledky jsou stejné, jen na povrchu to vypadá jinak. Znám lidi, co vzývají anděly, a přitom stejně jednou v tom stejném byznysu, kdy znuděným lidem prodávají předražené duchovní plavby po Karibiku, a když si nedáte pozor, zase jim do jejich sítě spadnete. Nejeden vůdce Lásky a Světla otrávil nebo udusil své příznivce v potní chýši, při popíjení ayahuasky nebo jeho žákyně zjistily, že jsou prodávány v jeho osobním harému.

Spoustu lidí se také straní samotného slova “magie”, protože sodoma gomora, nezahrávejte si s magií, každý kdo tak činí, špatně dopadne! Ale různé kroužky lidí, kteří praktikují extrémní diety v rámci “spirituální očisty” nebo “bojují s Ilumináty” a komunikují s mimozemšťany se stává úplně stejně vyšinutými, nesnesitelnými patrony, jako ti, proti kterým údajně bojují. Člověk, který nemůže vyjít na ulici pro negativní energie, které by všude cítil, není v osvícení. Je to chudák.

Tím se dostáváme k předposlednímu bodu. S magií jsem musela přestat, protože samotní čarodějové jsou nesnesitelní.

7.

ČARODĚJOVÉ JSOU NESNESITELNÍ

Esoterický mainstream je demoralizující dav. Kromě toho, že neustále rozdmýchává drama, které vás po čase začne prudit (viz výše), zdá se, že samotná duchovní praxe v lidech vytahuje jejich temné a nesnesitelné stránky. Stávají se z nich oheň dštící evangelizátoři, kterým už ani trochu nedochází, že polovina všeho, co opustí jejich zvukovody, jsou výrazy duchovního slangu, různá úsloví a klišé, které odposlouchaly v duchovních kruzích (nahodile, “řešit si něco”, “být v procesu”, “přišlo mi to shůry”, “mám pro tebe poselství”). Duchovní lidé, podle toho, jsou ptkáte odrůdu, vás vyzývají na magické souboje nebo přesvědčují o tom, že se nemůžete dožít příštího roka, pokud okamžitě nezanecháte jezení vajec.

8.

MOŽNÁ JSEM JEN DOSPĚLA

Chcete vědět názor mého terapeuta k celé věci?

Řeknu vám jej.

Když mi bylo jedenáct, něco příšerného se stalo. Ne, že by to do té doby bylo lepší, ale ta událost mne přinutila (alespoň tak se lapiduch domnívá), abych věci vytěsnila a vytvořila si nějakou náhradní fixaci, svět fantazijního bezpečí, oddělenou osobu uvnitř sebe, která, aby to všechno zvládla, byla čarodějka. Všemocná. Teď, když už si dokážu poradit jinak, jsem ji odložila.

Jeho teorie mi přišla fantastická.

Prečo to sem dávam?

Pretože mnohé veci so mnou “rezonujú”. Vidím ich paralelu v mojom živote a s mnohými vyhláseniami vrele súhlasím, napríklad s tým, že

“žiadne skratky, k****, neexistujú”.

New Age je jednoducho konzumný módny prúd, ktorý si požičal základy (a terminológiu) z úplne všetkého a bez základného porozumenia tomu, čo si požičiava, má tendenciu to “korigovať” tak, aby to vyhovelo jeho “učeniu”.

A viete, čo? Pokiaľ potrebujete nejaké “učenie” alebo “teóriu” na to, aby ste vedeli žiť svoj život – tak sa ich držte. 🙂 Len potom jedným dychom nehlásajte, že každý sme individuálny a výnimočný a máme svoj vlastný život. Pretože aspoň ja by som nechcela svoj život žiť podľa princípov, ktoré boli vhodné pre niekoho iného.

Pozrela som si viacero učení a vždy som ich prirovnávala k svojim vlastným skúsenostiam. Keď niečo bolo, napríklad reiki, tak som o tom nečítala, ale šla to robiť, aby som najprv zistila, o čom to je – a až potom som si začala pozerať “teóriu” a vyberať z nej to, čo sa krylo s mojimi zážitkami. Ku Castanedovi som sa dostala až pár rokov po tom, čo som sama experimentovala, a pretože jeho príbehy silne kopírovali moje vlastné poznanie, mám tendenciu mu veriť. Ale naopak… naopak je to podľa základnej ezoterickej poučky – čo hľadáš, to nájdeš. Čo budeš vyhliadať, to uvidíš.

Myslím, že sa tomu hovorí “zákon rezonancie”. 🙂

Ak teda ste vášnivým zástancom nejakého učenia, zdvíham prst: Možno tým, že ste niečo prijali za “svoje”, sa práve odrezávate od tých vecí, ktoré v tom učení obsiahnuté nie sú. (A to si píšte, že niečo v ňom nebude. Inak by to učenie muselo obsahovať všetky existujúce učenia a ešte aj tie, ktoré v budúcnosti iba vzniknú – a nepopierať nijakú časť z nich. 😛 )

Na druhej strane, v každej oblasti, do ktorej sa pustíme, existuje aj niečo ako “kríza stavu”. Napríklad v ezoterike “kríza viery”. Kto ste dlhšie sledovali túto stránku, zažili ste ich u mňa už zopár. Posledná nastala pred takmer rokom a síce medzičasom skončila, ale články už nepíšem. Raz som sem dala citát a hneď mi bolo povedané, že ten mal ísť na Boslaal a že Eprakone mám držať celkom “prosté seba”. 😉 Čo ja týmto článkom a siahodlhým výlevom o mojom postoji nádherne napĺňam. 😉 Nuž čo; ak podbehnem latku, znova dostanem “výchovný nákop”. Alebo mi tento môj doslov zatrhnú a vy sa ho nedočítate. Čím vás o nič neochudobním. 🙂

Ale späť k spirituálnym (a všetkým iným) krízam. Moja skúsenosť ukazuje, že ak idete smerom, ktorý vás oslovuje, zakaždým, keď nastane kríza, tak ju prežijete, predýchate, rozchodíte – a poberiete sa tým istým smerom ďalej. Možno to nazvete inak, možno to odškriepite pred inými, ale pre mňa začína byť jasné – tým, že som kedysi pustila do svojho života “anjelov”, už niet cesty späť do života, v ktorom by neboli. Takže po každej kríze, kde som kvičala ako prasa napichnuté na ražeň, som sklapla a vrátila sa “do stáda”. Pretože to svetielko, ku ktorému tá nechutná, zákerná, bolestivá, hnusná a nepríjemná cesta vedie, je príťažlivejšie ako všetky príkoria a bolesti tohto sveta. 🙂

Ak nedokážem byť “vyladená vysoko vibračne” (a pri svojich ľudských reakciách si potom prichodiť ako neschopný kretén, ktorý to buď nezvláda, alebo potom je všetko humbug), pri poslednej kríze som si našla riešenie. Hovorím mu “návrat do Silent Hillu“. Ak ste videli film, viete, čo to znamená – návrat do hnusnej, nechutnej reality, kde všetko je proti tebe a so všetkým musíš bojovať. Upravila som svoje základné presvedčenie, že Univerzum je priateľské, na “Univerzum je ľahostajné” (Srikumar Rao preminie – alebo aj nie 😛 ). Ešte stále nezvládam to castanedovské “Univerzum je predátorké”, hoci kdesi to má styčnú plochu s mojím terajším presvedčením: Univerzum proste je. Je samé sebou. To, ako my túto skutočnosť vnímame, je už naša interpretácia. Ak má Univerzum v povahe šachovať s energiou tak, aby bola optimálne nasadená, tak sa nebude pozerať, či tá energia je Miško alebo Zorka alebo Eulália, ale ju buď posilní alebo škrtne. 🙂 Pretože to je jeho prirodzenosť.

Keď už som si prichodila, ako že nechápem svet, malo by sa mi diať dobré a miesto toho trpím jak pes a strácam akúkoľvek kontrolu, tak som sa rozhodla vrátiť do “Silent Hillu” – a odrazu som zistila, že ak neočakávam priaznivú reakciu, tak tú nepriaznivú viem dosť dobre predvídať a Univerzum ma nedokáže zaskočiť – a teda mi neublíži. Miesto toho, aby som sa cítila neschopná, že neviem udržať tú sústavnú pozitivitu, cítim spokojnosť, ak podozrievam podraz a on príde. Som stavaná na realitu “Silent Hillu” a tam fungujem dokonca špičkovo. 🙂 Sebavedomie si môže vydýchnuť.

Ale jedna vec je pri tomto rozhodovaní dôležitá – nesmie v ňom rezonovať emócia. Minule som čítala nejaký ezo citát, že stromy sa nevytínajú v zime. Ešte dodnes nechápem, prečo by som nemala v zime vytnúť strom, ktorý už vyschol, ale ezotericky rozumiem – človek sa nemá rozhodovať vtedy, keď je vo vývrtke. Ako napríklad ja, keď dostanem krízu. Keď zabľačím na celú dolinu a napíšem článok, ktorým kopem Nebo do zadku. Emócia sa totiž vybúri a prejde a ak ste skutočne na svojej “ceste so srdcom”, to svetielko na konci tunela začne znova neodolateľne priťahovať. 🙂

A k Noiriným ôsmim bodom z pohľadu týchto dvoch očí (a odrážajúceho realitu “môjho príbehu”):

1. Náš život pred spirituálnou cestou bol šťastnejší než pri nej… Všetko závisí od toho, ako definujete “šťastie”. Ak ste na “ceste so srdcom”, tak šťastie je to, čo vás ťahá dopredu. Mala som hodne veľa spirituálnych prepadov na to, aby som sa naučila, že kým boli, boleli – ale po čase som zistila, že ma zmenili do lepšej formy, ktorá mi viac vyhovuje, viac umožňuje a viac ma robí spokojnou s tým, ako sa vyvíjam. Keď zistím, že už prestávam emotívne reagovať na každú prkotinu, som spokojnejšia a robí ma to šťastnou. Takže dôležité je pustiť sa tou správnou cestou – správnou pre nás. Nenechať si diktovať, nepožičiavať si cestu od iných, ale ísť sám za seba a bez porovnávania sa s inými. 🙂 Cítiť sa dobre vo vlastnom svete a vo vlastnej koži a nezabúdať, že na to, aby sme sa cítili “dobre”, potrebujeme sa z času na čas zacítiť aj “zle”, inak by sme nevedeli, kedy (a že vôbec) nám je dobre. Vysvetlenie anjelov: kým sa energia hýbe, dochádza k interferenciám a tie vnímame ako “príkoria”. Alternatíva? Energia by sa prestala hýbať, situácia by zavrzla naveky a my by sme postupne stratili schopnosť vnímať ju, pretože ľudské vnímanie je postavené na rozdieloch/zmenách.
2. Mágia podporuje detinskú konzumnú realitu a rezignáciu na vlastné úsilie. Pod toto sa plne podpisujem. Môj vnútorný obraz: keď si chcem odkrojiť chlieb, vezmem nôž, nie kúzlo. A ak to nerobím, potom to má svoj dôvod. Jeden z dôvodov, prečo sa ľudia vrhajú na mágiu, je neochota pohnúť zadkom. Druhý je túžba robiť veci “vychytenejšie” ako ostatní. Tretí je neschopnosť predstaviť si normálnu cestu, ako sa dopracovať k tomu, po čom túžim. Ale ak si neviem predstaviť, že to dostanem – dostanem to? Zákon rezonancie: čo vyžarujem, to sa mi zosilnené vracia. Ak vyžarujem “chcem”, zosilnene sa mi vráti moje vlastné chcenie a budem chcieť ešte viac. 🙂
   Ale mágia má aj jednu pozitívnu stránku – môžu vás z nej obviniť. 😛 (To len pre prípad, ak ste pochybovali, či to píšem skutočne ja 😉 .)
   Rozumiem Noirinej nechuti k “escapizmu”. Na druhej strane… každá zmena je pokus “escapovať” z nejakej existujúcej situácie do lepšej situácie, takže veľmi by som to neodsudzovala. Dôležité je, či sa potom my budeme cítiť lepšie alebo nie. Ak áno, je aj toto pre nás schodná cesta. Ak nie, tak na tú cestu radšej nelezme. Hlavne neodsudzujme iných za to, že to robia. Keby dokázali urobiť niečo rozumnejšie, tak to urobia… Nikto nerobí blbosti preto, že rád vyzerá ako osol. (Toto som si mala uvedomiť ešte skôr, než som pár oslov verejne pokritizovala. 😉 )
3. Zvrátená pyramída. V tomto bode ma najviac zaujala tá “dráma”. Keď je náš život nezaujímavý, potrebujeme “vzrůšo”. A najlepšie “vzrůšo” je také, ktoré si vyrobíme sami: sám urobil, sám dokáže zrušiť. Máme pocit kontroly nad drámou v našom živote. No a samotná dráma je v mojich očiach potreba väčšej emocionality. Žiaľ, celý New Age je len reakcia na prehnane racionálne predošlé obdobie. Keď je primálo emocionality, niekto sa vzbúri a potom celá vlna verejného záujmu prešplechne do protikladu. Ale ani prílišná racionalita, ani prílišná emocionalita nie sú vhodné. Vhodný pre rast je priestor niekde medzi nimi, ktorý umožňuje oboje a kde sa môžete rozhodnúť, či bude konať len racionálne, len emocionálne, alebo kombináciou oboch – a za žiadne z týchto rozhodnutí sa nebudete musieť ani hanbiť, ani obhajovať. Pokiaľ je zlé “myslieť” a máte len “preciťovať”, tak ste sa už niekde potkli a spadli na opačnú stranu koňa. 🙂 Pokiaľ smiete “myslieť” a aj “cítiť”, tak si každý z toho môže vybrať to, čo je preňho v danej situácii vhodnejšie. (A ak zistí, že to vhodné nebolo, nabudúce môže postupovať inak. Tomu sa hovorí “osobný rozvoj”. 🙂 )
4. Nepijem a nefetujem, mám rada svoj život. Aj ja som bola svedkom toho, ako ľudia používali “ezoteriku” (v zmysle new-age) ako oblbovák proti ich každodennému nezáživnému životu. Sedela som v kurze na obede za stolom s kočkami, ktoré sa bavili o liečivých kameňoch a reiki a šamanizme a delili sa o to, čo im povedala nejaká trénerka na cvičení jogy… Samozrejme, keďže som dlho prísne oddeľovala “verejnú” a “súkromnú” osobu, nevedeli, že sa už roky v tej oblasti pohybujem. Načúvala som ich rečiam, hrýzla si do jazyka a nevedela sa dočkať, kedy bude koniec obeda… To, že frčali na módnom trende, z nich robilo “lepších ľudí” – večne “high” a večne nastavených na pozitivitu. A pokiaľ život mal nejaké tienistejšie stránky, tak sa nepripúšťali.
   V NLP sa hovorí: každý jedná racionálne vzhľadom na vlastné vnímanie reality. Ja mojimi očami neviem povedať, či niekto nemá dôvod na to, aby sa večne udržiaval v eufórii… To, čo si ja viem predstaviť, je buď nezaujímavý vlastný život (a túžba urobiť ho zaujímavejší), alebo túžba zapadnúť do skupiny, pre ktorú toto je jediné skutočné spojivko. V oboch prípadoch to pre mňa je krok späť – späť od “byť sám sebou” k “byť niekým, komu tíško závidia”.
   Na druhej strane… keď to robia, tak to asi potrebujú. Až to prestanú potrebovať, budú robiť niečo iné. Mojou úlohou nie je ani spochybňovať to, pre čo sa nadchli, ani ukazovať im nejakú “správnu” cestu. Ak je správna pre mňa, ešte nemusí byť správna pre nikoho iného. Mojou úlohou je tešiť sa, že ja to k svojmu blahu nepotrebujem. 🙂
   A totálne ma dostalo Noirino vyjadrenie: “Od duchovní ušlechtilosti toho, nejíst maso, člověk snadno dojde k tomu, nejíst mléčené výrobky, pak nejíst vařené jídlo, vejce… logicky neduchovnějšá musí být nejíst vůbec nic!“Už toľkokrát sa mi niekto pokúšal nanútiť svoj pohľad na môj život, že celkom bez hanby tlieskam. 🙂 (A zlomyseľne upozorňujem, že medzičasom existuje aj “kasta” breathariánov 😉 , ktorí žijú len zo vzduchu. Tí mi zatiaľ ešte nič nepredpisovali, ale možno len preto, lebo o mne nevedia. Inak by možno protestovali, že im dýchaním kazím ich vzduch.)
5. Duchovný hľadač je dojná krava. Tiež to vnímam tak. Priveľa new-ageistov sa zaoberá tým, ako svoje čiastočne rozvinuté schopnosti čo najrýchlejšie a čo najvýdatnejšie predať iným. Stávajú sa z nich odborníci na čokoľvek, o čom práve prečítali článok na internete – takže všetci vy, čo dočítate tento článok až do konca, už môžete ísť predávať osvietenie ako odpustky. 😉
   Nikto vás nemôže nič naučiť. Učiť sa musíte vy sami – a ak ste pripravení učiť sa, nepotrebujete “gurua”, pretože sa učíte z každej prkotiny, čo vám prebehne cez cestu. Život je o tom, že si na všetko uvedomujeme “vlastné významy”. Že napríklad si sny vykladáme sami, pretože nijaký snár nebude poznať symboliku, ktorou naše podvedomie s nami komunikuje. Že keď chceme poznať osud, nájdeme si spôsob veštenia, ktorý bude náš vlastný, a nepobežíme zakaždým k miestnej veštici s čiernou mačkou na pleci a bradavicou na nose… Život je o preberaní zodpovednosti za seba – za svoje činy, myšlienky i vnútorné prežívanie. A keďže prežívame my sami, nikto iný nám nevie povedať, čo prežívame (hoci priveľa ľudí sa práve o to snaží).
6. Mágia je možno podfuk. Rozhodne je podfuk mágia, ktorú poznáme z (nielen) amerických filmov a seriálov. Skutočná mágia sa odohráva v našom vnútri – a pokiaľ nám ide o to, aby to iní videli, tak potom ešte nie sme na tej správnej stope. 🙂 Pokiaľ nám ide predovšetkým o iných, nikdy nie sme na správnej stope. Ak sa náš život odohráva cez iných (to, akí sú, či nám vyhovujú, či my vyhovujeme im, “a pozri sa, ako XY toto-a-hento…”), ešte sme ani zďaleka nedorazili do nášho života.
7. Čarodejníci sú neznesiteľní. Hlavne tí, ktorí o sebe vyhlasujú, že sú čarodejníci – pretože potrebujú obdiv okolia za to, akí “iní” alebo “lepší” sú. 🙂 Normálneho “čarodejníka” stretnete a nezistíte, že ním je. Idem sa opakovať: skutočná mágia sa odohráva v našom vnútri.
8. Možno som len dospela. Dnes sa už asi nenapasujeme do dupačiek, čo nám kedysi tak úžasne slúžili – a ak by sa nám to podarilo, obmedzovali by nás… Aj spiritualita sa vyvíja – pokiaľ si o nej len nečítame a nerozprávame s inými (potom je to stále o tom istom), ale pokiaľ ju reálne žijeme. Tým, čo robíme, sa učíme, čo funguje a čo nefunguje práve v našom príbehu. Rastieme. Zmúdrievame. Dospievame. 🙂 To bolo moje posledné zistenie: pri každej spirituálnej kríze som si potrebovala vyjasniť tie kúsočky svojich niekdajších presvedčení, ktoré sa už nekryli s mojimi najnovšími skúsenosťami. A len čo som to dokázala, pohla som sa ďalej. 🙂 Ak potrebujem byť v istej etape “čarodejnica”, v inej “dobrý človek” alebo “vydriduch”, tak to proste budem, prijmem hru a niečo sa naučím. Jedného dňa sa aj tak dostanem do etapy, kedy už nepotrebujem byť nič, len byť. 🙂 (Tento krok mám overený a v mojom príbehu platí. Pozor – hocikto iný by si mal urobiť vlastné závery.)

Takže ďakujem Noire za článok a za to, že mi ukázal, že aj iní ľudia sa dostávajú do kríz spirituality. Vďaka nemu si prichodím menej “iná” a “lepšia” 😉 ako ten zvyšok ľudstva. Niekedy je hodne upokojujúce poznanie, že do tohto h*vna som nestúpila jediná. 😛

P.S.: Noira ma upozornila, že ešte robila zásahy do svojho pôvodného článku, ale ja som to už mala skopírované a pripravené a je to fuška, kopírovať to znova, takže Noirin článok si lepšie prečítate u nej. 🙂