Z blogu Aleša Kalinu som si ukradla článok Míše Zdráhalovej Sebeláska – alfa a omega spokojeného života. Venujem ho Jarke a sebe a všetkým v Pathworkingovom klube Boslaalu 🙂 :
Mnoho lidí vyrostlo v přesvědčení, že mít rád sám sebe je ošklivé. Správné je myslet na druhé. Říkat „ne“ je drzé a arogantní. Pokud však chceme v přítomnosti dosáhnout trvalého pocitu štěstí, je na čase naučit se milovat sebe sama a stavět sebe na první místo.
Já sama jsem vyrůstala v rodině, kde myslet v prvé řadě na sebe a ještě si za tím hrdě stát bylo jako říkat ta nejhorší sprostá slova. A přitom se dítě narodí přirozeně nastavené na sebelásku. Cítí se dokonalé, nádherné, grandiózní. Automaticky ví, že si zaslouží pozornost a péči svých blízkých. Čítať ďalej
Pri úvahe, že vlastne sme všetci jedno a zároveň sme oddelení a v tejto dobe sa približujemse k momentu, keď nebudeme pociťovať oddelenie, budeme jeden celok, jedno vedomie s tým, že si zostaneme vedomí samých seba sa mi naskytla otázka, ako ďaleko sme na túto situáciu pripravení?
