V archíve som vyhrabala nejakú elektronickú “knižku” s celkom zaujímavým námetom inkarnácie. Dole bol ako autor uvedený Martin Krušinský – 7/2000, takže dúfam, že to je tak… Ale text sa mi zdal hodne zaujímavý, takže sa nepoďme zaťažovať “postrannosťami” a šup do textu 🙂 :
Při úvahách o cyklu “inkarnace – zrození – život – smrt – pobyt TAM… – zpět_na_počátek” se často dostáváme k otázce, v kterém místě této “nekonečné smyčky” dochází k prolnutí duše s fyzickým tělem, jehož existence je ohraničena horizontem jedné reinkarnace. Názory se v této věci značně různí – od okamžiku početí až po samotný porod dítěte. V následujícím textu se tedy pokusím přiblížit svůj pohled na tuto záležitost, který ovšem nechci nikomu vnucovat jako “jediný zaručeně správný” – pouze jej doložit některými fakty a výsledky dříve prováděných výzkumů.
Považuji za zcela nereálné určit okamžik inkarnace takříkajíc “na den přesně”. Bylo by sice možné vycházet z některých buddhistických textů, avšak ruku na srdce – nejen křesťanské tzv. “Písmo Svaté” prošlo během věků nejrůznějšími falzifikacemi ve stylu “přání otcem myšlenky”. Navíc lze jen velmi obtížně rozlišit, který z letitých záznamů obsahuje skutečnou Pravdu (získanou napojením na jednotnou paměť Universa) a co je naopak pouhým “tripovým deníčkem” klamných halucinací, pocházejících z různých vrstev autorova podvědomí (osobně si myslím, že to či ono nelze při stávající úrovni našeho Poznání jednoznačně tvrdit NIKDY a O NIČEM).
Pokud tedy záměrně vynecháme všechny “posvátné texty” bez rozdílu, stále nám ještě zůstává jeden velmi zajímavý informační zdroj, jehož prvky lze dále třídit srovnávací metodou. Tímto pramenem jsou prenatální vzpomínky, vyvolané nejrůznějšími způsoby a nezřídka sahající přes několik reinkarnací zpět. Nyní jakobych přímo slyšel “slovní výprask od čtenářů” za “tripové deníčky” z předchozího odstavce – avšak pozor! Zde se nejedná o tisícileté relikty, nýbrž o informace shromážděné V SOUČASNOSTI (resp. během několika minulých desetiletí). Je zde tedy mnoho poznatků, které se – jak jsem již naznačil – v klíčových bodech značně “podezřele” shodují.
Nejprve si položme otázku, DO JAKÉ FORMY fyzického těla může lidská duše vstoupit z Barda Prapodstaty – z dimenze, která je dle (nejen) mého názoru naším přirozeným domovem. Velmi zjednodušeně: do fyzických těl (není rozhodující, zda se nacházejí v “pozemském 3D plus čas” či kdekoliv jinde v celém kontinuu) vstupujeme, abychom se během životních zkoušek zdokonalovali, snažili se jednat v souladu se zákony Universa a napravovat “maléry od minula”, kterým se NIKDO Z NÁS nemůže vyhnout v kterékoliv inkarnaci – včetně té stávající. Po uplynutí vyměřeného času se vracíme zpět “domů”, kde je naše předchozí působení patřičně zhodnoceno a na základě výsledků této “analýzy” se SAMI(!!!) rozhodneme, KDY A KDE se po jakémsi “zotavení” opět zapojíme do Hry Života. Základní podmínkou samozřejmě je MÍT KAM vstoupit – a jsme u věci: DUŠI jako takovou lze označit za vysoce organizovanou (a nekonečně složitou) FORMU ENERGIE, nesoucí nezměrné kvantum INFORMACÍ. V dimenzích nižší vibrační úrovně ovšem nemůže sídlit “jen tak někde” – bez určitého “nosného média” se zkrátka neobejde. V případě lidských těl je tímto prostředím MOZEK – unikátní orgán, jehož funkci prozatím nejsme schopni chápat ve všech detailech a souvislostech. Snad nejvhodnější analogií pro alespoň jakousi představu o funkci mozku osídleného inkarnovanou duší jsou termíny známé z oboru computerové techniky. Samotný mozek lze přirovnat k hardwaru počítače, duše pak představuje software, bez kterého by nám mozek nebyl příliš platný. Pro tak komplikovaný software, jakým lidská duše bezesporu je, nejsou “hardwarové požadavky” nijak malé (z této teze plyne i mé přesvědčení o nemožnosti LIDSKÉ inkarnace do zvířecích těl a naopak – z důvodu “hardwarové nekompatibility”. Pokud mi nevěříte, zkuste kupříkladu nacpat disketu do ZIPDRIVE mechaniky či instalovat Windows na muzeální popelnici s procesorem 286. Mnoho štěstí!).
U přirovnání tohoto druhu ještě chvíli zůstaneme. Stadium, ve kterém již lze hovořit o schopnosti mozku přijmout náš “metafyzický software”, je nutno definovat poněkud přesněji, jinak by zastánci “velmi časných” inkarnačních teorií mohli z předchozího textu získat dosti zajímavý argument. Mozek totiž bez nejmenších pochybností existuje již v oplodněném vajíčku – ovšem pouze jako určitá “hardwarová výrobní dokumentace”, do posledního detailu zakódovaná v řetězcích DNA. Možnost inkarnace do tohoto prostředí nevypadá příliš reálně např. v souvislosti s efekty provázejícími opačný děj – tedy nevratné poškození mozku. Jak málo někdy stačí k ukončení naší pozemské pouti… Přestože mozková tkáň FYZICKY existuje (na rozdíl od raného vývojového stadia!), její hostitelská funkce je definitivně ztracena. Lze se tedy oprávněně domnívat, že duše pro své usídlení potřebuje prostředí odpovídající vyššímu stadiu prenatálního vývoje. Pro inkarnaci do “budoucí” mozkové tkáně (resp. do její DNA předlohy) lze do jisté míry též použít “computerovou” metaforu – konkrétně instalaci operačního systému na NEFORMÁTOVANÝ(!) DISK. Znám sice člověka, který se o cosi podobného pokusil :-)), toto průkopnické počínání však pochopitelně zkrachovalo dříve, než mohlo vůbec začít.
Výše uvedená tvrzení mají značnou oporu v informačním zdroji, který jsem již zmínil: prenatální vzpomínky prožité např. v hypnotické regresi, kdy je vědomí cíleně “taženo” zpět časem až před okamžik porodu (ovšem pozor – bez použití zavádějících formulací, které by mohly jakkoliv modifikovat SAMOTNÝ OBSAH zážitku!) vykazují totiž několik markantů, které se ve všech případech, kdy bylo dosaženo potřebné hloubky regrese, bez výjimky shodují.
Především jde o zážitek VÝBĚRU JIŽ EXISTUJÍCÍHO(!!!) lidského plodu, do kterého se duše plánuje vtělit. Lidé, kteří tuto zkušenost “znovuprožili” ve změněných stavech vědomí, ji bez ohledu na své náboženské přesvědčení (povětšinou předchozí – takováto věc člověka opravdu ZMĚNÍ!) popisují přibližně takto: na základě karmických zákonitostí (tedy podle “plusů a mínusů” z předchozího života) jim bylo nabídnuto několik možností, v jakém těle prožít život následující. Velmi zajímavá věc – o každé z těchto variant měli k dispozici značně obsáhlé předběžné(!!) informace, týkající se vhodnosti toho či onoho těla pro jejich další karmický růst, ev. nápravu závažných pochybení z minulých reinkarnací. Podstatnou úlohu zde má např. místo a čas narození (astrologické vlivy!), pohlaví a sexuální orientace (o které dnes již víme, že je určena GENETICKY!), vrozená fyzická poškození či choroby, kterými konkrétní jedinec v budoucnu(!!) onemocní. V popisech těchto vizí se často vyskytuje tvrzení “..mě se do toho těla vůbec nechtělo – ale cítil(a) jsem, že je to správná volba..”.
Konečné rozhodnutí tedy musí učinit KAŽDÝ SÁM – pouze a jen za sebe!!!
Po definitivním rozhodnutí “..KAM..?” následuje samotný okamžik vtělení. Tento prožitek je bohužel těžko sdělitelný běžnými výrazovými prostředky, podobně jako např. psychedelická zkušenost. Kdo ji někdy zkoušel popsat pokud možno co nejvýstižněji, jistě chápe, co mám na mysli. Je to zkrátka natolik výjimečné a chaotické, až se celá věc stává nepřenosnou – pokud ovšem nejde o člověka obdařeného zcela mimořádným literárním talentem, což nepovažuji za svůj případ (několik rozepsaných souborů tohoto druhu jsem nakonec vždy hodil do koše). Opět tedy budeme vycházet z často opakovaných detailů, které jsou ovšem z celého zážitku poněkud “vytrženy”.
Duše se nejprve cítí být “vtahována” do plodu v těle matky a poté se v jediném okamžiku vše změní – náhle je vědomí s tímto novým tělem integrováno. Bývá popisován pocit harmonie a takřka absolutního bezpečí. Pobyt v hřejivém, láskyplném prostředí, vznášení v plodové vodě, tep matčina srdce… Stejně tak se ovšem mohou později vyskytnout zcela opačné (negativní) pocity, pokud matka např. onemocní či prožívá stresovou situaci. To vše je již vnímáno na FYZICKÉ úrovni – jedinec si bezprostředně po inkarnaci zcela uvědomuje své tělo… Prostředí dělohy se pro něho subjektivně stává “celým známým světem” – zde tedy patrně dochází k “inkarnační amnezii”, přesouvající veškeré vzpomínky na “dění před” do běžně nepřístupných oblastí podvědomí. Opět se nabízí srovnání funkce mozku s počítačovým systémem – po této změně již užíváme pouze “konvenční paměť”, určenou pro časový interval jedné konkrétní inkarnace. Vše ostatní je přesunuto do jakési “EMS”, kterou je (v případě zájmu) nutno zpřístupnit pomocí různých “hackerských utilit”.
Porod je vesměs popisován jako traumatizující zážitek jakéhosi “vyhnání” z přirozeného, bezpečného prostředí “kamsi do neznáma”. Prenatální fáze je tedy zřejmě dostatečně dlouhá k přijetí děložního prostředí za přirozenou formu existence.
Z hlediska hlavního tématu, tedy určení stadia “zralosti” lidského plodu pro inkarnaci nově příchozí duše, vyplývá z těchto poznatků dosti jednoznačný závěr: ke vtělení nedochází u čerstvě počatého zárodku, nýbrž mnohem později – dle některých detailů by mohlo jít o druhý trimestr těhotenství.
Jako velmi cenné, doslova unikátní “střípky do mozaiky Poznání” lze hodnotit vzpomínky lidí, kteří krátce po své inkarnaci “prožili” interrupční zákrok – byli doslova “předčasně odesláni zpět”. Popisy těchto zážitků jsou bez výjimky opravdu drastické – FYZICKY(!) prožívaná bolest a hluboké trauma, identické s “regresními” vzpomínkami osob, u nichž byla některá z předchozích inkarnací ukončena vraždou.
ZDE JE OVŠEM NUTNO ZDŮRAZNIT ZCELA ZÁSADNÍ VĚC, ze které různí “křesťanští ochránci nenarozeného života” či zastánci teorie “početí = inkarnace” rozhodně nebudou mít radost: před samotným zákrokem VŠICHNI takto postižení jedinci VNÍMALI SAMI SEBE VE FYZICKÉM TĚLE – VŠEMI SMYSLY! NEJEDNALO SE O ZÁRODKY V POČÁTEČNÍM STADIU VÝVOJE, nýbrž o lidské plody s již rozvinutou strukturou vitálních orgánů!
Právě zde se musím zmínit o jisté záležitosti, na kterou dosud nemám vyhraněný názor – jednoduše nevím, co si o celé věci myslet. Podotýkám, že veškeré informace mám pouze “z druhé ruky” – na vlastní oči jsem to neviděl a pokud vím, nebylo na toto téma nikde nic publikováno. BERTE PROSÍM TUTO INFORMACI JAKO NE ZCELA OVĚŘENOU:
V průběhu jistého kursu duchovního rozvoje byly nastávající matky (údajně) vedeny ke komunikaci s plodem ve svém těle a v úplném závěru pak zazněla otázka: “..chceš zůstat..?”. Většina odpovědí zněla ANO, ovšem několik výjimek se našlo… Co v takovém případě následovalo, nevím… Logicky vzato, mělo by po této odpovědi dojít ke spontánnímu potratu. Nabízí se mrazivá otázka, zda nejde o dosud nepopsaný fenomén “prenatální sebevraždy” nenarozeného plodu a jak je na takovýto odchod pohlíženo “po návratu TAM”. V kontextu s tezí, že suicidium je stejně nepřípustný zásah do Kosmické Hry Života jako vražda, nebude zřejmě uvítání nijak růžové… Klást v průběhu jakékoliv meditace přímou otázku tohoto znění však považuji za značně kontroverzní záležitost. PŘEDEM UPOZORŇUJI, ŽE NA PŘÍPADNÉ DOTAZY “..kde, kdy, kdo atd..” ODMÍTÁM JAKKOLIV REAGOVAT, neboť šíření takovýchto detailů neověřitelných tvrzení třetích osob nepatří k mým způsobům! Naopak bych uvítal bližší (a především pravdivé) informace – nikoliv drby! Pokud jimi někdo z Vás disponuje, rád je zveřejním jako dodatek k tomuto textu…
Kde tedy leží “bod nula” každé naší POZEMSKÉ inkarnace? Sečteno a podtrženo, nejvíce indicií potvrzuje oprávněnost domněnky, kterou jsem již uvedl – tedy ve druhém trimestru gravidity. To vcelku odpovídá rozšířenému názoru renomovaných psychotroniků, jehož přesné zdůvodnění jsem dosud nevypátral – údajně jde o pátý (lunární, nikoliv kalendářní) měsíc těhotenství.
Kdo tyto úvahy dočetl až sem, má (celkem logicky) právo na otázku, zda jsem cosi podobného prožil “na vlastní mozek” – tedy zda se mi při nejrůznějších experimentech poštěstilo nahlédnout “před svůj bod nula” a jak to probíhalo. Bohužel, v této věci Vás zklamu, nechci nikomu lhát… Přes veškerou snahu se mi dosud nepodařilo do svých prenatálních záznamů proniknout, což (doufám) neznamená, že při tom i zůstane. Všechny síly Dobra, které vzývám před každou seancí, patrně vědí co činí – při troše sebekritiky lze říci, že jsem k něčemu takovému zřejmě dosud nedozrál. Všechno má svůj čas a pokud se mi dostane té cti – vidět, “jak to se mnou doopravdy bylo” – velmi rád se s Vámi o tento zážitek podělím.
Eprakone - ezoterika a spiritualita 
No, tak už teraz viem, odkiaľ pochádza to tvoje prirovnávanie s počítačom…. 🙂 🙂
No ale sila je to prirovnanie s inštaláciou Win na staré PC. Toto je tak debilné, že … nemám slov… ide na to príliš “rozumovo” a bohužiaľ veľmi “prízemne” – príliš sa pokúša problém pochopiť cez naše obmedzené videnie (hmotného) sveta.
Čo sa týka inkarnácie do zvierat – jeho argumenty sú práve také hlúpe….Ak raz nechápem spôsob ako to funguje, tak radšej sa ani nepokúšam to popisovať. Viem že je to iba jeho úvaha, ale…..
Len preto, že ľudská duša je “vyvinutejšia” ako zvieracia, tvrdiť že automaticky nemôže inkarnovať do zvieraťa…. Myslím si, že to s tým vôbec nesúvisí. Spája to s vyvinutým mozgom a práve to je hlúpe, pretože to s tým vôbec nesúvisí. Nehovoriac o tom, že v rôznych učeniach sa tvrdí že vedomie je v srdcovej čakre, na ktoré sú naviazané ostatné…
Páči sa miPáči sa mi
máš pravdu, prečítaj si môj príspevok.
Páči sa miPáči sa mi
Miro,
priznávam sa, že si článok ešte len budem musieť prečítať… 🙂 Nejako nestíham. Ale ja sa k nemu dostanem. 🙂 Raz. Jedného dňa. Len nie dnes, zajtra, pozajtra, popozajtra… až pak, ak ešte budem dýchať! 😛
Páči sa miPáči sa mi
Aký význam má publikovať články, ktoré si jednak nečítala a za druhé sú očividne písané niekym, kto sa nevyzná do oboru..Takéto články sú viac na škodu, ako na osoh. Trebalo by ho dať do kategórie – Úvahy..
Páči sa miPáči sa mi
Po prvé preto, lebo rôzne články vyvolávajú u rôznych ľudí rôzne reakcie. Niekomu možno niečo dá a ak nedá nič nikomu, tak ho tu aspoň rozdiskutujeme a ujasníme si, ako veci vidíme.
Po druhé preto, lebo odmietam posudzovať, či niekto je alebo nie je odborník. Fakt je, že pár dobrých lekcií v živote som sa naučila práve od tých “babrákov” a “debilov”. Nevyberám si autora, vyberám si výpoveď. A tá so mnou buď rezonuje alebo nie… ale to sme už mali.
Fúúúha, myslím, že som práve dosť odporne poučila… Sorry. 🙂
Páči sa miPáči sa mi
Prosím ťa, čo nestíhaš…čo…veď je piatok večer! 🙂
pssst – nabudúce sa nepriznávaj, že si to nečítala… 🙂
Páči sa miPáči sa mi
Súhlasím Helar, ale ja nehovorím, že niekto je doslova odborník, ale každý článok by sa mal na niečo odvolávať, aby bolo možné overiť si to, čo dotyčný tvrdí, prípadne naštudovať si podobný zdroj a zaujať stanovisko. Myslím si, že články by mali buď riešiť nejaký problém, analyzovať fenomén, komparovať, interpretovať, vychádzať z niečoho, nemala by to byť len úvaha, alebo vlastný názor, to patrí skôr do komentára. Treba sa opierať o argumenty, nie o vlastné pocity, lebo tie má každý svoje subjektívne.
Nechápem, prečo cituješ “babrákov, debilov” – mala to byť asi narážka na niečo, ale ja som nikdy nič podobné nenapísal o nikom, môžeš si to kľudne skontrolovať 🙂
Páči sa miPáči sa mi
Nrayn 🙂 ,
neviem, prečo môj komentár vzťahuješ na seba. Bola to výpoveď o mne, nie o tebe… O tebe len medzi riadkami 🙂 , ale nie na úrovni faktov (tie sa týkajú môjho života), a preto aj tá posledná veta.
Si, aký si. Presne taký môžeš byť na svojom blogu. Tam budeš dodržiavať svoje zásady a budeš z toho hepi. Ja som, aká som – a presne taká som na svojom blogu… a som iná ako ty. (To už asi obaja tušíme 😀 .) Takže sa na mňa nenahnevaj, ak sa budem správať svojimi zásadami, nie tvojimi.
Mňa už nebaví večne sa baviť “o tebe a o mne” (hoci to znie teraz blbo 😛 , ale je to myslené tak, ako je to napísané). Nechajme to pri tom, dobre?
Páči sa miPáči sa mi
beriem na vedomie
Páči sa miPáči sa mi
Miro,
tie články sa publikujú z automatu… Nastavím a nestarám sa. Som preč a článok sa publikuje. 🙂 Vrátim sa o 18:10 a nájdem niekoho, kto pindá 😛 .
A k tomu nepriznávaniu sa… chceš tým povedať, že mám klamať? Tak ti poviem… nechce sa mi 😛 …
Páči sa miPáči sa mi
…vždy niekto príde, čo rýpe a potom ho to prejde. Sú veci, ktoré každý vníma inak, sám si má vytvoriť vlastný názor a nie odsudzovať, ale aj na neho príde, ked sa dostane von z tela a pochopí, že všetko je inak a ako veľmi sa a v čom mýlil, ale to asi každý z nás zistíme.
Páči sa miPáči sa mi
Priklanam sa k nazoru, ze pozerat sa logicky na cokolvek ezotericke je tak trochu blbost pokial to sami najskor neprezijeme cez opacnu polovicu naseho mozgu.
Avsak, som velmi vdacny (Martinovi aj Helar) za taketo informacie, pretoze mi svojim sposobom nadbiehaju cas potrebny na hladanie podobnych textov potom, co nieco take naozaj prezijem.
Takze vam patri moje velke – dakujem 🙂
Páči sa miPáči sa mi
1//Duša nie je hmotná, takže môže sídliť kde chce. Pri prenose z tela do tela cestuje aj s jemnohmotným telom / astrálnym. Vo Védach sa píše, že duša sídli v srdci. Srdce je okrem toho aj orgán, ktorý sa začína vyvíjať oveľa skôr ako mozog. Srdce dávno bije ešte v časoch, keď mozog nefunguje.
“Samotný mozek lze přirovnat k hardwaru počítače, duše pak představuje software, bez kterého by nám mozek nebyl příliš platný.”
2// K tejto nešťastnej analógii. Keď už, tak celé telo je hardware, mozog obsahuje operačný systém a Duša je používateľ, USER. 🙂
“Pro tak komplikovaný software, jakým lidská duše bezesporu je, nejsou “hardwarové požadavky” nijak malé (z této teze plyne i mé přesvědčení o nemožnosti LIDSKÉ inkarnace do zvířecích těl a naopak – z důvodu “hardwarové nekompatibility”. Pokud mi nevěříte, zkuste kupříkladu nacpat disketu do ZIPDRIVE mechaniky či instalovat Windows na muzeální popelnici s procesorem 286. Mnoho štěstí!).”
// Človek nie je komplikovanejší organizmus ako väčšina cicavcov. Naša DNA je z väčšinovej časti totožná s hocijakým iným zvieraťom, rozdiely sú len drobné percentná, okrem toho to sú iba rozdiely, neznamená, to že ich zdrojový kód je kratší. K tej kompatibilite – som sa vyjadril v bode 2 – a USER je istý packet dát, ktoré sú prenosné, nezávisia na HW. Tvoje tvrdenie vlastne naznačuje, že vyššie bytosti ako ľudia, ktorí majú dokonalejší HW, ako napr. anjeli, polobohovia, atď nie sú s nami kompatibilní, tzn. že sa sám pripravuješ o možnosť sa do nich inkarnovať v budúcnosti.
Chvílu ale ostanem pri tom, mozgy rozdielnych živých bytostí, počínajúc rastlinami, zvieratami,ľuďmi a vyššími formami majú rôznu funkčnosť, rôzny software, ale user je ten istý. Keď sa duša inkarnuje do zvieraťa, môžu vykonávať obmedzené funkcie – jej nástroje sú obmedzené, jej programový balík, atď, to ale neznamená, že je USER poškodený. Je rozdiel, keď si sadneš za Word a za T602, to nie je obmedzenie Teba samotného, iba Tvojich možností.
“Mozek totiž bez nejmenších pochybností existuje již v oplodněném vajíčku – ovšem pouze jako určitá “hardwarová výrobní dokumentace””
// Táto dokumentácia existuje v každej jednej Tvojej bunke, je to DNA. Oplodnené vajíčko ale obsahuje MIX dvoch dokumentácií, pričom z každej obsahuje maximálne polovicu pôvodnej.
Ďalej si autor odporuje vo viacerých tvrdeniach. Tvrdí, že duša sa inkarnuje v 2.trimestri. Zároveň tvrdí, že počas interupcie duša trpí. Interupcie sa ale vykonávajú maximálne do konca prvého trimestra. Celkovo, je pravda, že Duša sa inkarnuje do tela až keď je plod v istom štádiu. Dá sa povedať, že je to v momente, keď začne tlkot srdca – nemám to ale overené, dá sa to ale nájsť vo Védach. Je tam strašne veľa informácií.
“PŘEDEM UPOZORŇUJI, ŽE NA PŘÍPADNÉ DOTAZY “..kde, kdy, kdo atd..” ODMÍTÁM JAKKOLIV REAGOVAT, neboť šíření takovýchto detailů neověřitelných tvrzení třetích osob nepatří k mým způsobům! ”
// V tom prípade neuverejňuj článok ako článok, ale ako úvahu, keď to nemáš ako dokázať a nechceš uviesť zdroj. Niektoré veci sú pravdivé, ale väčšina je len slabá špekulácia. “nepatří k mým způsobům” – zverejniť zdroj a tvrdiť, že je dôveryhodný je tvoj spôsob, ale označiť zdroj, aby sa to dalo overiť, to už nie je tvoj spôsob. Máš nevyberané spôsoby. Tvoje tvrdenia majú asi takú hodnotu ako Jedna babka hovorila, že ….
P.S : Dieťa stratí spomienky na minulé životy v lone. Človek sa tam cíti strašne traumatizujúco, nie je to nič príjemné. Je to stiesnený tmavý priestor, aboslútna klaustrofóbia, tma. Iba vedomie vlastnej existencie. Tento zážitok absolútne zatlačí všetky spomienky hlboko do podvedomia, samotný pôrod je šok, ktorý absolútne vyflashuje celú pamäť. Je to ako vstup do Krajiny zázrakov.
Páči sa miPáči sa mi
“K tejto nešťastnej analógii. Keď už, tak celé telo je hardware, mozog obsahuje operačný systém a Duša je používateľ, USER.”
tak toto je jednoznačne bližšie k realite … 🙂
Páči sa miPáči sa mi
Interupcie sa vykonávajú aj v druhom trimestri!!!
Páči sa miPáči sa mi
HM… Keby sa dieťa cítilo tak traumatizujúco v matkinom lone, tak prečo by nemalo bližšie k otcovi a má bližšie k matke a cíti sa pri ne, tak bezpečne a spokojne ako počas vnútromaternicového života? A prečo si dieťa v matkinom lone cmúla aj palček??? Stresom???
Je jedno kedy sa duša dostane do tela, či po narodený prvým nádychom, alebo v poslednom trimestri, ale potom tu je otázka ako sa dostane duša do tela, ked je dieťa ešte v matkinom lone. Snád v noci ked spí, tak si tam potichu cez matku vlezie a usídli sa v plode? Hm trocha čudné, ja som to nepocítila. 😆
Nik z nás na to nepríde, to že máme dušu v tele a tá je v nás(nie v srdci, tí čo majú umelé srdce, že by presídlila potom do srdcovej čakry, alebo do mozgu???)
Je proste v nás a v určitý čas nás opustí a to že si nepamätáme na minulé životy je spôsobené prevtelením do nového tela a nie pôrodom. Tie čo rodia sekciou, nie je to traumatizujúce pre dieťa, ani normálnym pôrodom, to môže npísať len chlap.
A je tu ďalšia verzia od krídlatých: matkina duša sa rozdelí a časť z nej prejde do dieťaťa. No na jednej strane prečo nie, ale iná verzia mi je prijateľnejšia. Sú to len ubohí klamári 😆
Hm a aby sa duša prevtelil do nižších tvorov, tak to by sa mi nepáčilo. Na hypnóze som videla len ludské životy…
….ach jáj akosi sa nám to tu komplikuje…..:-D
Páči sa miPáči sa mi
Lebo dieťa si neuvedomuje, že je v nejakom tele, ono proste nemá žiadne info..Cmúľa si palček intuitívne, lebo sa bojí asi. Nečakaj, že embryo v maternici bude gestikuláciou a mimikou prejavovať svoj názor..
S tým umelým srdcom to je haluz, neviem ako to je, a je vôbec nejaké umelé srdce? Či len tie strojčeky..Neviem. Duša ale nie je väznená hmotou, ona ostane na tom mieste, kde bolo srdce, pravdepodobne..Napadlo mi ešte spojenie s čakrami. Duša sa možno môže pohybovať po čakrách a v ktorej sa nachádza, tak na takej duchovnej úrovni je človek. Ale len moja hypotéza. A pokiaľ viem, tak srdcová čakra sa nenachádza v srdci, ale blízko neho.
Je ale aj možné, ako hovoríš, že samotné prevtelenie Ti maže spomienky, ale nie definitívne. No, pre matku to je traumatizujúce dosť, určite prenáša pocity aj do dieťaťa, a prepchať sa cez taký malý priestor, detské kosti sú dosť mäkké, dokonca aj detská lebka pokiaľ viem je tenučká a môže tlačiť na mozog. No príjemné to asi nie je 🙂 To s tým rozdelením duše musím ostro protestovať, je to absolútny výmysel. Duša je nedeliteľná. Je možné, že si na hypnóze videla životy, ale zvieracie životy podľa mňa nie preto, lebo zviera nemá natoľko rozvinuté vedomie, aby si uvedomovalo v takej zachovateľnej miere svoje zážitky.
Páči sa miPáči sa mi
nerad by som posobil provokacne, no prezentujes tu velmi presne definovane nazory a informacie, a tak mi neda sa neopytat – vsetko, co prezentujes si prezil a precitil, alebo su to informacie z inych zdrojov?
Páči sa miPáči sa mi
Sú to informácie, ku ktorým som sa dostal, je to védske poznanie, ktoré sa snažím ďalej reprodukovať, napr. na odpovede.wordpress.com, sú tak logické a nekompromisne presné, že sa s nimi stotožňujem. Ak by som mal použiť výraz, ktorý používa rada Helar, tak to proste so mnou rezonuje, a nie len so mnou. Prežil a realizoval som väčšinu vecí, ktoré píšem, jediné ktoré som neprežil sú tie, ktoré sa nedajú prežiť.. 😀 Narážam tým na obdobie pred narodením a po smrti.. 🙂
Páči sa miPáči sa mi
Martina, síce nie som chlap, ale prikláňam sa na stranu nrayna, že pôrod je pre dieťa traumatizujúci a to fest. Mávam zopár ťaživých snov, ktoré sa mi zvyknú opakovať. Jedným z nich je, že som v nejakej tmavej jame, alebo pivnici. Nadomnou je veľmi malý otvor, ktorým sa musím dostať von a som z toho zostresovaná, lebo mi je jasné, že sa tadiaľ jednoducho nepretlačím. Toť sen. Vysvetlenie som dostala len nedávno – tak pred 5-7 rokmi som pri rannom prebúdzaní, asi v haldine alfa, prežila svoje narodenie. Tlačila som sa cez niečo veľmi úzke za strašného revu – to bola moja mama a potom som zas revala ja – asi mi odstrihli pupočnú šnúru. S tým revom som sa aj prebúdzala a bola som z toho zošokovaná ešte poriadne dlho. A viem, že ja som sa narodila normálne – žiadne komplikácie. Verím že to bol regres, lebo mne sa často stáva, že tesne pred prebudením dostávam odpovede na veci, ktoré mi nie sú jasné.
Páči sa miPáči sa mi
Mne sa napríklad v detstve opakoval jeden sen. Nič som v ňom nevidel, bol to len stiesnený pocit a veľmi čudný rytmický zvuk, ktorý som ale nevedel odkiaľ prichádza. Tento istý sen, z ktorého som sa vždy zobudil vydesený sa mi opakoval asi cca. 30 krát – ten istý, bezo zmeny asi do mojich 10 rokov, stále s väčšími rozostupmi. Pred pár rokmi som si uvedomil, že s najväčšou pravdepodobnosťou ide o moje spomienky z maternice a ten zvuk bol trkot srdca mojej matky..Haluz, čo 😀
Páči sa miPáči sa mi
tak s tým tlkotom to sedí aj u mňa… Teraz je to už v pohode, ale predtým to vo mne vyvolávalo stiesnený pocit…
A druhý pocit, ktorý si neviem vysvetliť (a mám to od malička) je napr. pri chytení veľmi tenkého vlasu. Strašne blbý pocit… A toto neviem zistiť, že čo je. 😕
Páči sa miPáči sa mi
Môže ísť o nejaký traumatizujúci zážitok z detstva, ktorý si ale nepamätáš, lebo si ho zatlačil do podvedomia. Tak isto to kľudne môže byť trauma z minulého života. Ja osobne mám traumu z vody, jazerá a otvorené vodné plochy ( vo vani a sprche ani moc nie ), neviem ale prečo sa bojím vody, lebo som inak dobrý plavec a voda ako živel mi vyhovuje. Skôr sa domnievam, že v jednej z predošlých inkarnácií som sa sa utopil..
Páči sa miPáči sa mi
hm a čo ak ten sen znamená ,len nejakú situáciu v tvojom živote a ty ju vidíš čierno a máš pocit, že je malá šanca na jej zvládnutie???Preto tá tmavá jama a úzky otvor.
Alebo ti kamoška hovorila o bolestnom pôrode a tebe sa o tom snívalo a precítila si to ako samú seba ako ideš na svet?
Je to čudné prečo si nepamätáme na vek novorodenca a batola a spomienky sa začínajú až niekde po 3 roku , teda aspon mne sa tak vybavujú až týmto vekom.
Ale o regrese z obdobia z pôrodu som nepočula. Dieťa ked výde von z tela matky väčšinou nevníma, pôrodník ho musí prebrať k plaču, aby sa nadýchlo a začalo dýchať a vnímať tento svet.
Ak by mali rodiť chlapy, vtedy by som povedala, že to musí byt teda naozaj trauma pre to dieta 😀
Ale to je len môj názor.
Páči sa miPáči sa mi
na spomienky do tretieho roka života si nepamätáme, lebo dovtedy nemáme abstraktné uvažovanie, neovládame žiadne slová, nevieme dostatočne kategorizovať. To ale neznamená, že nevnímame, a že sa nám spomienky neukladajú do podvedomia. Vnímanie je široký pojem. 🙂
Páči sa miPáči sa mi
Ja mám prvú spomienku z doby keď som mala cca 10 mesiacov. A to som si naprosto istá. Dosť veľa si pamätám z detstva. Dokonca mám menšie podozrenie, či si niečo nemôžem pamätať aj z “výberu rodičov”… Buď som mala perfektnú fantáziu ako dieťa, alebo si pamätám… lebo jednu fotku som mame opísala, že čo tam robili (a to som ešte nebola na svete a ani na pláne 😛 ) A bola z toho vyhúkaná, že ako to viem. A pamätám sa (keď to teda nebola fantázia), že kde som asi stála. No haluz. 😕
Páči sa miPáči sa mi
tak to už je haluz, škoda len, že v rovine možno 😉
Pripomenulo mi to jednu vec, ktorá sa píše vo Védach. Istý druh duší, veľmi pokročilých sa inkarnuje na Zem tak, že na Mesiaci sú Polobohovia, ktorí robia obetu a cez nich sa dostane konkrétna duša do atmosféry do kvapky vody, tá spadne na Zem do pôdy, dostane sa do kvetiny, ktorá vyrastie, tú zje budúci otec ( osudovo ) a cez jeho semeno sa dostane k vajíčku. 🙂
Páči sa miPáči sa mi
Mohla by som povedať, že to tak bolo 😛 Ale nepoviem. Lebo to mohla byť aj moja fantázia. Ale ten pocit, že si ma tam nikto nevšimol, bol tiež dosť čudný… však hovorím, čo ma nevidíte?!? 😛
P.S. Karfiol je tiež kvet???? 😀
Páči sa miPáči sa mi
Mohla by som povedať, že to tak bolo Ale nepoviem. Lebo to mohla byť aj moja fantázia. Ale ten pocit, že si ma tam nikto nevšimol, bol tiež dosť čudný… však hovorím, čo ma nevidíte?!?
P.S. Karfiol je tiež kvet????
Pravdepodobne to tak nebolo, lebo by si sa inkarnovala do bohatej brahmánskej rodiny, ale neviem, nevidím Tvoje sociálne pozadie 😀 Každopádne, je to zaujímavé. Karfiol je zelenina.. 😀 Ale neviem, ako je to tam definované, presné slovo, musel by som dlhoooo hľadať. 😉
Páči sa miPáči sa mi
Tak som sa na ten článok pozrela. Pre mňa je to podnetné čítanie. Autor sám hovorí, že ide len o jeho pohľad na vec, ktorý nikomu nevnucuje. Takže ak s ním nesúhlasím, tak s ním nesúhlasím – a v niektorých prípadoch s ním skutočne nesúhlasím! 😀
V mnohých prípadoch mi hovorí „z duše“ 😛 : „Navíc lze jen velmi obtížně rozlišit, který z letitých záznamů obsahuje skutečnou Pravdu (získanou napojením na jednotnou paměť Universa) a co je naopak pouhým “tripovým deníčkem” klamných halucinací, pocházejících z různých vrstev autorova podvědomí (osobně si myslím, že to či ono nelze při stávající úrovni našeho Poznání jednoznačně tvrdit NIKDY a O NIČEM).“
S čím nesúhlasím, pretože to viem inak (ale zasa je to len môj názor proti jeho názoru 😛 ) je to, že autor pchá dušu do mozgu. Ako to viem ja, tak mozog je riadiaca centrála pre ľudské telo, ale nie pre ľudskú dušu. Duša podľa mojich vedomostí sídli v tele medzi solárnym plexom a srdcom a odtiaľ som aj videla anjelov meniť sa z formy „tela“ na čistú energiu. Ďalšia časť duše, tzv. „stavebný plán pre inkarnácie“, zas podľa peruánskych šamanov (Villoldo) sídli v našej ôsmej čakre (wiracocha) mimo tela, nejakých 25 cm nad korunnou čakrou. Keďže som túto čakru ohmatala, viem, že je tam. Ovšem neviem, čo v sebe nesie. Ale tí, čo mi tvrdili, že tam je, tvrdili aj to druhé, takže im dosť dôverujem. 🙂
To prirovnanie s počítačom aj mne hodne pokrivkáva. Pretože ak mozog (a zvyšok tela) je hardware, potom naše podvedomie, presvedčenia a ego sú software a pre dušu v tomto modeli nezostáva veľa miesta. Ovšem, ešte by tu bol BIOS a FATka… 😕 Ale akosi sa mi bridí obmedzovať niečo tak rozsiahle na niečo tak maličké (a tu by sa Gabriel asi popučil smiechom nad špagátom, ktorý sa snažím natiahnuť medzi 3D dualitou a dušou 🙂 On, ktorý je predstaviteľ časopriestotových faktorov a dokázal „vtesnať“ celé naše Univerzum do jedinej maličkej „bublinky“ 🙂 …).
Takisto si nie som istá, že ľudský mozog pred narodením je „neformátovaný disk“. Môj vlastný regres do čias prvopočiatku mojej duše tomu totiž odporuje – videla som delenie buniek a uvedomovala som si, o čo ide… Iné časti môjho regresu overili iné zdroje, ktoré so mnou túto spomienku nejakým spôsobom zdieľajú, takže nemám dôvod neveriť jej.
Navyše ak si pozriem vek článku, tak možno mám novšie informácie ako autor, čo sa týka genetickej predispozície pohlavia/vnímaného pohlavia človeka. Akési výskumy ukázali, že „od prírody“ sa rodíme so ženskou psychikou a až produkcia nejakého hormónu v istom mesiaci tehotenstva (treťom?) náš mozog naformátuje tak, že sa začneme vnímať ako muži. U koho toto formátovanie neprebehlo dokonale, má síce mužské telo, ale môže sám seba vnímať ako ženu. Išlo o jeden z pokusov vedecky vysvetliť homosexualitu. Neviem, nakoľko je výskum spoľahlivý, ale rozhodne otvára iné možnosti než len dedenie Y-chromozómu! (Mimochodom, niektoré ryby vedia zmeniť v pohode svoj X-chromozóm na Y-chromozóm, ak v hejne vykape samček. Jedna zo samičiek zmení svoj chromozóm a stane sa samčekom. Tiež z nejakého výskumu.)
A ešte k prepojeniu duše a tela: V tých teóriách, ktoré poznám ja, si duša „tvorí“ telo podľa nejakého vopred zadefinovaného „stavebného plánu“ (angličtina na to používa blueprint a ja to neviem dať do rozumnejšej slovenčiny) a v súlade s karmickou lekciou, ktorú si “naordinovala”.
No a ešte tá „prenatálna samovražda“… Niečo som kdesi pochytila, že pri inkarnácii si duša naberá na seba istú lekciu, ktorú sa potrebuje naučiť. Kedy sa tú lekciu naučí, je jedno. Je možné, že niektoré duše sa ju naučia už v bruchu matky – a preto sa rodia mŕtve? Kedysi som o tom rozmýšľala kvôli smrti malých detí a v snahe nejako si to vysvetliť. A napadli ma dve veci – jedna s tou odpracovanou lekciou a druhá s tým, že možno niekedy je smrť dieťaťa súčasťou karmy matky a to dieťa v tom hrá len úlohu „umožňujúceho faktora“. 😕 Viem, že keď som sa pýtala na „ľudské životy“ anjelov, tak som dostala vysvetlenie, že si vyberajú deti, ktoré by sa inak boli narodili mŕtve… Neviem!
Páči sa miPáči sa mi
Je dosť možné, že máš pravdu. S tými anjelmi sa budem musieť hodiť reč niekedy 🙂
Páči sa miPáči sa mi
helar, súhlasím. čítam Newton-a a ten zo svojich skúseností tiež uvádza 2. trimester – ako v článku + samovoľné potraty – mladé duše sa musia naučiť splývať s telom a matky si musia niečo prežiť alebo sa niečo naučiť… takže je to lekcia, ktorá bola dohodnutá vopred a každej strane má priniesť úžitok. aj keď to bolí. hoci, výnimka potvrdzuje pravidlo a vždy sa môže stať niečo, čo v pláne úplne nebolo 😛 ale aj to môže byť nakoniec na niečo dobré 😉
Páči sa miPáči sa mi
Ten príspevok človeka navedie rozmýšľať o veciach, ktoré berie v toku života akosi automaticky. Určite budem polemizovať so “sídlom duše” v mozgu. Viac mi sedí ten slnečný pletenec, už aj preto, že práve tam niekde nosí matka svoje nenarodené dieťa. Nejaká analógia v tom bezpochyby je. Viac mi vŕta v hlave otázka z diskusie: prečo by mal byť pobyt v matkinom tele traumatizujúci? Veď je tam všetko, čo potrebuje, bezpečie a láska (jedine, že by nebola…potom to môže byť naozaj nepríjemné). Prečo by nás Otec chcel takto vystavovať stresu? Mňa skôr zaujíma tá dočasná symbióza dvoch duši po vtelení duše do dieťatka. To s rozdelením matkinej duše mi akosi nepasuje – to by sme si potom museli pamätať aj životy všetkých našich matiek a detí… ale možno je to práve tak. Kto z nás si je istý svojou “pravdou”?
Páči sa miPáči sa mi
Ešte som rozmýšľala nad okamihom vtelenia duše dieťatka. Keď nad tým tak rozmýšľam, asi viem, kedy by to mohlo byť. Mám dve deti, takže dve tehotenstvá a BOD, ktorý si z nich pamätám najviac ( a to mi možno potvrdí viacero žien), je okamih, keď sa dieťa prvýkrát pohne. Je to čistý gejzír radosti. Akoby povedalo: “Ahoj, tak som tu!” 😆 Čím viac na to myslím, tým viac sa mi páči táto teória 😛
Páči sa miPáči sa mi
Presne toto hovoril jeden moj znamy, starsi pan, liecitel, som si ista ze vidi a dokaze kadeco. On presne tuto teoriu mal, ale neverila som tomu a ani teraz to neverim, lebo dieta sa hybe cely cas akurat ze je male a neni to citit. Zavisi od matky kedy si to ona vsimne, respektive dokaze pocitit.
Páči sa miPáči sa mi
To je pravda, dieťa sa hýbe celý čas, ale nevedome, mimovoľne, pláva v plodovej vode. Prvý vedomý pohyb, mám na mysli pohyb riadený nervovou sústavou, cielený, je v piatom mesiaci. Toto nie je o všímaní alebo nevšímaní, podľa mňa. Tento okamih sa nedá prehliadnuť.
Páči sa miPáči sa mi
nesuhlasim. Vedome sa dieta nepohybuje ani ked sa uz narodi. Ani vtedy este presne nevie toto je moja ruka a ked sa chcem niecoho dotknut, musim urobit toto. Pohyby su reflexivne. Dokonca sa dieta vie este aj zlaknut svojej vlastnej ruky, ked sa mu objavi v jeho zornom poli, ze co sa to tu meta za papek. Tie reflexivne pohyby nie su neucelne, ale zdaleka nie su vedome. A nie len plava, naopak, ked tam ma este dost miesta, pohybuje sa ovela viac, robi kadeake kotrmelce atd, len ho este nie je citit. Aj tie prve pohyby zaregistruje matka skor, ked je to uz druha, tretia gravidita, lebo uz vie o co ide, takze si to vsimne skor. na to su aj statistiky.
Páči sa miPáči sa mi
Možno máš pravdu, možno ju mám ja 😀 ktovie. Len si myslím, že pohyby dieťaťa od piateho mesiaca SÚ vedomé, iná vec je, že jeho vnemy ešte nie sú synchronizované a jednotlivé funkcie mozgu ešte nie sú navzájom v komunikácii.
Nepresviedčam nikoho o mojom názore 😆 , ale mne sa to ako možnosť zdá veľmi pravdepodobné. Moje deti sú už dávno dospelé, ale ja si ten prvý pohyb u oboch pamätám dodnes. Bol “iný” 😀
Páči sa miPáči sa mi
Neviem co si predstavujes pod slovami VEDOMY POHYB, ale ja pod tym chapem toto: 1.chcem zdvihnut ruku viem o tom, 2 volou za zapnem do cinnosti konkretne svaly tak, aby tahali ruku smerom hore. REFLEXIVNY POHYB : Nieco mi za chrbtom buchne, ja sa trhnem (nerozhodujem o tom, nevyberam ktore svaly budu v cinnosti, ktorym smerom, nepamatam si celkom presne ten pohyb, nevedela by som ho presne zopakovat atd……)
Páči sa miPáči sa mi
Lebo ako aj logicky…Predstav si ze to telo je nejake auto a ty nemas potuchy co je to za stroj a ako funguje. Takze ak tvrdis, ze prve co by dusa urobila, ked by sa vtelila do tela je VEDOMY POHYB je ako by si tvrdila, ze domorodec, ktory v zivote nevidel auto prve co spravi ked sa v nom akosi ocitne je, ze nastartuje 🙂
Páči sa miPáči sa mi
Vedomý = akcia, dôvod / reflexný = reakcia, dôsledok. Ale opakujem, nejdem nikoho presviedčať 😀
Páči sa miPáči sa mi
No, nemala som akurát na mysli, že bábätko začne tlieskať… skôr som mala predstavu, že duša (ako energia, ktorá neustále vibruje) vyvolá ten “zvláštny” pohyb. To ona naštartuje to auto.
Páči sa miPáči sa mi
nuz….ok…..celkom ma aj zaujima nejake vysvetlenie, ako si prisla k tomu zaveru. Je to cisto zo subjektivneho vnimania toho prveho pohybu? Rada by som ta totiz pochopila. Ide o to ze to bol tak silny zazitok pre teba, ze to podla teba muselo byt rovnako silnym zazitkom aj pre to dieta? Teda ze ten pohyb musel byt aj pre neho vyznamne niecim iny ako vsetky ostatne pohyby, teda nielen iny tym ze tentokrat to uz aj ty citis? Chapem to spravne?
Páči sa miPáči sa mi
😛 tak nejako 😀
Páči sa miPáči sa mi
Vies co ale v tom pripade to mozme pokojne odlisit tak, ze dobre, prave preto ze sa uz vtelila dusa je ten pohyb iny. A to prave o ten rozmer, ze si to aj ty vsimnes. Nepletme do toho vedome a reflexne pohyby, to moc neustojim, to je pre mna ako by sme polemizovali o tom ci je alebo nie je Zemegula gulata 🙂
Páči sa miPáči sa mi
😆 OK podávam fajku mieru 😀 Nekafrime do guľatej zeme, uzavrime to tak – ja sa domnievam, že duša vyvolá ten pohyb. Ale domnievam sa nie preto, lebo o tom potrebujem ostatných presvedčiť, ale preto, lebo sa mi tá predstava páči 😛
Páči sa miPáči sa mi
Doooobre, nasli sme prienik, potvrdzujem prijem 😀
Páči sa miPáči sa mi
Podla mna je dusicka pre dieta pripravena uz pri splynuti spermie s vajickom. Pocas tehotenstva pendluje tato dusicka este medzi oba svetmi, je raz v telicku a raz v inkarnacnej dimenzii a zvyka si postupne na fyzicke telo. Niekedy sa moze stat, ze dojde aj k vymene dusi, to uz je ale ina kapitola :))
Páči sa miPáči sa mi
Tina, je to zaujímavý pohľad, ale… ak je to tak, je duša aj v pertiho miske počas umelého oplodnenia…? Priznám sa, že nie som zástancom tejto teórie, ale ktovie, možno je to naozaj tak, ako hovoríš. Ja si predstavujem, že pred vtelením duše uzavrú duša matky a duša dieťaťa dohodu. Duša dieťaťa už vie, akých rodičov a prostredie si vyberá pre svoj rast, takže ten predpoklad pre vtelenie (zahniezdený plod) už by mal existovať.
Páči sa miPáči sa mi
Preco by tam nemohla byt? Podla mna sa to nevylucuje. Aj ja si myslim, ze dusa ktora sa sem inkarnuje uzatvara dohodu s dusou matky, otca, a so vsetkymi dusami, ktore jej chcu byt napomocne pri splneni jej dusevneho planu v tejto inkarnacii (t.j. mozno aj zubaar a pod.) :)))
Páči sa miPáči sa mi