Groover nám poslal tento článok (zdroj je uvedený na konci):

V hmotném vědomí je naše srdce zavřeno. Srdce je sídlem duše a duše je naše věčné já. Když uvažujete o vlastním já, tak myslíte já. Kde je tedy to já? Kdybyste měli ukázat na to já, kde to je? Na kterou část těla by jste ukázali? Říkáme moje hlava, moje oči, moje ústa, moje hruď, moje paže, moje nohy, moje ruce, moje chodidla, dokonce říkáme i moje mysl. Všechny tyto věci jsou moje. Co je tedy to já, které všechny ty věci vlastní? To je duše. To je duše, vlastní já. A duše je umístněna v srdci. Srdce je sídlem duše.

Hmotné vědomí znamená, že srdce je zavřené. Duše je tímto způsobem zavřená, obklopená nevědomostí. Spí v uzavřeném srdci. A když tam spí, tak sní. A o čem duše sní? Duše sní: já jsem toto tělo. Duše sní, že tento hmotný svět je můj původní domov, že je to to pravé místo. A zde mám mnoho důležitých věcí, které musím vykonat. A ani nemám na to dost času to všechno udělat. Hmotný život je tedy závod s časem. Tvrdě pracovat. Tvrdě vydělávat peníze. Získávat bohatství. Snažit se najít lásku ve vztahu s dalšími spícími dušemi. Všechno toto bereme jako skutečné, ale ve skutečnosti je to jenom sen. Někdo může namítnout, jak můžu říci, že to je jenom sen? (Suhotra Svámi klepe do stolu a říká) Máme důkaz, že toto je skutečné. (klepe na svoji hlavu) To je taky skutečné. Jak tedy můžeš říci, že to je pouze sen?

Můžeme tomu velice snadno porozumět. V kterémkoliv okamžiku to může všechno skončit a to je sen. Když v noci spíte v posteli, taky sníte a ty sny se vám zdají naprosto skutečné. Někdy máme pěkné sny, létáme po obloze. Máme pocit, že jsme superman. Že máme pod sebou celý svět. Jindy můžeme mít velice nepříjemné sny. Například, že padáme z nějaké výšky. Když zažíváme tyto sny, tak jsme buď velice šťastni, nebo máme strach. Nebo můžeme zažívat jiné emoce ve snu. V tom daném okamžiku je to pro nás skutečné. Naše mysl je úplně pohroužená do toho stavu snění. Neuvědomujeme si žádnou jinou realitu než to snění. A pak náhle „puf“ probudíme se, jsme v posteli a všechno je pryč. A řekneme si: „Ó, byl to pouze sen.“

Čili tento život je úplně stejný. My to můžeme považovat za realitu, že je to to nejdůležitější, že vyžaduje naší veškerou pozornost. A trpíme nebo užíváme si zážitky v životě. Ale v kterémkoliv okamžiku „puf“ a je to všechno pryč. Ze stránek Śrímad Bhágavatamu se můžeme dozvědět, že jakmile to skončí, tak jsme umístněni do další situace podle toho, co jsme v tomto životě dělali. Jinými slovy budeme umístněni do jiného stavu vědomí. Jestliže jsme v tomto životě snili, tak budeme snít i v dalším životě. Nyní sníme že jsme lidské bytosti. V této místnosti můžeme vidět nějaké rostliny. Oni sní že jsou rostliny. Jsou to také duše, úplně stejné jako my. Mají pouze jiný sen než my. Existují duše, které sní, že jsou psi, že jsou kočky. Jsou duše, které sní že jsou v postavení vyšším než lidé. Existuje život na jiných planetách, který je vyšší než zdejší lidský život. Všechny tyto situace jsou však neskutečné protože jsou pomíjivé. Toto pohybování duše z jednoho snu do druhého se v sanskrtu, což je jazyk Śrímad Bhágavatamu, nazývá samsára, neboli koloběh rození a smrti.

V jednom snu se narodíme, onemocníme, stárneme a umíráme. A v dalším snu se znovu narodíme, znovu stárneme, onemocníme a umíráme. Znovu, znovu a znovu. Toto je hmotný život. V tomto hmotném světě neexistuje bezpečná situace. Všechno je pomíjivé. Všechno se neustále mění. Jako například toto tělo se v každém okamžiku mění a přesto si v tom snu myslíme, že to je to stejné já. Věda tvrdí, že během sedmi let se každý atom, každá částečka v tomto těle úplně změní. Protože neustále nová hmota přichází do těla, jíme, dýcháme, a stará hmota z těla vychází, tak po sedmi letech je tělo úplně jiné. Přesto si myslíme, že je stále stejné.

To je to, co mám na mysli – v hmotném světě neexistuje bezpečí, neexistuje útočiště pro duši. Toto je však to, co v životě hledáme. Nechceme umřít, nechceme zestárnout, nechceme, aby nás naši přátelé a příbuzní opustili, aby umřeli. Nechceme, aby se věci měnily. Aby se úplně změnily. Hledáme stabilitu. A hledáme tolik jiných věcí, které ve skutečnosti v hmotném světě najít nemůžeme. Jako například mír, lásku, pravdu. Tyto ideály máme všichni, cítíme, že to je důležité. Skutečností je, že tyto věci nemůžeme v hmotném světě nikdy realizovat. Měli bychom se tedy sami sebe zeptat, proč tímto způsobem toužíme. Něco zde musí chybět. Ano, je to skutečný vztah pro duši. Skutečný vztah duše je věčný. Ne s tímto pomíjivým světem. A věčný znamená Kršna, svrchovaná osoba. Zdroj všeho, který dlí věčně ve svém božském transcendentálním sídle, což není místo, které by se nacházelo v prostoru a čase. Je to místo v čistém vědomí. My jsme duše. My jsme si vědomí. Avšak sníme, a to je nečisté vědomí. Jestliže přestaneme snít, pak jsme v čistém vědomí a tomu se říká vědomí Kršny. Kdokoliv se může stát kdykoliv vědomým si Kršny a být s Kršnou, být s Bohem aniž by musel někam chodit, aniž by musel čekat na smrt, na vysvobození.

Způsob, jak obnovit naše vědomí Kršny je poslouchat Śrímad Bhágavatam. Tato zvuková vibrace způsobuje, že se zavřené srdce otevře. Když se to stane, tak se zjeví věčně existující vztah s Kršnou. Protože Kršna je s námi také v srdci. Ale jediný problém je, že si neuvědomujeme Jeho přítomnost.

http://vedabase.com/cs/sb/1/1