Na webe som včera našla článok J. Dušeka Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou. Je to vlastne česká verzia castanedovského ne-robenia (teda správania neobvyklého pre daný typ situácie):
Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou.
Nemluvte Vesmíru do jeho práce a odolejte pokušení o něco se snažit a vyvíjet tlak.
Vyberte si oblast života, kde se vám „nedaří“ a zkuste k ní přistoupit jinak.
Přijměte to, co je tak, jak to je.
Žádný spěch, žádná netrpělivost, žádná síla a žádný boj.
Prostě to udělejte jinak, než jste zvyklí.
Jen pozorujte, klidně dýchejte a nesnažte se vyvíjet přehnanou aktivitu.
Nechte se unášet proudem, tak jako plachetnice na vlnách.
Nemáte co ztratit – pokud jste vystříleli všechny náboje a stejně se nic nezměnilo, akorát to držíte křečovitě „pod krkem“.
Nechte prostor Vesmíru – svému Zdroji, aby vše udělal za vás.
Udělá to nejlépe a tak, jak to má být.
Pusťte ruce z volantu a nechte to svému osudu.
Nebojte se – vše se srovná podle toho nejlepšího scénáře, který ani nemusíte znát. Vaše snaha je kontraproduktivní a Vesmír jen čeká, až se vyčerpáte.
Potom stejně nastolí to, co má být.
Nechte věci proběhnout, uvolněte se a dejte si další kávu.
Udělejte to prostě jednou jinak – vypněte vaši snahu něco změnit a pozorujte jen, co se stane.
Tam, kde obvykle argumentujete, se ztište a nic neříkejte.
Tam, kde obvykle tlačíte, povolte stisk.
Tam, kde kontrolujete, přestaňte s tím a nechte to být.
Tam, kde plánujete, hoďte vaše plány do koše.
Znáte to pořekadlo: Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech“.
Prostě to udělejte jinak.
Vnější sílu nahraďte vnitřní silou, která je mnohokrát větší.
Tak začne pozvolná transformace vašeho života.
Tak získáte zpět radost a chuť žít.
Tak se budete více bavit, protože budete vědět, že to Vesmír za vás zařídí.
Odporúčam neskúšať to počas šoférovania. Ten príklad s pustením volantu z rúk beriem ako básnický obraz. 😉
A áno, vidím za tým istý istý alibizmus. “Vše se srovná podle toho nejlepšího scénáře, který ani nemusíte znát.” Vlastne si sa vôbec nemusel ani pohnúť – keby to malo byť, spadne ti to do úst ako ten príslovečný pečený holub. Bez tvojho pričinenia. Proste čokoľvek sa deje, je to presne tak, ako to má byť, a podľa najlepšieho možného scenára. To len ty si idiot, ktorý ani netuší, ako dobre sa ti práve deje.
Ja už mám takú hlavu: vždy mi prvé prídu situácie, ktoré dané tvrdenie vyvracajú. Napríklad tie týrané deti. Týrané zvieratá. Vraždy. Znásilnenia.
“Najlepší možný scenár.”
Na druhej strane, niekedy je skutočne praktické pustiť opraty z rúk a nechať veci diať sa. Zistíme tak, koľko samonastolených obmedzení a podvedomých predpokladom v sebe nosíme a nechávame sa nimi riadiť.
Na tretej strane (lebo veď v trojdimenzionálnom svete všetko má viac než len dve strany 😉 ), vypestovať si schopnosť odhadnúť, kedy môžem veci nechať len tak a kedy ich potrebujem riadiť, je asi tá najužitočnejšia vec, ktorá nám ušetrí mnoho nervov a času.
Len keď niečo nevyjde, nemali by sme za tým hľadať “vyšší plán niekoho iného”. Moje skúsenosti ukazujú, že v Univerze sa veci dejú nie preto, že je taký plán, ale preto, že sa diať môžu. 🙂
