Skúste ísť z času na čas na veci inak ako obvykle

Na webe som včera našla článok J. Dušeka Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou. Je to vlastne česká verzia castanedovského ne-robenia (teda správania neobvyklého pre daný typ situácie):

Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou.
Nemluvte Vesmíru do jeho práce a odolejte pokušení o něco se snažit a vyvíjet tlak.
Vyberte si oblast života, kde se vám „nedaří“ a zkuste k ní přistoupit jinak.
Přijměte to, co je tak, jak to je.
Žádný spěch, žádná netrpělivost, žádná síla a žádný boj.
Prostě to udělejte jinak, než jste zvyklí.
Jen pozorujte, klidně dýchejte a nesnažte se vyvíjet přehnanou aktivitu.
Nechte se unášet proudem, tak jako plachetnice na vlnách.
Nemáte co ztratit – pokud jste vystříleli všechny náboje a stejně se nic nezměnilo, akorát to držíte křečovitě „pod krkem“.
Nechte prostor Vesmíru – svému Zdroji, aby vše udělal za vás.
Udělá to nejlépe a tak, jak to má být.
Pusťte ruce z volantu a nechte to svému osudu.
Nebojte se – vše se srovná podle toho nejlepšího scénáře, který ani nemusíte znát. Vaše snaha je kontraproduktivní a Vesmír jen čeká, až se vyčerpáte.
Potom stejně nastolí to, co má být.
Nechte věci proběhnout, uvolněte se a dejte si další kávu.
Udělejte to prostě jednou jinak – vypněte vaši snahu něco změnit a pozorujte jen, co se stane.
Tam, kde obvykle argumentujete, se ztište a nic neříkejte.
Tam, kde obvykle tlačíte, povolte stisk.
Tam, kde kontrolujete, přestaňte s tím a nechte to být.
Tam, kde plánujete, hoďte vaše plány do koše.
Znáte to pořekadlo: Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech“.
Prostě to udělejte jinak.
Vnější sílu nahraďte vnitřní silou, která je mnohokrát větší.
Tak začne pozvolná transformace vašeho života.
Tak získáte zpět radost a chuť žít.
Tak se budete více bavit, protože budete vědět, že to Vesmír za vás zařídí.

Odporúčam neskúšať to počas šoférovania. Ten príklad s pustením volantu z rúk beriem ako básnický obraz. 😉

A áno, vidím za tým istý istý alibizmus. “Vše se srovná podle toho nejlepšího scénáře, který ani nemusíte znát.”  Vlastne si sa vôbec nemusel ani pohnúť – keby to malo byť, spadne ti to do úst ako ten príslovečný pečený holub. Bez tvojho pričinenia. Proste čokoľvek sa deje, je to presne tak, ako to má byť, a podľa najlepšieho možného scenára. To len ty si idiot, ktorý ani netuší, ako dobre sa ti práve deje.

Ja už mám takú hlavu: vždy mi prvé prídu situácie, ktoré dané tvrdenie vyvracajú. Napríklad tie týrané deti. Týrané zvieratá. Vraždy. Znásilnenia.

“Najlepší možný scenár.”

Na druhej strane, niekedy je skutočne praktické pustiť opraty z rúk a nechať veci diať sa. Zistíme tak, koľko samonastolených obmedzení a podvedomých predpokladom v sebe nosíme a nechávame sa nimi riadiť.

Na tretej strane (lebo veď v trojdimenzionálnom svete všetko má viac než len dve strany 😉 ), vypestovať si schopnosť odhadnúť, kedy môžem veci nechať len tak a kedy ich potrebujem riadiť, je asi tá najužitočnejšia vec, ktorá nám ušetrí mnoho nervov a času.

Len keď niečo nevyjde, nemali by sme za tým hľadať “vyšší plán niekoho iného”. Moje skúsenosti ukazujú, že v Univerze sa veci dejú nie preto, že je taký plán, ale preto, že sa diať môžu.  🙂

 

Reklamy

Povedz svoj názor

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s