U Anjelicsue na stránke som našla úryvok z Tolleho a hoci Tolleho obvykle môžem, zdá sa mi, že prílišné babranie sa v egu ho vedie k úletu (a to nekontrolovanému 😉 ). Pozrime sa na to:
Dovolte mi, abych vám vysvětlil, jak funguje vaše ego a jak vytváří dramata. Ego je mysl, která řídí váš život, pokud nejste jejím pozorovatelem. Ego se považuje za osamělý fragment uprostřed nepřátelského vesmíru, a proto vidí všechny ostatní bytosti jako potenciální hrozbu nebo prostředek k dosažení vlastních cílů. Ačkoli některé strategie ega jsou velice chytré, ego nikdy nevyřeší své problémy, neboť příčinou všech problémů je samotné ego.
“Ego je mysl, která řídí váš život, pokud nejste jejím pozorovatelem.” Pri inom článku mi Matrioshka, znalá psychológie, dala psychologickú definíciu ega:
Id („Ono“) – predstavuje najhlbšiu vrstvu. V nej je uložené všetko, čo je zdedené, vrodené. Je hybnou silou osobnosti. Ego („ja“) – je vedomou zložkou duševného života vrátane poznania, myslenia a vedomého konania. Superego („Nadja“) – ideálne „ja“, je súhrnom osobných, spoločenských noriem a pravidiel platných v prostredí, v ktorom sa daná osoba pohybuje a žije.
Óu-kej. Je to len moja interpretácia, alebo sa aj vám zdá, že to Tolle trochu zužuje? Myseľ, ktorá sama seba pozoruje, už nie je ego? Obávam sa, že pokiaľ vníma hranice seba (hocijako nepevné, ale predsa len hranice), bude ešte stále ego… Chápem, že Tolle chce vytvoriť obraz pre nejakú myšlienku, ktorú nám chce posunúť. Chápem, že pre čierno-bielych ľudí je asi jeho absolutizovanie najlepšia metóda. Ale ja si ešte stále myslím, že ego je záblesk vnímajúceho vedomia, ktorý sa pozerá na zvyšok vedomia (vnímajúceho aj nevnímajúceho) z istého, oproti ostatným zábleskom vnímajúceho vedomia oddeleného bodu.
Môj spôsob vnímania: Ego v zmysle “sústava predsudkov a postojov” riadi váš život, pokiaľ nie ste nezúčastneným pozorovateľom svojej (a cudzej) mysle. Už to nie je to tom, čo ego je alebo nie je, ale čo ego robí… v niektorých vybraných prípadoch. A v iných zas nie. 😉
Inak, ego riadi náš život zakaždým. (Pokiaľ ho zrovna neriadi svokra. Alebo pán farár z kancla. A rôzni premiéri. Nemenuj – nenapíš – nepodpíš – nečuduj sa. 😉 )
“Ego se považuje za osamělý fragment uprostřed nepřátelského vesmíru, a proto vidí všechny ostatní bytosti jako potenciální hrozbu nebo prostředek k dosažení vlastních cílů. “ Platí len pre to zúžené vnímanie ega, aké nasadzuje Tolle. AK máme ego A SÚČASNE sa ego pohybuje v nepriateľskom priestore, TAK POTOM vníma zvyšok ako potenciálnu hrozbu. AK máme ego A SÚČASNE sa ego nepohybuje v nepriateľskom priestore, ale v kauzálnom priestore (ako napríklad u taoistov a toltéckych bosorákov), TAK POTOM vníma všetko ako reťaz príčin a následkov, dokáže svoju realitu vďaka tomuto vnímaniu modelovať a ešte stále si uvedomuje svoje odhraničenie od zvyšku (lebo keby si neuvedomovalo, nemôže nič ovplyvňovať).
“Ego nikdy nevyřeší své problémy, neboť příčinou všech problémů je samotné ego.” Naozaj? S akým odôvodnením? Je príčinou zemetrasenia moje ego? Vaše ego? Vôbec nejaké ego? A čo tak dopad meteoritu rovno doprostred frizúry? Zlé, zlé ego?
Kdykoli se ega dostanou dohromady, ať už v osobních nebo pracovních vztazích, začne docházet ke konfliktům, problémům, mocenským bojům, emočnímu a fyzickému násilí atd. K těmto problémům patří kolektivní zlo – válka, genocida a vykořisťování -, jež způsobuje nahromaděné nevědomí lidstva. Mnoho nemocí je způsobeno ustavičnou rezistencí ega, jejímž následkem dochází k zablokování proudu životní energie v našem těle. Jakmile se spojíte s Bytím, přestanete být ovládáni svou myslí, která způsobuje všechno zlo.
“Kdykoli se ega dostanou dohromady, ať už v osobních nebo pracovních vztazích, začne docházet ke konfliktům, problémům, mocenským bojům, emočnímu a fyzickému násilí atd. “ Platí len pre to nepriateľské ego. Taoistické a toltécke egá akosi dokážu celkom pôvabne vedľa seba nažívať a nehrýzť sa – pokiaľ sa skutočne riadia svojím svetonázorom.
“Jakmile se spojíte s Bytím, přestanete být ovládáni svou myslí, která způsobuje všechno zlo.” Zasa: naozaj? Naozaj všetko “zlo” je pôsobené mysľou? Myseľ je zdrojom “zla”? A ak sa myseľ dokáže na veci pozerať bez priraďovania “dobrý” a “zlý”, už “nemyslí”? Nie je myseľ? Čo potom je, ak je schopná úvah, skúmania, porovnávania (toho neposudzovačného) a kauzálneho uvažovania?
A ako to “spojenie s Bytím” vyzerá? Možno je to vec prekladu, ale myslím, že ide o slovo existencia. Môžeme nebyť spojení s existenciou/bytím, keď existujeme/sme? Alebo obyčajní ľudkovia majú len obyčajnú existenciu, kým “tam hore” existuje nejaká úžasnejšia existencia, ktorej nesiahame ani po členky? Z pohľadu kvantovej fyziky či čoho je len jedna existencia a my všetci sme jej “atómy” a dohromady ju tvoríme. Tak ako s ňou nemôžeme byť spojení?
Kdykoli se setkají dvě ega, dojde k nějakému dramatu. I když žijete úplně sami, stále si vytváříte nějaké drama. Když se litujete, je to drama. Když máte výčitky svědomí, je to drama. Když dovolíte minulosti nebo budoucnosti, aby zastínila přítomnost, vytváříte psychologický čas – který je nutným předpokladem dramatu. Kdykoli odmítáte přítomný okamžik, vytváříte drama. Většina lidí své životní drama miluje. Jejich drama je jejich totožností. Jejich ego řídí jejich život. Dokonce i jejich – obvykle neúspěšná – snaha vyřešit své životní problémy je součástí jejich ega. Tito lidé rozhodné nechtějí své drama ukončit. Dokud se ztotožňují se svou myslí, mají největší strach z vlastního probuzení. Přijímáte-li přítomnou realitu, skončí veškerá dramata ve vašem životě. Nikdo vás nemůže přimět ani k hádce, ať se snaží sebevíc. S vědomým člověkem se nemůžete hádat.
“Kdykoli se setkají dvě ega, dojde k nějakému dramatu. I když žijete úplně sami, stále si vytváříte nějaké drama.” Takže AK stretnutie dvoch a viacerých ieg (=eg/egov) je “dráma” A SÚČASNE ich nestretnutie je tiež “dráma”, TAK POTOM všetko je dráma a slovo dráma stráca svoje opodstatnenie, pretože označuje absolútne všetko – stretnutie i nestretnutie. Interakciu i neinterakciu. (Poznámka pre mňa: Musím si overiť, či ten Tolle je skutočne pôvodný informatik. Ak je, začínam chápať, že radšej prešiel do ezoteriky. Posudzovačná ako fras, ale logické lapsusy ma ešte stále dráždia, pokiaľ sa objavujú u “guruov”.)
“Kdykoli odmítáte přítomný okamžik, vytváříte drama.” Možno prítomný okamih odmietnuť – keď okrem prítomného okamihu nič neexistuje?
“Dokonce i jejich – obvykle neúspěšná – snaha vyřešit své životní problémy je součástí jejich ega. Tito lidé rozhodné nechtějí své drama ukončit. Dokud se ztotožňují se svou myslí, mají největší strach z vlastního probuzení.” Snaha vyriešiť svoje životné problémy je len vtedy neúspešná, pokiaľ ľudia nechcú svoju “drámu” ukončiť a pokiaľ sa boja svojho prebudenia. Nie naopak.
Hádka předpokládá ztotožnění s vlastním postojem i s rezistencí vůči postoji druhého. Následkem toho se polární protiklady vzájemně posilují. To jsou mechanismy nevědomí. Žijete-li v přítomnosti, můžete obhájit svůj názor, aniž druhého napadáte. Takže nemůže dojít k dramatu. Dokonale vyrovnaný člověk si neumí konflikt ani představit. To se netýká jen konfliktů mezi lidmi, ale především vnitřních konfliktů, které zmizí, jakmile přestanou existovat rozpory mezi požadavky vaší mysli a realitou.
“Žijete-li v přítomnosti, můžete obhájit svůj názor, aniž druhého napadáte.” Názor, teda vlastný postoj, vyvoláva hádku. Ale keď sme v prítomnom okamihu, tak už postoj neprekáža, pretože v danom zlomku sekundy sa nedá hádať, dokonca sa nestíha ani zobák otvoriť. Kým máme deklarované a obhajované postoje, dovtedy sme v tom izolovanom, nepoučenom egu. Spomínam si na Osha: “Ale isteže môžeš mať postoj… Nakoľko sa ním však bude riadiť slnko alebo mesiac alebo vietor?” Ak mám postoj a potrebujem ho obhajovať, už niečo nie je v poriadku. Nie tá obhajoba; tá potreba. Nemôžem svoj názor nikdy “obhájiť”. Môžem ho predložiť, vysvetliť, ale prijať ho musí ten druhý. A keď ho neprijme, tak potom nemá ten uhol pohľadu ako ja – tak čo tam mám obhajovať? Že mám väčšiu pravdu? Keď “pravda” je kvantovo zasa súčet všetkých individuálnych právd a sama o sebe neexistuje?
A potom si nemyslím, že “dokonale vyrovnaný člověk si neumí konflikt ani představit”. Možno naň nie je citlivý a mnohé konflikty ako konflikty už neberie, ale ak si niečo nedokáže predstaviť, je to výpoveď o jeho predstavivosti, nie o jeho vyváženosti. Pretože než bol dokonalý, tak dokonalý nebol a kadečo, v tom aj tie konflikty, zažil. Tak buď nemá predstavivosť, alebo je senilný. Alebo trpí amnéziou. (Viac mi nenapadá.)
Oveľa pravdepodobnejšie mi príde, že vyrovnaný človek sa nepotrebuje do konfliktu angažovať. Proste vstane a ide ďalej bez potreby niečo vysvetľovať, obhajovať či dokonca presadzovať.
Ale tu si nemôžem byť istá, pretože do vyrovnanosti mám ešte hodne ďaleko – najmä podľa toho, ako ma Tolleho vyjadrenia nakrkli. 😉
Tak sa mi vidí, že už Tolleho cestu nemôžem pre seba používať ako referenčný bod. Potrebujem sa orientovať inde.
Anjeli mi vraveli, že sa potrebujem zbaviť nevraživosti. Zákon rezonancie mi povedal, že potrebujem prestať žiť v svete nedostatku. Toltékovia ma učili vybrať emocionalitu z minulosti a tým zrušiť energetické puto s minulosťou. Taoisti ma učili, že som len súčasť funkčného celku, aj keď mi to možno prichodí celkom inak. Gabriel a Gaia mi naťahovali môj obmedzený uholček pohľadu tak dlho, až celkom praskol… Ale ešte stále som ego. A prestanem ním byť v tom prítomnom okamihu 😉 , kedy dodýcham.
Eprakone - ezoterika a spiritualita 
Povedz svoj názor