Telo bolesti

pain2Našla som u Crystallin:

Tělo bolesti

NEVIDITELNÉ TĚLO BOLESTI

Myšlení většiny lidí vůbec není svobodné, ale automatické a repetice. Je to druh mentální poruchy, která nemá žádný účel. Přesněji řečeno: nemyslíte vy, myšlení ve vás jen probíhá. Tvrzení “Já myslím” vyjadřuje volbu, naznačuje, že o této věci můžete rozhodovat.

Pro většinu lidí to tak však není. “Já myslím” je totiž stejně nepravdivé tvrzení jako řekněme “já trávím” nebo “já nechávám obíhat krev”. Trávení, krevní oběh i myšlení probíhají bez našeho vědomého přičinění. Hlas ve vaší hlavě si žije svým životem. Většina lidí je mu vydána na pospas; jsou v područí svých myšlenek, své mysli. A protože jejich mysl je poznamenána minulostí, musí znovu a znovu prožívat svou minulost. Na Východě se tomu říká karma. Pokud jste ztotožněni se svou myslí, tak si to samozřejmě vůbec neuvědomujete. Pokud jste si totiž uvědomili, vymaníte se z područí vnitřního hlasu, protože ten vás ovládá jen dokud ho mylně považujete za svou identitu.

Lidé se v průběhu uplynulých tisíciletí staly stále více posedlí myslí, a tak nemohli rozpoznat, že entita, která je ovládá, nemá nic společného s jejich pravou podstatou. Díky tomu, že se v plné míře ztotožnili se svou myslí, vzniklo i falešné já – ego. Síla ega závisí od toho, nakolik se vy – vědomí – identifikujete s myslí a se svým myšlením. Myšlení je přitom pouze nepatrným aspektem té celostnosti, kterou je vědomí a kterou jste i vy.

Míra ztotožnění s myslí je u každého člověka jiná. Některých lidí těší, pokud se mohou od mysli byť i jen na krátké období odpoutat, prožívat klid, radost a živost, které v takových chvílích naplňují jejich život smyslem. jsou to chvíle tvořivosti, lásky a soucitu. A pak jsou zase takoví, co se z pasti egoických stavů nikdy nevymaní. Odcizí se sami sobě i ostatním,ba vlastně celému světu. Když se jim podíváte do tváře, uvidíte jen napětí, zamračený a prázdný pohled. Většinu jejich pozornosti pohlcuje myšlení,takže vás ve skutečnosti nevidí a neposlouchají. V každé situaci jsou nepřítomni, zaměřují se buď na minulost nebo na budoucnost, které však existují pouze v jejich mysli, v podobě myšlenkových forem. Nebo s vámi komunikují pouze z pozice role, kterou hrají, což znamená, že opět jen ne jsou samými sebou. Lidé většinou nevědí, kým vlastně jsou. někteří se sami sobě odcizili natolik, že si už ani nevšimnou, že jejich “faleš” odhalil každý – snad jen kromě těch, kteří jsou stejně falešní a stejně odcizeni sami sobě.

Odcizení znamená, že se necítíte v pohodě v žádné situaci, na žádném místě, s nikým, ba ani sám se sebou. Jako kdybyste se po celý čas pokoušeli být “jako doma”, ale ten pocit se vám nikdy nedaří zažít. Největší spisovatelé dvacátého století, Franz Kafka, Albert Camus, T. S. Eliot a James Joyce, považovali odcizení za univerzální dilema lidského bytí a skvěle ho věděli ve svých dílech ztvárnit zřejmě proto, protože ho důkladně znali z vlastní zkušenosti. Nenabídli však žádné řešení. Jejich zásluha spočívá v tom, že nám názorně ukázaly existenciální úzkost člověka. Jasně rozpoznat tuto úzkost znamená udělat první krok k tomu, abyste se z ní vymanily.

VZNIK EMOCÍ

Kromě neustálého proudu myšlenek je tu ještě další dimenze ega, která s myšlenkami souvisí: emoce. To však neznamená, že všechny myšlenky a emoce pocházejí z ega. S egem splývají jen tehdy, když se s nimi ztotožňujete a ovládnou vás, čili se stanou vaším “já”. Každý organismus, i vaše tělo, má svou vlastní inteligenci. A tato inteligence reaguje na to, co říká mysl, reaguje na vaše myšlenky. Takže emoce představují reakce těla na mysl. inteligence těla je nedílnou součástí univerzální inteligence, je jedním z jejích nesčetných projevů. Je to soudržná síla, která dočasně udržuje atomy a molekuly vašeho fyzického těla pohromadě. Je to organizační princip, který řídí činnost tělesných orgánů, přeměnu kyslíku a potravy na energii, tlukot srdce a krevní oběh, imunitní systém, chránící tělo před vetřelci, převod smyslových vjemů na nervové impulsy a jejich přenos do mozku, kde se dekódují, aby se z nich poskládal ucelený vnitřní obraz o vnějším světě. Všechny tyto funkce – a také tisíce dalších, simultánních funkcí – dokonale řídí inteligence těla. Procesy ve vašem těle neřídíte vy, ale jeho inteligence. A ta má na starosti i reakce na vnější vjemy. Platí to o všech formách života. Díky této inteligenci se vyvinula rostlina az ní se pak vyvinul květ – květ, který se ráno otevírá, aby přijal sluneční paprsky a navečer se zase zavírá. Tato inteligence se projevuje jako Gaia, ta složitá živá bytost, kterou je naše planeta. Díky této inteligenci může organismus ve stavu ohrožení instinktivně reagovat. V živočišné říši vyvolává reakce, které se zdánlivě podobají lidským emocím: hněv, strach, slast. Tyto instinktivně reakce lze pokládat za primitivních předchůdců emocí. V určitých situacích se lidé chovají stejně instinktivně jako zvířata. Ve stavu nebezpečí, kdy jde o přežití, srdce bije rychleji, svaly se napínají, dech se zrychluje, organismus se připravuje na boj nebo útěk. Prvotní strach. Když se tělo ocitne v úzkých, najednou se v něm probudí taková energie, jakou nikdy předtím nedisponovalo. Prvotní hněv. Tyto instinktivně reakce se zdánlivě podobají emoce, ale ve skutečnosti emocemi nejsou. základní rozdíl mezi touto reakcí a emocí je v tom, že instinktivní reakce je bezprostřední reakce těla na nějakou vnější situaci, zatím co emoce je reakce těla na myšlenku.Nepřímo sice i emoce může být reakcí na nějakou aktuální situaci či událost. Vždy to však bude reakce na událost viděnou přes filtr mentální interpretace, přes filtr myšlenek, čili optikou mentálních pojmů dobra a zla, příjemného a nepříjemného, toho, co jsem já a co je moje. Asi vámi neotřese, když se dozvíte, že někomu druhému ukradli auto. Kdyby však šlo o vaše auto, asi byste se rozčílily. Ohromující, kolik emocí umí vyprodukovat takový drobný mentální pojem jako je “moje”.

Ačkoli je tělo velmi inteligentní, přece jen neví rozlišovat mezi aktuální situací a myšlenkou. Na každou myšlenku reaguje tak, jako kdyby byla skutečností. Neví, že je to jen myšlenka. Tělo úzkostné myšlenky chápe jako stav ohrožení a podle toho i reaguje, i kdybyste leželi v teploučku pohodlné posteli. V takové chvíli se vám srdce rozbuší, svaly se napnou, dech zrychlí. Nahromadí se energie, která se však nespotřebuje, protože nebezpečí je jen fiktivní. určité množství se napojí na mysl a vygeneruje ještě více úzkostných myšlenek. Zbytek se přemění na jed a zasáhne do harmonického fungování těla.

EMOCE A EGO

Ego není jen nepozorovaná mysl, hlas ve vaší hlavě, který předstírá, že je vámi; ego tvoří i nepozorované emoce, které jsou reakcemi těla na to, co říká hlas ve vaší hlavě. Už jsme viděli, čím, jakými myšlenkami se většinou zabývá egoická mysl av čem spočívá strukturální dysfunkce myšlenkových procesů nezávislých na obsahu. Toto dysfunkční myšlení je přesně tím, na co tělo reaguje negativními emocemi.

Hlas ve vaší hlavě vám vypráví příběh, kterému tělo uvěří a reaguje něj. Jeho reakce jsou vaše emoce. Emoce zase, na oplátku, dodávají energii myšlenkám, které však vznikly na podnět emocí. Je to začarovaný kruh nekontrolovaných myšlenek a emocí podněcující emocionální podbarvené myšlení a Snování příběhů.

Emoční složka je u každého člověka jiná. U někoho je větší, zatímco u jiného menší. Myšlenky, které spouštějí v těle emocionální reakce, přicházejí někdy tak rychle, že dřív, než by jejich mysl stihla zformulovat, tělo už zareaguje emocí a emoce se zase změní na reakci. Tyto myšlenky předcházejí slovům, jsou to nevyslovené, podvědomé domněnky. Jejich vznik je podmíněn minulostí jednotlivce, obvykle obdobím raného dětství. Když někdo v dětství – v době, kdy se budují prvotní vztahy – nezažil ze strany rodičů a sourozenců dostatek lásky a porozumění, stále si bude myslet, že “lidem se nedá důvěřovat “. A tady jsou další podobné domněnky, které si mnozí z nás v duchu opakují: “Nikdo si mě neváží a neuznává mě. musím bojovat o přežití. Nikdy nemám dost peněz. Život je tvrdý. nezasloužím si blahobyt. Nezasloužím si lásku. “Povědomé předsudky produkují v těle emoce, které obratem spouštějí myšlenky a okamžité reakce. A takto vytvářejí vaši osobní realitu.

Hlas ega neustále narušuje přirozený, zdravý stav těla. téměř každé lidské tělo podléhá obrovskému vypětí a stresu, ale ne proto, že by ho snad ohrožovaly nějaké vnější faktory, ale vinou své mysli. tělo je připoutané k egu a nemůže dělat nic, jen reagovat na jeho dysfunkční myšlenkové šablony. A tak je proud nepřetržitých a nutkavých myšlenek vždy doprovázen vlnou negativních emocí.

Co je to negativní emoce? Emoce, která vnáší do těla jed a narušuje jeho rovnováhu a harmonické fungování. Strach, úzkost, hněv, nevůle, smutek, nenávist nebo intenzivní odpor, žárlivost, závist – to vše narušuje energetický tok v těle, působí na srdce, na imunitní systém, trávení, tvorbu hormonů a podobně. Dokonce už i klasická medicína, ačkoli o fungování ega toho ví stále málo, začíná rozpoznávat souvislosti mezi negativními emocemi a tělesnými onemocněními. Emoce, která škodí tělu, zasahuje i lidi, se kterými přicházíte do styku a nepřímo, prostřednictvím řetězové reakce, působí i na dalších, které ani neznáte. Souhrnný název pro negativní emoce je: neštěstí.

Znamená to, že pozitivní emoce mají na tělo opačné účinky? upevňují imunitní systém, osvěžují a léčí tělo? Ano, je to opravdu tak, musíme však rozlišovat mezi pozitivními emocemi, které si vytváří ego, a hlubšími emocemi, které vyzařují z vašeho přirozeného spojení s Bytím.

Pozitivní emoce, které si vytváří ego, obsahují svůj opak, na který se umí velmi rychle proměnit. Uvedu několik příkladů: To, co ego nazývá láskou, je spíše majetnický pud, závislost a lpění, které se v průběhu sekundy může změnit v nenávist. radostné očekávání nějaké události, což svědčí jen o tom, že ego přeceňuje význam budoucnosti, se snadno přemění na svůj opak – čili na zplihlost nebo zklamání – když už událost, která nesplnila očekávání ega, odezněla.

V jednu chvíli vás pochvala a uznání naplňují pocity štěstí a dodávají vám chuť do života. V následující chvíli však, když vás někdo kritizuje nebo ignoruje, cítíte se už zkormoucený a nešťastní. Radost z nespoutaného večírku se následující ráno změní na pořádnou kocovinu. neexistuje dobré bez špatného, jednou jste nahoře, jindy zas dolů.

Emoce, které vytváří ego, pocházejí z toho, že mysl se ztotožňuje s vnějšími faktory, které jsou nestálé a každou chvíli podléhají změnám. Ty hlubší emoce však ve skutečnosti vůbec nejsou emocemi, ale stavem Bytí. Emoce existují jen ve světě protikladů. Stavy Bytí mohou být sice zastřené, neobsahují však žádné protiklady. Vyzařují totiž z vašeho nitra v podobě lásky, radosti a klidu. Jsou to aspekty vaší pravé přirozenosti.

KACHNA S LIDSKOU MYSLÍ

V knize Síla přítomné chvíle jsem zmiňoval souboj dvou samců těchto. tyto souboje trvají velmi krátce a pak se každý z kačerů ubírá opačným směrem. Oba několikrát prudce zamávají křídly, aby se tak zbavili přebytečné energie, která se nahromadila během souboje, a dále už klidně plavou, jako kdyby se vůbec nic nestalo.

Kdyby kachna měla lidskou mysl, asi by se ještě dlouho zabývala soubojem, udržovala by ho v sobě tím, že by si ho přetvořila na příběh, který by zněl asi takto: “Nechce se mi věřit, co udělal. Přiblížil se ke mně docela blízko. Asi si myslí, že mu patří celý rybník. Vůbec nebere ohledy na můj soukromý prostor. Už mu nemůžu důvěřovat. Při nejbližší příležitosti mě určitě něčím naštve. Jsem si jistý, že už teď něco chystá. Ale já to nebudu trpět. Uštědřil mu takovou vyučenou, že na to jakživ nezapomene! “A takto dokola a dokola si mysl vymýšlí své pohádky, celé dny, ba měsíce a roky si je premieľa. Tělo celou situaci pak vnímá tak, že boj neskončil, a energie, kterou neustále produkuje, aby mohlo reagovat na všechny ty myšlenky, je emoce, která podněcuje další myšlenky. Takto vzniká emocionální myšlení ega. Asi už vidíte, jaký problematický život by musela kachna žít, kdyby měla lidskou mysl. Jenže lidé takto prožívají většinu svého života. Žádnou situaci či událost nevědí v sobě definitivně uzavřít. Mysl a její “příběh o tom, co se mi stalo “je udržují v oběhu.

Jsme živočišný druh, který zabloudil. Mohli bychom se učit od přírody, od každého květu a stromu, od každého zvířete, kdybychom se zastavili, dívali se a poslouchali. Kachna vás učí, abyste i vy zamávali křídly. V překladu: nechte “odplout svůj příběh” a vraťte se na jediné místo své síly – do přítomnosti.

BŘEMENO MINULOSTI

Neschopnost, nebo spíše neochotu vzdát se minulosti krásné ilustruje příběh dvou zenových mnichů, Tanzanie a Ekida, kteří procházeli venkovskou cestou smočenou prudkými lijáky. Nedaleko jedné vesnice natrefili na mladou ženu, která se pokoušela projít přes cestu. louže však byla tak hluboká, že hrozilo, že si zašpiní své hedvábné kimono. Tanzania ji najednou zvedl a přenesl na druhou stranu.

Mniši pak mlčky pokračovali v cestě. O pět hodin později, když se přiblížili ke svému chrámu, to už Ekido nevydržel a zeptal se: “Proč jsi přenesl to děvče přes cestu? Mniši by neměli dělat takové věci. ”

“Já jsem to děvče odložil už před několika hodinami,” řekl Tanzánie. “Ty ho stále neseš s sebou?”

Většina obyvatel této planety je jako Ekido: nejsou schopni a ochotni vzdát se minulosti, neustále hromadí v sobě stále více a více “Harampádí”. Jak těžké musí být břemeno jejich minulosti, kterou neustále vláčejí ve svých myslích!

Minulost žije dál ve vzpomínkách, ale vzpomínky samy o sobě žádný problém nepředstavují. Vlastně minulost a vzpomínky potřebujeme na to, abychom se z nich učili a abychom se poučili z chyb, kterých jsme se kdysi dopustili. Vzpomínky začnou být problematické tehdy, když člověka zcela ovládnou. Tehdy se z nich stane přítěž a hrozí, že splynou s vaší identitou. Vaše osobnost, kterou utvářela i minulost, se tím pádem stane vězením. Vaše vzpomínky se zabudují do toho, jak vnímáte své já a začnete se ztotožňovat se svým příběhem. Toto “malé já” je jen iluze, která zastírá vaši pravou totožnost, čili nadčasovou a s žádnou formou nestotožnenú Přítomnost.

Váš příběh však nespočívá pouze mentální, ale i z emoční paměti – čili ze starých emocí, které se neustále oživují. Podobně, jak to bylo s mnichem, který ještě pět hodin nesl ve svých myšlenkách břemeno nelibosti, i většina lidí po celý život vláčí s sebou obrovské množství zbytečné, mentální i emocionální zavazadel. Ochuzují se tím, že v sobě živí pocity mrzutosti, lítosti, nevraživosti, viny. Ztotožnili se se svým emočně podmíněným myšlením a na svých starých emocích lpí proto, že posilují jejich identitu.

Jelikož člověk má sklony k tomu, aby opakovaně prožíval své někdejší emoce, téměř každý z nás má ve svém energetickém poli nahromaděnou dávnou emocionální bolest, kterou označuji jako “tělo bolesti “.

Tělo bolesti však můžeme přestat budovat, protože se můžeme naučit, jak si odvyknout hromadění a omílání někdejších emocí. Stačí, když – metaforicky řečeno – zamáváme křídly, a mentálně přestaneme lpět na minulých událostech, ať už včerejších, nebo těch, co se udály před třiceti lety. Můžeme se naučit, jak přestat živit ve svých myslích situace a události a jak raději věnovat nepřetržitou pozornost dokonalé a nekonečné Přítomnosti, než si pořád promítat svůj vnitřní film. Naše totožnost spočívá totiž v Přítomnosti, a ne v našich myšlenkách a emocích.

V minulosti se nestalo nic, co by vám nyní bránilo v tom, abyste byli naplno přítomni. Pokud tedy minulost nemá tu moc, aby vám zabránila v prožívání přítomnosti, tak jakou má vlastně moc?

JEDNOTLIVEC A KOLEKTIV

Negativní emoce, které jsou k nerozeznání v okamžiku, kdy se vynoří, se nerozplynou, ale přetrvají a zanechají ve vás stopu bolesti.

Zejména děti vnímají negativní emoce jako cosi neúnosné a mají sklony k tomu, aby jejich potlačovali. Pokud nestojí při nich uvědomělí a pozorní dospělí, kteří by je laskavě a citlivě vedly k tomu, aby svým emocím okamžitě čelili, nemají jinou možnost, než jejich potlačovat. Naneštěstí tento raný obranný mechanismus se nezmění ani v dospělosti. nerozpoznané emoce budou nadále přetrvávat a nepřímo se projevovat například jako úzkost, hněv, výbuchy násilí, náladovost nebo dokonce jako tělesná nemoc. V některých případech dokonce znemožní vybudování intimních vztahů. Většina psychoterapeutů má pacientů, kteří tvrdí, že měli šťastné dětství, ale později vysvitne pravý opak. Jsou to sice extrémní případy, ale na druhé straně nikdo se v dětství nevyhne emocionální bolesti. I kdyby byli oba vaši rodiče osvícení, i tak byste přece vyrůstali ve světě, ve kterém žijí nevědomí lidé.

Pokud se nepostavíte tváří v tvář silným negativním emocím, pokud jejich nepřijmete, stopy bolesti, které po sobě zanechávají, se sjednotí do energetického pole. Toto pole je přítomné v každé buňce těla a skládá se nejen z bolestí, které jste prožili v dětství, ale i z nepříjemných emocí, které se na něj nabalily později, během dospívání a dospělosti, a které vytvořil hlas vašeho ega. Pokud je základem vašeho života falešné ego, emocionální bolest vás nikdy nepřestane doprovázet.

Téměř každá lidská bytost má své energetické pole starých, ale ještě stále velmi živých emocí. A toto pole je tělem bolesti.

Tělo bolesti však nemá jen individuální povahu. Tvoří ho i utrpení, které lidé prožívali v průběhu celých dějin, které jsou vlastně dějinami bezesných kmenových válek, otroctví, drancování, znásilňování, mučení a dalších projevů násilí. Tato bolest nadále žije v kolektivní duši lidstva a dennodenně ji zvětšujeme, jak se o tom můžete přesvědčit při sledování večerních zpráv i dramat mezilidských vztahů. kolektivní tělo bolesti je pravděpodobně zakódované v DNA každého člověka, ačkoli zatím to ještě nebylo dokázáno.

Každý novorozenec, který přichází na tento svět, si tělo bolesti přináší s sebou. Některá miminka ho mají těžší, hustší. Jiné jsou zase celkem šťastné, dokud další vypadají, jako kdyby s sebou vlekli enormní břemeno neštěstí. Nepochybně, některé děti pláčou příliš, protože se jim nedostává lásky a pozornosti, jiné zase pláčou bez zjevné příčiny, jako kdyby se snažili každého udělat stejně nešťastným jako jsou ony – a často se jim to i podaří. Tyto děti přišly na svět zřejmě s velkou nadílkou lidské bolesti. Jiné miminka zase pláčou často proto, že zachycují negativní emoce, které vyzařují z jejich rodičů, a to jim způsobuje bolest a jejich tělo bolesti vstřebává energii z těla bolesti rodičů. Ať už je to jakkoli, s fyzickým tělem miminka se rozvíjí i tělo bolesti.

Z dítěte se slabším tělem bolesti se ještě nemusí stát duchovně “Vyspělejší” člověk jako z někoho, koho tělo bolesti je hustší. vlastně to bývá naopak. Lidé s těžším tělem bolesti zpravidla mají větší šanci duchovně se probudit. Někteří z nich však i tak uvíznou ve svých těžkých tělech bolesti, zatímco mnozí další dospějí do bodu, kdy už nemohou dále žít se svým neštěstím, a tak jejich motivace, aby procitli, zesílí.

Čím to asi bude, že utrpení Krista, jeho tvář znetvořená agónií a jeho tělo krvácející z nesčetných ran, má tak velký význam pro kolektivní vědomí lidstva? Miliony lidí, zejména ve středověku, by zřejmě neměli k tomu, co Kristovo utrpení symbolizuje, až tak hluboký vztah, kdyby v nich něco nerezonovalo a kdyby ho podvědomě nevnímali jako vnější zpodobnění jejich vnitřní reality – tedy jejich těla bolesti. Takto jasně si to v těch dobách samozřejmě nemohli uvědomovat, no i tak symbol Kristova utrpení byl začátkem procesu probuzení. Krista lze vnímat jako archetypálního člověka, ztělesňující nejen bolest, ale i možnost jejího transcendence.

JAK se regeneruje TĚLO BOLESTI

Tělo bolesti je jen částečně autonomní forma energie, která žije ve většině lidských bytostí; je to entita vytvořená z emocí. má svou vlastní, primitivní inteligenci, podobnou lstivosti šelmy, inteligenci, kterou řídí pud sebezáchovy. Stejně jako všechny formy života, i tato inteligence potřebuje pravidelný přísun potravy, aby načerpala novou energii. Potrava, kterou potřebuje, obsahuje podobnou energii jako je její energie, čili energii, která vibruje na podobné frekvenci. vhodnou potravou je tedy jakýkoliv emocionální bolestivý zážitek. proto prosperuje zejména z negativního myšlení a bouřlivých mezilidských vztahů. Tělo bolesti je vlastně závislost na neštěstí.

Možná budete šokováni, když si poprvé uvědomíte, že v sobě máte něco, co si pravidelně ptá negativní pocity a neštěstí. Na jiných lidech si to všimnete raz dva, ale na to, abyste si to všimli i na sobě, potřebujete mnohem větší uvědomělost. Pokud vás neštěstí jednou ovládne, nejenže se ho nebudete chtít vzdát, ale Poušili se, aby se i ostatní cítili alespoň tak mizerně jako vy a zásobovali vás svými negativními emocionálními reakcemi.

U většiny lidí má tělo bolesti fázi útlumu a fázi aktivity. Když je ve fázi útlumu, ani si nevzpomenete, že v sobě nosíte černý mrak, nebo že ve vás dřímá sopka – v závislosti na tom, jaké je energetické pole vašeho těla bolesti. Fáze útlumu je u každého jednotlivce jiná: nejčastěji trvá několik týdnů, ale stejně může trvat i měsíce nebo jen pár dní. někdy však může setrvávat ve stavu hibernace celá léta, dokud ho nakonec nějaká událost probudí.

JAK SE TĚLO BOLESTI živit VAŠIMI myšlenky

Tělo bolesti se ze svého spánku obvykle probouzí tehdy, když pocítí hlad, tedy když potřebuje načerpat nové síly. Zburcovat ho však dokáže i nějaká událost. Nenajedené tělo bolesti využije i tu nejbezvýznamnější událost jako spouštěč – například když někdo něco řekne, nebo udělá -, nebo si zcela vystačí i s tím, že si něco pomyslí. Pokud žijete zcela sami a nikdo při vás právě není, tělo bolesti se bude živit vašimi myšlenkami. Vaše myšlení začne být najednou velmi negativně. pravděpodobně jste si neuvědomili, že záplavě negativních myšlenek ve vaší mysli předcházela vlna negativních emocí – pochmurná a tíživá nálada, úzkost nebo prudký hněv. Všechny myšlenky jsou v podstatě energií a tělo bolesti se živí energií vašich myšlenek. No nespokojí se s ledajakou myšlenkou. Na to, abyste si všimli, že pozitivní myšlenky mají úplně jiný nádech než negativní, nepotřebujete žádnou zvláštní citlivost. V případě pozitivních myšlenek jde o tutéž energii, z níž se živí negativní nálady, ledaže frekvence je jiná. Šťastná, pozitivní myšlenka je pro tělo bolesti nestravitelná. Živí se totiž výhradně negativními myšlenkami, protože jen ty jsou kompatibilní s jeho energetickým polem.

Všechny věci jsou vlastně vibrující energetická pole v nepřetržitém pohybu. Židle, na které sedíte, kniha, kterou držíte v rukou, zdánlivě vypadají pevně a nehybně, protože vaše smysly vám takto zprostředkovávají jejich vibrační frekvenci – čili celý ten nepřetržitý pohyb molekul, atomů, elektronů a subatomárních částic, který dohromady vnímáte jako židli, knihu, strom, tělo. Takže to, co vnímáme jako hmotu, je energie vibrující (pohybující se) na určité frekvenční stupnici. I myšlenky se skládají ze stejné energie, která však vibruje na vyšší frekvenci než hmota, což způsobuje, že jsou neviditelné a nehmatatelné. Myšlenky mají svou vlastní frekvenční stupnici – negativní se nacházejí vespod, zatímco pozitivně na jejím vrcholu. Vibrační frekvence těla bolesti rezonuje s negativními myšlenkami. A to je důvod, proč se může živit pouze jimi.

Obvyklý mechanismus, díky kterému myšlenky vytvářejí emoce, v případě těla bolesti funguje opačně, alespoň zpočátku. emoce pocházející z těla bolesti rychle převezmou kontrolu nad myslí a vaše myšlení se stává negativním. Vnitřní hlas vám bude vyprávět o vašem životě, o druhých lidech, o minulosti a budoucnosti či o neexistujících událostech samy smutné příběhy plné úzkosti nebo hněvu. Bude nadávat, obviňovat, stěžovat se, fantazírovat. A vy se zcela ztotožníte se vším, co hlas řekne, uvěříte všem těm deformovaným představám. A v tom okamžiku se začne vytvářet závislost na neštěstí. Nejde o to, že byste tento vlak negativních myšlenek nevěděli zastavit, ale o to, že nechcete. Je to proto, že tělo bolesti žije skrze vás a předstírá, že je vámi. Bolest mu způsobuje slast. Dychtivě hltá každou negativní myšlenku. Hlas, který ve své hlavě obvykle slyšíte, se stává hlasem těla bolesti. Ovládl váš vnitřní dialog. A začarovaný kruh mezi tělem bolesti a vaším myšlením je na světě. každá negativní myšlenka je potravou pro tělo bolesti, které zase generuje ještě více myšlenek. Po uplynutí několika hodin nebo dní se nasytí, přejde do fáze útlumu a zanechá vyčerpaný organismus, který je nyní mnohem náchylnější na to, aby onemocněl. Pokud se vám zdá, že jde vlastně o duševního parazita, máte pravdu. Protože přesně tak tělo bolesti funguje.

JAK SE TĚLO BOLESTI živit konfliktů

Pokud jste obklopeni lidmi, kteří jsou vám blízcí, jako například partner či rodinní příslušníci, tělo bolesti bude usilovat provokovat jejich – brnkat jim na city, jak se říká -, aby se pak mohlo na následném konfliktu přiživovat. tělo bolesti miluje intimní a rodinné vztahy, protože z nich může získat nejvíce požíval. Je těžké nereagovat, když vás k tomu vyprovokuje tělo bolesti někoho blízkého. Instinktivně totiž vycítí vaše nejslabší, nejzranitelnější místa. Pokud se mu to nepodaří napoprvé, bude zkoušet znovu a znovu. Jsou to prvotní emoce, které si ptají ještě více emocí. tělo bolesti druhého člověka chce probudit to vaše, aby se pak vzájemně mohli energeticky nabíjet.

Mnoho vztahů pravidelně prochází fázemi násilí a destrukce, které způsobuje tělo bolesti. Pro malé děti je až nesnesitelně bolestné, když se musí stát svědky emocionálního násilí, které propukne mezi těly bolesti jejich rodiče, a přece přesně tohle zažívají miliony dětí na celém světě. Toto je jeden z nejrozšířenějších způsobů, jak tělo bolesti přechází z pokolení. Po každé rodinné zvady následuje období relativního klidu, které trvá jen tak dlouho, dokud to ego dovoluje.

Tělo bolesti se často spustí pod vlivem nadměrné konzumace alkoholu, především u mužů, ale i u některých žen. Když je někdo opilý, úplně se mu změní osobnost a ovládne ho tělo bolesti. hluboko nevědomý člověk, jehož tělo bolesti se obvykle živí fyzickým násilím, se často obrací proti svému partnerovi nebo dětem. když pak vystřízliví, upřímně lituje své činy a možná bude slibovat, že to už nikdy neudělá, a myslí to vážně. Jenže člověk, který si dává předsevzetí a sliby, není tou bytostí, která páchá násilí, takže si můžete být jisti, že se bude násilí dopouštět opakovaně. Pokud si, pravda, nezačne uvědomovat přítomnost, nerozpozná v sobě tělo bolesti a nepřestane se s ním ztotožňovat. V některých případech mu může pomoci i odborník.

Většina těl bolesti chce obojí: způsobovat bolest i trpět. některá těla jsou však spíše pachateli, zatímco jiné zas oběťmi. V obou případech však těží z násilí, ať už emocionálního nebo fyzického. Některé páry se mohou domnívat, že se “zamilovali”, ale ve skutečnosti vzájemnou přitažlivost pociťují jen proto, že jejich těla bolesti se výborně doplňují. Někdy jsou role násilníka a oběti jasně vymezené už ve chvíli, když se poprvé setkají. Některé sňatky sice vypadají, že byly uzavřeny v nebi, ale ve skutečnosti je uzavřely v pekle.

Pokud jste někdy měli kočku, asi víte, že i když se zdá, že spí, stále má přehled o tom, co se kolem ní děje, protože i při tom nejmenším podezřelém zvuku nastaví uši tím směrem a mírně pootevře oči. rovněž se chová i spící tělo bolesti. Do určité míry stále bdí a kdykoliv se naskytne vhodná příležitost, okamžitě vyrazí do útoku.

Těla bolesti bývají takové mazané, že ve vztazích se začnou projevovat až tehdy, kdy partneři nebo manželé začnou žít ve společné domácnosti. Manželé si tedy neberou jen svého partnera, ale i jeho tělo bolesti. Můžete zažít pořádný šok, když krátce po líbánkách najednou zjistíte, že váš partner je někdo úplně jiný. Jeho hlas zdrsní, začne nadávat, křičet, obviňovat, a to i pro libovolnou maličkost. Nebo se do sebe zcela uzavře. “Co se stalo?” Ptáte se. “Nic,” odpoví vám partner. No tón jeho hlasu jakoby říkal: “Všechno je špatně.” Když se svému partnerovi podíváte do očí, už v nich nenajdete někdejší jiskru – jako kdyby se na ně spustila nějaká těžká clona a bytost, kterou jste dříve milovali a jejíž oči zářily, nyní jakoby zmizela. Hledí na vás úplně cizí člověk az jeho očí srší nenávist, nevlídnost, trpkost a hněv. Když spolu mluvíte, už se vám nemluvil váš partner, ale jeho tělo bolesti. A cokoliv řekne, je to jen verze té reality, kterou si vytváří tělo bolesti, reality zdeformované strachem, nevlídnosti, hněvem a touhou rozsévat a přijímat bolest.

V té chvíli si zřejmě začnete klást otázku, zda náhodou tato dosud neznámá tvář vašeho partnera není jeho skutečnou tváří a zda jste neudělali velkou chybu, když jste si vybrali tohoto člověka. Samozřejmě, ne je to jeho pravá tvář, to ho jen tělo bolesti dočasně ovládlo. najít však někoho, kdo není zatížen svým tělem bolesti, by bylo dost náročné. V každém případě je ale rozumnější vybrat si takového člověka, jehož tělo bolesti není až tak silné.

SILNÉ TĚLA BOLESTI

Těla bolesti některých lidí jsou tak silné, že vlastně nikdy nepřecházejí do fáze útlumu. Možná se na vás usmívají a přívětivá se s vámi povídají, no nemusíte být žádným senzibilní, abyste vycítili, že pod povrchem v nich bublat pocity neštěstí a čekají jen na vhodnou událost či osobu, aby mohly vyvolat konflikt. Jejich těla bolesti se nikdy nenasytí, mučí jejich neustávající hlad, a proto stupňují touhu ega po nepřátelích.

Jelikož jsou přecitlivělé, i bezvýznamné záležitosti nafukují do obřích rozměrů.Prinútia tak ostatních reagovat a vtáhnou je do svých vnitřních dramat. Někteří se zaplétají do nesmyslných šarvátek nebo soudních sporů. Jiných zas sžírá chorobná nenávist vůči bývalému partnerovi. Jelikož si bolest, kterou nosí v sobě, vůbec neuvědomují, vnášejí ji svými reakcemi do událostí a situací. Díky tomu, že si neuvědomují své jednání, nevědí událost odlišit od své reakce na ni. Příčiny neštěstí a bolesti nehledají v sobě, ale v tom, co se děje kolem nich. A jelikož si vůbec neuvědomují své duševní rozpoložení, nevědí ani to, že trpí a že jsou vlastně hluboce nešťastní.

Někdy se z lidí, kteří mají takové silné tělo bolesti, stávají bojovníci za společnou věc. Může sice jít o vznešený cíl a zpočátku je jejich boj úspěšný, ale negativní energie, která ovlivňuje jejich slova a činy a podněcuje jejich podvědomou touhu po nepřátelích a konfliktech, nakonec vyvolá vlnu odporu. Často dopadnou tak, že si nadělají nepřátel i ve vlastních organizacích, protože vždy si najdou důvod k tomu, aby se mohli cítit špatně a jejich tělo bolesti vždy najde přesně to, co hledají.

ZÁBAVNÝ PRŮMYSL, MÉDIA A TĚLO BOLESTI

Kdybyste o současné civilizaci vůbec nic nevěděli a kdybyste pocházeli z jiné doby či planety, asi by vás ohromilo, že miliony lidí se nejraději dívají na vraždění a násilí, přičemž tomu říkají “zábava”. A za tuto “Zábavu” jsou ochotni i platit.

Proč filmy plné násilí přitahují tak velké obecenstvo? jedno celé průmyslové odvětví žije z lidské závislosti na neštěstí. Lidé se na ty filmy dívají zřejmě proto, že se chtějí cítit špatně. Což způsobuje to, že lidé se rádi cítí špatně a ještě to i považují za dobré? Tělo bolesti, samozřejmě. A tím se živí značná část zábavního průmyslu. Takže tělo bolesti čerpá sílu nejen z přecitlivělosti, negativního myšlení a osobních konfliktů, ale také z kina a televizní obrazovky. Všechny ty filmy píší a produkují těla bolesti a ti, co platí za to, aby se na ně mohli dívat, jsou opět jen těla bolesti.

Je tedy “nesprávné” ukazovat a sledovat násilí v televizi a kinech? Posiluje všechno to násilí tělo bolesti? V současné vývojové fázi lidstva násilí nejenže proniká vším, ale také stupňuje, protože staré egoické vědomí zesílené kolektivním tělem bolesti se všemožně snaží předejít nezvratnému konci. Pokud filmy budou znázorňovat násilí v širším kontextu, pokud odhalí jeho původ a následky, přičemž zobrazí utrpení oběti i pachatele, upozorní na kolektivní nevědomí a na to, jak prochází z generace na generaci (jako hněv a nenávist, které přežívají v tělech bolesti), pak mohou ty filmy výrazně přispět k duchovnímu probuzení lidstva. Mohou totiž posloužit jako zrcadlo, ve kterém lidstvo spatří své vlastní šílenství. To, co ve vás identifikuje šílenství, je vaše zdravá část, vzestup duchovního uvědomění, konec šílenství.

Takové filmy již existují a neposkytují pokrm pro tělo bolesti. nejlepší protiválečné filmy ukazují skutečnou a nepřikrášlené podobu války. tělo bolesti čerpá sílu pouze z takových filmů, v nichž se násilí ztvárňuje jako projev normálního, ba žádoucího lidského chování, nebo v nichž se glorifikuje jen proto, aby se vyvolávaly negativní emoce a divák si tak vypěstoval “návyk” na tělo bolesti.

Populární bulvární tisk neprodává zprávy, ale negativní emoce – potravu pro tělo bolesti. Palcové titulky na nás volají: “Znásilnění” nebo “Bastardi”. Redaktoři bulvárních plátků totiž vědí, že negativní emoce prodávají noviny mnohem lepší než obyčejné zprávy.

Zpravodajským médiím, včetně televize, se daří zejména díky negativním zprávám. Čím hroznější zprávy, tím jsou moderátoři vzrušenější. Negativní rozruch kolem nějaké události vytvářejí především média. A těla bolesti to prostě zbožňují.

Zdroj: Eckhart Tolle – Uvedomte si zmysel svojho života

4 thoughts on “Telo bolesti

  1. ….dnes skoro ráno, sotva som usadol za volant, zmocnilo sa ma tušenie, že niečo nie je v poriadku, že niečo visí vo vzduchu. A nemýlil som sa . Cca po sto metroch som stretol prvé hovado za volantom. To som ešte s úsmevom ( aj keď mierne kyslím ) predýchal. Ale pri piatom už obojstranne došlo aj na navreté žily na krku, posunkovú reč a ” súťaž ” v tom , kto vymyslí viacej synoným pre pohlavné orgány. Reálnemu duelu asi zabránila iba hustota premávky a nemožnosť zastaviť a vystúpiť. Keď som konečne dorazil do cieľa, z auta som vystupoval vyčerpaný a tiež smutný – mal som za to, že tento typ udičky ma už nikdy nedostane :o((( . Snažil som sa tiež celú záležitosť analyzovať, ale vôbec sa mi nedarilo, navyše k tomu pribúdali ďalšie veci, ktoré zvyšovali stupeň mojej nevôle. No skrátka zlý deň, ktorý by som inokedy pričítal hocičomu, od Murphyho zákonov po erupcie na Slnku, len nie sebe. No až teraz mi doťuklo, že však to len moje vlastné telo bolesti precitlo z hybernácie a poriadne vyhladované vyrazilo na lov. Hmmm….keď sa nad tým spätne zamyslím, bol to naozaj perfektne rozpútaný kolotoč, myšlienok, zlých emócii, spomienok na podobné situácie v minulosti, následne ešte horších emócií – no skrátka niečo, ako dobre rozohraná presilovka v hokeji. Nevadí, potrénujeme :o))))))

    Páči sa mi

Povedz svoj názor

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.