Eprakone – ezoterika a spiritualita

Dnes som na fejsbuku našla tento článok a článok ma doviedol k istému pochopeniu, prečo mám v poslednom čase problémy s ezoterikou a prečo mám čoraz silnejšie nutkanie prestať s ňou:

ZÁVISLOST NA VZTAZÍCH

Jennifer Hoffman

Své putování za léčením zažíváme prostřednictvím stezky vztahů, protože se sami léčíme prostřednictvím zrcadlení našich zranění, což je jeden ze způsobů spojování s druhými. Máme určité zranění, které vyžaduje uzdravení, potkáme někoho se stejným zraněním a – protože máme před sebou své zranění jako na dlani – jsme schopni své záležitosti vyřešit a uzdravi…t. Přesně tak by to mělo fungovat, jenže obvykle tomu tak není. Namísto toho si pomyslíme, že s tím druhým není něco v pořádku, a pokusíme se vyléčit jeho, a pak jdeme od jednoho zraněného vztahu k dalšímu a divíme se, proč nemůžeme nalézt někoho, kdo je uzdraven a je celistvý, nebo že na světě pro nás láska neexistuje.

Jakmile jdeme z jednoho vztahu do druhého v přesvědčení, že v každém z nich je skryta odpověď na naše otázky, a s vírou, že musíme vyléčit svět a ne sebe, dostáváme se do ,,závislosti na vztazích”. Vztahy představují cvičení v sebe-léčení a celistvosti můžeme dosáhnout s jedním vztahem nebo s dvaceti, protože každý z nich slouží účelu našeho léčení tak dlouho, dokud onen aspekt svého putování nedokončíme. Projít snáze tímto procesem nám pomůže, pamatujeme-li si, že život se probíhá zevnitř ven – jestliže se něco děje kolem nás, vyšlo to z našeho nitra. Každý vztah je zrcadlem našeho vztahu k nám samotným, je pohledem na to, co můžeme změnit, abychom vyhověli svým vlastním potřebám. Legrační na tom je, že jakmile nic ,,nepotřebujeme”, jsou naše potřeby vždy naplněny.

Oč snazší by byla naše cesta, kdybychom byli schopni si v každé situaci položit dvě otázky: 1. Jak toto poslouží mému léčení?, a 2. Co je zapotřebí změnit v mé frekvenci, myšlení, přesvědčeních a energii, abych právě teď mohl/a ukončit tuto úroveň spojení? Ukončení nějakého spojení nemusí vždy znamenat, že onu osobu odepíšete ze svého života, ačkoliv k tomu může dojít. Faktem je, že se s někým vždy spojujeme skrze své nejnižší frekvence a svůj léčebný cíl, takže čím rychleji to vyřešíme, tím rychleji můžeme navázat spojení s další úrovní, jakmile je léčení završeno.

Je lehké jít od jednoho vztahu k dalšímu a v této stezce závislosti pokračovat, protože každý z těchto vztahů nám naše zranění potvrzuje. Což se nemůže změnit, dokud to nezměníme my sami. Určitým způsobem to připomíná nekonečný rozhovor: ,,Vy první…” ,,Ne, vy…” ,,Ne, vy běžte”… a tak pořád dál. Kdo zahajuje léčení jako první? Ten, kdo si uvědomí, že je nezbytné. Pak zbytek zapadne na svá místa a my najdeme někoho, kdo nám poskytne to, co potřebujeme… protože to už nepotřebujeme.

Všechno, co hledáme, je už uvnitř nás, pouze to čeká, až se s tím spojíme. A jakmile své vnitřní světlo znovu rozsvítíme, jsou tmavá zákoutí naší stezky léčení ozářeny jasným světlem a my můžeme dokončit koloběh svého léčení a vkročit do míru, radosti a lásky našeho nebe na zemi.

Copyright ©2013 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc.
http://enlighteninglife.com/

(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj a tato poznámka – pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.)

Keď som to začala čítať, došlo mi: psychológia sa spojila medzičasom s ezoterikou. Ale v mojom vnímaní je psychológia psychológia a síce vysvetľuje, ale len správanie jednej časti v nás, nie správanie všetkých častí, ktoré ezoterika pozná. A, čo je horšie, nevyzerá na prvý pohľad ako “seriózna veda”, ktorá si vyžaduje skutočnú odbornosť – ergo nejeden si prečíta populárno-náučnú knižku, vyberie si z nej to svoje (čo ho najviac oslovilo, pretože na tom práve pracuje) a chodí po svete a káže to ako jedinú platnú pravdu. A tým, že to káže a upozorňuje na to iných, sám seba zo zákonitosti akosi “vyberá”, akoby to preňho už neplatilo.

Mňa takto v minulosti dostali tie zrkadlá, o ktorých sa píše aj v článku hore. Ktosi si to prečítal, niečo z toho pochopil a začal každému rozprávať o zrkadlách. (Pripomína mi to Freuda a jeho tušenie sexu za každou transakciou. Dobový trend.) On bol pre každého zrkadlo a všetko zlé bolo o tom druhom, nie o ňom… Ale to, že princíp zrkadla platí na obe strany, sa v tom celom posudzovaní akosi stratilo… a to je tá chyba, ktorá ma mrzí.

Minule som bola na konferencii, kde podnikový poradca rozprával o svojom produkte odborníkom z podnikov. Téma bola komplexná, produkt z nej ošetroval jednu časť a on túto časť začal absolutizovať, ako keby okrem jeho produktu už v téme nič nebolo… Ku koncu prednášky už chlapec takmer plakal, pretože potreboval dorozprávať do konca a publikum mu všemožne dávalo najavo, že tieto úzke pohľady už počúvať nemieni.

S tým, čo je v článku Jennifer Hoffmanovej, nemám najmenší vnútorný problém. Myslím. 🙂 Až po okamih, kedy som sa dopracovala k vete “pamatujeme-li si, že život se probíhá zevnitř ven – jestliže se něco děje kolem nás, vyšlo to z našeho nitra.” Heeeej? Naozaj? Keď niekde z domu 10 metrov odo mňa spadne tehla, vyšlo to z môjho vnútra? Alebo sa jej postreh týka len tej oblasti, o ktorej práve hovorí – ale poučku z nej absolutizuje na celý zvyšok existencie?

A preto akosi prestávam znášať ezoteriku. Ezoterika predsa vždy skúmala širšiu sieť súvislostí ako bežná veda… až kým koncom 20. storočia s tým neprestala.

A just NIE SOM ničie zrkadlo. Môžete si ho zo mňa urobiť, ale ja to nie som. Na svete je oveľa viac než len “zrkadlá” a ja-človek som tiež oveľa viac… a oveľa komplikovanejšia než taký zjednodušený optický mechanizmus. Nie som ústredný bod tohto sveta a nevymýšľam si tehly padajúce z domov. Existuje aj niečo iné ako “ja” – a je to oveľa, oveľa zaujímavejšie! Ak máte problém so vzťahmi, riešte vzťahy. Ale ak sa chcete zbaviť problémov – so vzťahmi či čímkoľvek iným – riešte svoje očakávania.

A pamätajte si: aby niečo bolo zrkadlo, vyžaduje si aj ne-zrkadlá. Inak je všetko zrkadlo, nielen tá jedna vec. 🙂 Aby bolo niečo “sexuálne”, vyžaduje si aj ne-sexuálne. Inak je všetko sexuálne, nielen tá jedna vec. A moja hlava hovorí: všetko je sexuálne a všetko je zrkadlo. Všetko, čokoľvek, má v sebe aj ten aspekt. Aj my sme len jeden aspekt všetkého. Možno sme v konečnom dôsledku jeho jediný aspekt a sme aj to zrkadlo a ten sex, ale to už vždy bude závisieť od toho, ako si nadefinujeme “ja”…

A keď jedného dňa zistíte, že už som sa mesiac neukázala na stránke, privolali ste to? Vychádzalo to z vášho vnútra? Alebo som si len ja predefinovala svoje “ja” na “ja-neezoterik”? 🙂

Piata Ruizova dohoda bola o relativite. Všetko je relatívne. Buďte dôslední v svojom myslení: neabsolutizujte. Aj ja sa pokúsim s tým prestať. 😉