V archíve som vyhrabala nejakú elektronickú “knižku” s celkom zaujímavým námetom inkarnácie. Dole bol ako autor uvedený Martin Krušinský – 7/2000, takže dúfam, že to je tak… Ale text sa mi zdal hodne zaujímavý, takže sa nepoďme zaťažovať “postrannosťami” a šup do textu 🙂 :
Při úvahách o cyklu “inkarnace – zrození – život – smrt – pobyt TAM… – zpět_na_počátek” se často dostáváme k otázce, v kterém místě této “nekonečné smyčky” dochází k prolnutí duše s fyzickým tělem, jehož existence je ohraničena horizontem jedné reinkarnace. Názory se v této věci značně různí – od okamžiku početí až po samotný porod dítěte. V následujícím textu se tedy pokusím přiblížit svůj pohled na tuto záležitost, který ovšem nechci nikomu vnucovat jako “jediný zaručeně správný” – pouze jej doložit některými fakty a výsledky dříve prováděných výzkumů.
Považuji za zcela nereálné určit okamžik inkarnace takříkajíc “na den přesně”. Bylo by sice možné vycházet z některých buddhistických textů, avšak ruku na srdce – nejen křesťanské tzv. “Písmo Svaté” prošlo během věků nejrůznějšími falzifikacemi ve stylu “přání otcem myšlenky”. Navíc lze jen velmi obtížně rozlišit, který z letitých záznamů obsahuje skutečnou Pravdu (získanou napojením na jednotnou paměť Universa) a co je naopak pouhým “tripovým deníčkem” klamných halucinací, pocházejících z různých vrstev autorova podvědomí (osobně si myslím, že to či ono nelze při stávající úrovni našeho Poznání jednoznačně tvrdit NIKDY a O NIČEM).
Pokud tedy záměrně vynecháme všechny “posvátné texty” bez rozdílu, stále nám ještě zůstává jeden velmi zajímavý informační zdroj, jehož prvky lze dále třídit srovnávací metodou. Tímto pramenem jsou prenatální vzpomínky, vyvolané nejrůznějšími způsoby a nezřídka sahající přes několik reinkarnací zpět. Nyní jakobych přímo slyšel “slovní výprask od čtenářů” za “tripové deníčky” z předchozího odstavce – avšak pozor! Zde se nejedná o tisícileté relikty, nýbrž o informace shromážděné V SOUČASNOSTI (resp. během několika minulých desetiletí). Je zde tedy mnoho poznatků, které se – jak jsem již naznačil – v klíčových bodech značně “podezřele” shodují.
Nejprve si položme otázku, DO JAKÉ FORMY fyzického těla může lidská duše vstoupit z Barda Prapodstaty – z dimenze, která je dle (nejen) mého názoru naším přirozeným domovem. Velmi zjednodušeně: do fyzických těl (není rozhodující, zda se nacházejí v “pozemském 3D plus čas” či kdekoliv jinde v celém kontinuu) vstupujeme, abychom se během životních zkoušek zdokonalovali, snažili se jednat v souladu se zákony Universa a napravovat “maléry od minula”, kterým se NIKDO Z NÁS nemůže vyhnout v kterékoliv inkarnaci – včetně té stávající. Po uplynutí vyměřeného času se vracíme zpět “domů”, kde je naše předchozí působení patřičně zhodnoceno a na základě výsledků této “analýzy” se SAMI(!!!) rozhodneme, KDY A KDE se po jakémsi “zotavení” opět zapojíme do Hry Života. Základní podmínkou samozřejmě je MÍT KAM vstoupit – a jsme u věci: DUŠI jako takovou lze označit za vysoce organizovanou (a nekonečně složitou) FORMU ENERGIE, nesoucí nezměrné kvantum INFORMACÍ. V dimenzích nižší vibrační úrovně ovšem nemůže sídlit “jen tak někde” – bez určitého “nosného média” se zkrátka neobejde. V případě lidských těl je tímto prostředím MOZEK – unikátní orgán, jehož funkci prozatím nejsme schopni chápat ve všech detailech a souvislostech. Snad nejvhodnější analogií pro alespoň jakousi představu o funkci mozku osídleného inkarnovanou duší jsou termíny známé z oboru computerové techniky. Samotný mozek lze přirovnat k hardwaru počítače, duše pak představuje software, bez kterého by nám mozek nebyl příliš platný. Pro tak komplikovaný software, jakým lidská duše bezesporu je, nejsou “hardwarové požadavky” nijak malé (z této teze plyne i mé přesvědčení o nemožnosti LIDSKÉ inkarnace do zvířecích těl a naopak – z důvodu “hardwarové nekompatibility”. Pokud mi nevěříte, zkuste kupříkladu nacpat disketu do ZIPDRIVE mechaniky či instalovat Windows na muzeální popelnici s procesorem 286. Mnoho štěstí!).
U přirovnání tohoto druhu ještě chvíli zůstaneme. Stadium, ve kterém již lze hovořit o schopnosti mozku přijmout náš “metafyzický software”, je nutno definovat poněkud přesněji, jinak by zastánci “velmi časných” inkarnačních teorií mohli z předchozího textu získat dosti zajímavý argument. Mozek totiž bez nejmenších pochybností existuje již v oplodněném vajíčku – ovšem pouze jako určitá “hardwarová výrobní dokumentace”, do posledního detailu zakódovaná v řetězcích DNA. Možnost inkarnace do tohoto prostředí nevypadá příliš reálně např. v souvislosti s efekty provázejícími opačný děj – tedy nevratné poškození mozku. Jak málo někdy stačí k ukončení naší pozemské pouti… Přestože mozková tkáň FYZICKY existuje (na rozdíl od raného vývojového stadia!), její hostitelská funkce je definitivně ztracena. Lze se tedy oprávněně domnívat, že duše pro své usídlení potřebuje prostředí odpovídající vyššímu stadiu prenatálního vývoje. Pro inkarnaci do “budoucí” mozkové tkáně (resp. do její DNA předlohy) lze do jisté míry též použít “computerovou” metaforu – konkrétně instalaci operačního systému na NEFORMÁTOVANÝ(!) DISK. Znám sice člověka, který se o cosi podobného pokusil :-)), toto průkopnické počínání však pochopitelně zkrachovalo dříve, než mohlo vůbec začít.
Výše uvedená tvrzení mají značnou oporu v informačním zdroji, který jsem již zmínil: prenatální vzpomínky prožité např. v hypnotické regresi, kdy je vědomí cíleně “taženo” zpět časem až před okamžik porodu (ovšem pozor – bez použití zavádějících formulací, které by mohly jakkoliv modifikovat SAMOTNÝ OBSAH zážitku!) vykazují totiž několik markantů, které se ve všech případech, kdy bylo dosaženo potřebné hloubky regrese, bez výjimky shodují.
Především jde o zážitek VÝBĚRU JIŽ EXISTUJÍCÍHO(!!!) lidského plodu, do kterého se duše plánuje vtělit. Lidé, kteří tuto zkušenost “znovuprožili” ve změněných stavech vědomí, ji bez ohledu na své náboženské přesvědčení (povětšinou předchozí – takováto věc člověka opravdu ZMĚNÍ!) popisují přibližně takto: na základě karmických zákonitostí (tedy podle “plusů a mínusů” z předchozího života) jim bylo nabídnuto několik možností, v jakém těle prožít život následující. Velmi zajímavá věc – o každé z těchto variant měli k dispozici značně obsáhlé předběžné(!!) informace, týkající se vhodnosti toho či onoho těla pro jejich další karmický růst, ev. nápravu závažných pochybení z minulých reinkarnací. Podstatnou úlohu zde má např. místo a čas narození (astrologické vlivy!), pohlaví a sexuální orientace (o které dnes již víme, že je určena GENETICKY!), vrozená fyzická poškození či choroby, kterými konkrétní jedinec v budoucnu(!!) onemocní. V popisech těchto vizí se často vyskytuje tvrzení “..mě se do toho těla vůbec nechtělo – ale cítil(a) jsem, že je to správná volba..”.
Konečné rozhodnutí tedy musí učinit KAŽDÝ SÁM – pouze a jen za sebe!!!
Po definitivním rozhodnutí “..KAM..?” následuje samotný okamžik vtělení. Tento prožitek je bohužel těžko sdělitelný běžnými výrazovými prostředky, podobně jako např. psychedelická zkušenost. Kdo ji někdy zkoušel popsat pokud možno co nejvýstižněji, jistě chápe, co mám na mysli. Je to zkrátka natolik výjimečné a chaotické, až se celá věc stává nepřenosnou – pokud ovšem nejde o člověka obdařeného zcela mimořádným literárním talentem, což nepovažuji za svůj případ (několik rozepsaných souborů tohoto druhu jsem nakonec vždy hodil do koše). Opět tedy budeme vycházet z často opakovaných detailů, které jsou ovšem z celého zážitku poněkud “vytrženy”.
Duše se nejprve cítí být “vtahována” do plodu v těle matky a poté se v jediném okamžiku vše změní – náhle je vědomí s tímto novým tělem integrováno. Bývá popisován pocit harmonie a takřka absolutního bezpečí. Pobyt v hřejivém, láskyplném prostředí, vznášení v plodové vodě, tep matčina srdce… Stejně tak se ovšem mohou později vyskytnout zcela opačné (negativní) pocity, pokud matka např. onemocní či prožívá stresovou situaci. To vše je již vnímáno na FYZICKÉ úrovni – jedinec si bezprostředně po inkarnaci zcela uvědomuje své tělo… Prostředí dělohy se pro něho subjektivně stává “celým známým světem” – zde tedy patrně dochází k “inkarnační amnezii”, přesouvající veškeré vzpomínky na “dění před” do běžně nepřístupných oblastí podvědomí. Opět se nabízí srovnání funkce mozku s počítačovým systémem – po této změně již užíváme pouze “konvenční paměť”, určenou pro časový interval jedné konkrétní inkarnace. Vše ostatní je přesunuto do jakési “EMS”, kterou je (v případě zájmu) nutno zpřístupnit pomocí různých “hackerských utilit”.
Porod je vesměs popisován jako traumatizující zážitek jakéhosi “vyhnání” z přirozeného, bezpečného prostředí “kamsi do neznáma”. Prenatální fáze je tedy zřejmě dostatečně dlouhá k přijetí děložního prostředí za přirozenou formu existence.
Z hlediska hlavního tématu, tedy určení stadia “zralosti” lidského plodu pro inkarnaci nově příchozí duše, vyplývá z těchto poznatků dosti jednoznačný závěr: ke vtělení nedochází u čerstvě počatého zárodku, nýbrž mnohem později – dle některých detailů by mohlo jít o druhý trimestr těhotenství.
Jako velmi cenné, doslova unikátní “střípky do mozaiky Poznání” lze hodnotit vzpomínky lidí, kteří krátce po své inkarnaci “prožili” interrupční zákrok – byli doslova “předčasně odesláni zpět”. Popisy těchto zážitků jsou bez výjimky opravdu drastické – FYZICKY(!) prožívaná bolest a hluboké trauma, identické s “regresními” vzpomínkami osob, u nichž byla některá z předchozích inkarnací ukončena vraždou.
ZDE JE OVŠEM NUTNO ZDŮRAZNIT ZCELA ZÁSADNÍ VĚC, ze které různí “křesťanští ochránci nenarozeného života” či zastánci teorie “početí = inkarnace” rozhodně nebudou mít radost: před samotným zákrokem VŠICHNI takto postižení jedinci VNÍMALI SAMI SEBE VE FYZICKÉM TĚLE – VŠEMI SMYSLY! NEJEDNALO SE O ZÁRODKY V POČÁTEČNÍM STADIU VÝVOJE, nýbrž o lidské plody s již rozvinutou strukturou vitálních orgánů!
Právě zde se musím zmínit o jisté záležitosti, na kterou dosud nemám vyhraněný názor – jednoduše nevím, co si o celé věci myslet. Podotýkám, že veškeré informace mám pouze “z druhé ruky” – na vlastní oči jsem to neviděl a pokud vím, nebylo na toto téma nikde nic publikováno. BERTE PROSÍM TUTO INFORMACI JAKO NE ZCELA OVĚŘENOU:
V průběhu jistého kursu duchovního rozvoje byly nastávající matky (údajně) vedeny ke komunikaci s plodem ve svém těle a v úplném závěru pak zazněla otázka: “..chceš zůstat..?”. Většina odpovědí zněla ANO, ovšem několik výjimek se našlo… Co v takovém případě následovalo, nevím… Logicky vzato, mělo by po této odpovědi dojít ke spontánnímu potratu. Nabízí se mrazivá otázka, zda nejde o dosud nepopsaný fenomén “prenatální sebevraždy” nenarozeného plodu a jak je na takovýto odchod pohlíženo “po návratu TAM”. V kontextu s tezí, že suicidium je stejně nepřípustný zásah do Kosmické Hry Života jako vražda, nebude zřejmě uvítání nijak růžové… Klást v průběhu jakékoliv meditace přímou otázku tohoto znění však považuji za značně kontroverzní záležitost. PŘEDEM UPOZORŇUJI, ŽE NA PŘÍPADNÉ DOTAZY “..kde, kdy, kdo atd..” ODMÍTÁM JAKKOLIV REAGOVAT, neboť šíření takovýchto detailů neověřitelných tvrzení třetích osob nepatří k mým způsobům! Naopak bych uvítal bližší (a především pravdivé) informace – nikoliv drby! Pokud jimi někdo z Vás disponuje, rád je zveřejním jako dodatek k tomuto textu…
Kde tedy leží “bod nula” každé naší POZEMSKÉ inkarnace? Sečteno a podtrženo, nejvíce indicií potvrzuje oprávněnost domněnky, kterou jsem již uvedl – tedy ve druhém trimestru gravidity. To vcelku odpovídá rozšířenému názoru renomovaných psychotroniků, jehož přesné zdůvodnění jsem dosud nevypátral – údajně jde o pátý (lunární, nikoliv kalendářní) měsíc těhotenství.
Kdo tyto úvahy dočetl až sem, má (celkem logicky) právo na otázku, zda jsem cosi podobného prožil “na vlastní mozek” – tedy zda se mi při nejrůznějších experimentech poštěstilo nahlédnout “před svůj bod nula” a jak to probíhalo. Bohužel, v této věci Vás zklamu, nechci nikomu lhát… Přes veškerou snahu se mi dosud nepodařilo do svých prenatálních záznamů proniknout, což (doufám) neznamená, že při tom i zůstane. Všechny síly Dobra, které vzývám před každou seancí, patrně vědí co činí – při troše sebekritiky lze říci, že jsem k něčemu takovému zřejmě dosud nedozrál. Všechno má svůj čas a pokud se mi dostane té cti – vidět, “jak to se mnou doopravdy bylo” – velmi rád se s Vámi o tento zážitek podělím.
Eprakone - ezoterika a spiritualita 
Povedz svoj názor