Zajac symbolizuje plodnosť, odovzdanosť, bezpodmienečnú lásku.

Existuje nespočetné množstvo druhov zajacov. Prirodzene sa vyskytujú v Amerike, Európe, Ázii a Afrike, na Nový Zéland a do Austrálie boli dovezené námorníkmi. Žijú vo veľmi rozdielnych podmienkach – od morského pobrežia až po hory, na tundre, v stepi a v lese, ale aj v mestách (a domácnostiach). Dva žijú momentálne aj u nás na záhrade – preliezli cez plot, kým boli malé, potom rýchlo narástli a už nemôžu späť. Chytiť sa nedajú – tak sme si na seba museli navyknúť 🙂 …

Divoký zajac si robí nory a žije v kolóniách. Rýchlo sa rozmnožuje – do roka vrhne až 6-7 vrhov po ôsmich mláďatách. Iný zajac (jednému z nich sa hovorí králik, ale vtedy som na hodine chýbala) zas žije na poli a skrýva sa v plytkých priehlbinách v zemi. Má dlhšie uši a je skôr samotár. Má silné zadné nohy a dokáže nimi v prípade núdze protivníka dobre poničiť. V roku má 4 vrhy viacerých mláďat, ale tie sa nedržia dlho v hniezde.

Spoločné obom druhom je, že majú oči nabok hlavy a vidia čiastočne aj dozadu bez toho, aby museli točiť hlavou. Väčšinou sa pohybujú za súmraku alebo v noci. Živia sa výlučne rastlinami a sami obohacujú jedálny lístok kdejakého dravca. Majú výborný sluch, dokážu vynikajúco kľučkovať, pri ohrození stuhnú, sú veľmi citlivé, ale aj pomerne odolné. Dokážu prežiť v časoch nedostatku a v ťažkých situáciách.

U Aztékov, Keltov, Egypťanov, v Ázii a v mnohých iných kultúrach sa zajac spája s Mesiacom. Sprevádza aztécku panovníčku Mayahuel, bohyňu omamných nápojov, a podľa toho sa aj správa. V Číne symbolizoval obraz zajaca, ktorý drví v mažiari škoricové vetvičky, dlhovekosť a zdravie. Zajac bol rýchlym poslom Hermesa/Merkura, obľúbeným zvieraťom Afrodity/Venuše a symbolizoval teplo, bezvýhradnú lásku a odovzdanie. V nordickej mytológii sa spája s bohyňou Freyjou a mesačnou bohyňou Holdou. V budhizme sa zajac obetoval pre Budhu, preto symbolizuje obetavosť až do posledného konca vo viere v božský zdroj. U Keltov sa spájal s Veľkou nocou a ešte dnes ho poznáme ako veľkonočného zajačika, symbol plodnosti a príhodu jari. Pretože mení farbu srsti podľa ročného obdobia, v kresťanstve symbolizuje zmenu a znovuzrodenie. Za to vďačí aj tomu, že vraj spáva s otvorenými očami – teda znovuzrodenie, pretože nikdy nezavrie oči. Keď zaja beží do kopca, je rýchlejší ako pes, a preto symbolizuje snahu dobra a schopnosť ujsť diablovi. A pretože je zajac vlastne celkom bezbranný, predstavuje aj mier a dôveru v ochranu Božiu. Zajac je aj vodca duší – v šamanizme môže stelesňovať tie časti duše, ktoré sa spájajú s láskou, odovzdaním, nehou, miernosťou, prístupnosťou a intuíciou, ktoré sme vďaka traume stratili a teraz ich potrebujeme vyhojiť.

Keď zajac vstúpi do nášho života, odhaľuje nám rýchlu obnovu životnej energie, pretože je potravou veľkého množstva iných bytostí. Vďaka vysokej plodnosti sa zajačia sila nikdy nevyčerpá a stačí pre mnohých. Zajac nás vyzýva otvoriť sa božskému volaniu a odtiaľ doplniť svoju energiu, ktorú sme vyčerpali. Učí nás harmonizovať naše sily a učí nás láske s mnohými tvárami. Ako zviera Mesiaca pozná spletité cestičky života a brány a vstupy do tajomných hlbín duše. Jeho revírom je noc a šamanský “iný svet”. Zavedie nás k Mesačnému jazeru, v ktorom objavíme svoje pravé ja. Ukazuje nám semená, ktoré v našom vnútre čakajú na vyklíčenie. Učí nás, ako láskou a odovzdanosťou dokážeme očistiť život od všetkých nesúladov. Vyzýva nás vyhojiť staré rany, zbaviť sa strachov a obáv a otvoriť srdce plne láske. Ukazuje nám, že sa odporom a protivenstvám máme celkom odovzdať a rozpustiť ich v bezpodmienečnej láske.

Zajac ukazuje, že mužské a ženské patria spolu a potrebujú byť v rovnováhe. Ukazuje, ako sa malé môže otvoriť a obetovať veľkému, čím sa stane jeho súčasťou. Vyhojuje naše srdce, zbavuje nás strachu z blízkosti s inými ľuďmi, vedie nás k starým spomienkam, kreatívnym cestičkám uzdravenia a skrytým pokladom duše. Privádza nás k nášmu vnútornému dieťaťu, k mieru so sebou samými a so zvyškom sveta.

Zajac zo svojej temnej stránky predstavuje:

• bojazlivosť, strachy
• sebaspochybňovanie, nedostatočnú sebadôveru
• okupovanie iných, majetníckosť, posadnutosť
• prelietavosť, nedôveru, precitlivenosť
• ľpenie na nepodstatnom
• závislosti a závislé prejavy
• pocit obete, pocit vlastnej bezmocnosti.

Zajac sa spája:

• kameň: perla, smaragd, rodochrozit
• farby: jemné tóny ako ružová, svetlozelená, svetlomodrá
• Element: Zem, Éter, Vzduch
• planéty: Venuša, Mesiac
• symboly: zajačia labka vraj chráni pred zlom a prináša šťastie
• zajac v sne: plodnosť a vyhojenie srdca; signál, že nás volá naša duša
• afirmácie:
  • “Otváram svoje srdce a s dôverou sa odovzdávam láske.”
  • “Z môjho srdca prúdi do sveta liečivá sila.”

A tu je zajacova lekcia podľa Jamie Simsovej:

Kdysi dávno – nikdo doopravdy neví jak dávno to bylo – byl zajíc hrdinným a neohroženým bojovníkem. Přátelil se s jednou čarodějnicí a ti dva spolu strávili mnoho času společným vyprávěním a sdílením. Byli si velice blízcí.

Jednoho dne čarodějnice a zajíc, když tak spolu šli, usedli na chvíli u cesty, aby si odpočinuli. Zajíc pravil: “Mám žízeň.” Čarodějnice utrhla lístek, foukla na něj a podala zajícovi tykev s vodou. Zajíc beze slov vodu vypil. Pak pravil: “Mám hlad.” Čarodějnice zdvihla kámen, foukla na něj a on se změnil v tuřín. Čarodějnice jej podala zajíčkovi, aby ho snědl. Zajíček ho ochutnal a s chutí snědl. A opět nic neřekl.

A tak oba pokračovali v cestě do hor. Téměř u vrcholu zajíc zakopl, upadl a skutálel se až téměř k úpatí hory. Když se čarodějnice k němu dostala, byl ve velmi politováníhodném stavu.

Čarodějnice použila kouzelnou hojivou mast, aby utišila jeho bolesti a spravila polámané kosti. Zajíc opět nic neřekl.

O několik dnů později se čarodějnice vypravila hledat svého přítele, hledala nahoře a dole, ale zajíc nebyl nikde k nalezení.

Nakonec to vzdala. Jednoho dne zajíce čirou náhodou potkala: “Zajíčku, proč se mi vyhýbáš a schováváš se přede mnou?”, zeptala se.

“Protože se tě bojím. Bojím se tvých kouzel,” odpověděl zajíc a celý se krčil. “Nech mě na pokoji.”

“Aha,” pravila čarodějnice, “použila jsem své kouzelné síly pro tvé dobro, a ty se nyní odvracíš a odmítáš mé přátelství.”

“Nechci už nic mít s tebou – ani s tvými silami,” ohradil se zajíc a vůbec si nevšiml slz, které jeho slova vehnala do očí čarodějnice. “A doufám, že se už nikdy nepotkáme a že tě už nikdy neuvidím,” pokračoval zajíc.

“Zajíci,” pravila čarodějnice, “kdysi jsme byli velcí přátelé a kamarádi, ale již tomu tak není. Mám dosti síly, abych tě zničila, ale kvůli naší minulosti a kvůli medicinám, které jsme spolu sdíleli, to neučiním. Od dnešního dne ale vkládám kletbu na tebe a na tvůj kmen. Od nynějška si budeš přivolávat své strachy a ty budou k tobě přicházet. Nechť je tedy po tvém, neboť krásné a líbezné mediciny, které nás spojovaly jako přátele, jsou zničené.”

Nyní je zajíc Přivolávač strachu. Vychází ven a volá: “Orle, já se tě tak bojím.” A když ho orel neslyší, volá zajíc ještě silněji: “Orle, nepřibližuj se ke mně.” Orel tedy vyslyší zajícovo volání, přiletí a sní ho. Zajíc volá rysy, vlky, kojoty a dokonce i hady tak dlouho, dokud nepřijdou.

Jak vidíte, lidé mediciny zajíce se natolik obávají tragédie, nemoci, neštěstí a napadení, že si přivolávají právě tyto strachy, aby jim uštědřily lekci. Základní myšlenkou zde je: “Čemu odporuješ, to setrvává!” To, čeho se nejvíc bojíš, se ti stane.

V tom spočívá zajícova lekce. Jestli jste si vytáhli zajíce, přestaňte mluvit o hrozných věcech, které se stávají a vypusťte výraz “co kdyby” ze svého slovníku. Tato karta může signalizovat období obav o budoucnost anebo snahu o ovládnutí toho, co ještě nemá formu – budoucnosti. Přestaňte s tím teď hned! Napište si své obavy a přiznejte si je. Dýchejte do nich a pociťujte, jak probíhají vaším tělem do Matky Země jako dar, kterého se vzdáváte.

Súčasť cyklu o šamanských sprievodcoch