Našla som u Inky a je to úvaha Doreen Virtue:
Hlas vašeho ega není váš vlastní hlas. Je to hlas strachu a ten nemusíte poslouchat, ani nemusíte jednat podle toho, co vám diktuje. Vaše ego vždy mluví o tom, co nemůžete udělat. Pokaždé své věty začíná Ale… jako např.: “Ale já nemám čas,” nebo “Ale já potřebuji napřed vydělat peníze,” nebo “Ale co si lidé pomyslí?” Ego samo o sobě je jedno velké ALE! Nedovolte svému egu, aby vám vymlouvalo radost, která na vás čeká. Cesta naplňování vašich snů je radostná. Je také nejednoznačná, nejistá a neplánovaná. Ale v tom spočívá umělecká cesta vaší duše.
A ešte o pár odsekov nižšie:
Buďte svou vlastní autoritou.
Pre mňa toto urobil Ruiz. Keď som dostala na svoju prvú knihu nelichotivú recenziu redaktora, odrazu to bola nie recenzia “vyššej autority”, ale recenzia človeka podobného ako ja… a videla som za ňou to, čo ním v danom okamihu hýbalo, keď to písal. 🙂 Z “kritizovaného” sa stal “kritik”. 🙂
Eprakone - ezoterika a spiritualita 
Tak ale zas nemozes vediet co nim hybalo, ved nie si on. V zasade, nech nim hybe co chce, ak pise k veci, ok, ak sprostosti, co ta po nom.
Páči sa miPáči sa mi
🙂 Môžem. Je to môj džob. 😀
Páči sa miPáči sa mi
🙂 Mimochodom, až teraz mi doklikla absurdita tohto celého rozhovoru. Tebe zavadilo, že som sa postavila do roly toho, kto vie, čo niekto iný cíti, a odpovedáš mi slovami “ty nemôžeš vedieť, čo ním hýbalo”, čiže sa sama staviaš do roly niekoho, kto vie posúdiť, čo môžem alebo nemôžem vedieť… 🙂 Tento ľudský jazyk je vynikajúca oblasť na analýzu a spoznávanie (seba i druhých). 🙂 Ďakujem za lekciu – i o mne. Môj predošlý komentár považuj za bezpredmetný. 🙂
Páči sa miPáči sa mi
A este som aj zacinala vetu s “ale” 😉 😀
Páči sa miPáči sa mi
to je v pohode, v podstate sa mi len v hlave vynoril citat o tych topankach…ale akceptujem, ze moze existovat situacia ze aj ked v jeho zopankach nechodis, tak vediet mozes. 🙂
Páči sa miPáči sa mi