Na fejsbúku som našla odkaz na článok Evy Marvanovej, ktorý ma oslovil témou i podaním:
Jak poznat správného průvodce?
Na jedné přednášce jsem dostala otázku, jak je možné poznat, že průvodce nebo terapeut je skutečně dobrý. V tu chvíli jsem odpověď nerozváděla, ale potom jsem si uvědomila, že je to velmi správná otázka. Rozhodla jsem se tedy napsat k tomu pár bodů, podle kterých se sama řídím a volím ty, jimž se svěřím do rukou…tedy podle mě správný průvodce se pozná podle toho, že:
- Nedělá ze sebe guru.
- Dále na sobě pracuje a rozvíjí se.
- Netvrdí, že už ví všechno a že to má všechno „vyřešený“. Je si vědom toho, že je na cestě a že přestože už nějaký kus ušel, jsou před ním další výzvy a témata k vlastnímu sebezkoumání a rozvoji. I když má možná náskok před svými klienty v cestě sebepoznání a naučil se víc, není „dál nebo lepší“ než oni. Jen tuto cestu nastoupil dříve a protože už ji nějaký kus prošel a má náskok, může druhým pomoci projít jí snáze a podělit se o své zkušenosti.
- Netváří se, že je dál a lepší, než ostatní. Uvědomuje si, že se možná naučil víc, protože je na své cestě delší dobu.
- Je schopen učit se od ostatních a podstoupit supervizi (práci s jeho vlastním průvodcem na vlastních nevyřešených tématech).
- To, co učí, poznal i na vlastní cestě a dokázal se s tím vyrovnat (aneb není to jenom teorie vyčtená z knih, či duchovní názor).
- Názory a myšlenky, které propaguje také upřímně (v rámci možností) sám žije.
- To, co nabízí a způsob jeho práce vede k prakticky uchopitelným výsledkům.
- Nedovolí Vám, abyste si z něj udělali guru nebo rodiče.
- Nabídne Vám řešení, možnosti a doporučení pro další práci, ale netrvá na tom, že musíte přijít znovu nebo za každou cenu. Dává Vám svobodu v rozhodnutí.
- Vysvětlí a zná reálné možnosti jeho práce. Nenabízí zázraky na počkání. Ví a také klientovi dobře vysvětlí, že zázraky na počkání jsou většinou zbožné přání klienta nebo zavádějící forma reklamy.
- Je schopen Vám říct i věci, které se Vám nelíbí, pokud to pomůže Vašemu porozumění problému a jeho řešení. Pracuje však citlivě, soucitně a s taktem.
Tak som sa pozerala, kde hlboko podliezam latku… a našla som: Rozhodne som všeličo, len nie súcitná a taktná (bod 12), a nie som si taká istá ani tými “uchopiteľnými výsledkami” (bod 8). Takže – len sa odo mňa za žiadnu cenu neučte! 😀 Mňa treba popierať, potierať a spochybňovať, nie počúvať! 😉
Ja pridám ešte jeden bod, ktorý som zažila u anjelov – dáva vám do širšieho kontextu vaše vlastné prežitky. Väčšinou nehovorí, ale kladie otázky. Smeruje vašu pozornosť – ale závery si vyvodzujete vy sami. Podľa mňa je to jediný spôsob, ako nezasiahnuť do reality toho druhého a pritom podať pomocnú ruku.
Alebo, ako hovorieva môj kolega: “Potrebuješ pomocnú ruku? Rastie na konci tvojho ramena…” 😛










Povedz svoj názor