…až kým nič nie je isté

“Postupne potrebuješ okolo seba vytvoriť hmlu; potrebuješ vymazať všetko okolo teba, až kým nič nemožno brať za zaručené, kým nič viac nie je isté alebo reálne. Tvoj problém je, že si príliš reálny. Tvoje činy sú príliš reálne; tvoje nálady sú príliš reálne. Neber veci za zaručené. Musíš začať vymazávať sám seba.” — don Juan

(Little by little you must create a fog around yourself; you must erase everything around you until nothing can be taken for granted, until nothing is any longer for sure, or real. Your problem now is that you’re too real. Your endeavors are too real; your moods are too real. Don’t take things so for granted. You must begin to erase yourself.)

Rate this:

2 odpovede na na “…až kým nič nie je isté”

jarah

1. júna 2014

Pred desiatimi minútami som si prečítala na FB tento úryvok zo Zelanda:
JISTOTA !
Chceme-li získat jistotu, musíme se jí vzdát. Podstata nejistoty se skrývá ve zvýšené důležitosti věcí. Nepotřebuji jistotu jako oporu. Jestliže nejsem důležitý, nemám co bránit ani o co bojovat. Nemám se čeho bát ani čím se znepokojovat. Pokud ničemu nepřikládám nadbytečný význam, vrstva mého světa je čistá a průzračná. Odmítám boj a pohybuji se po proudu variant. Jsem prázdný, proto mne není za co zachytit. Boj pro mne není nutnost. Prostě klidně jdu a beru si svoje. To už není vratká jistota, ale klidná a uvědomělá koordinace.
Nejistota vytváří uzavřený kruh. Čím větší je důležitost cíle a přání ho dosáhnout, tím větší je nejistota. Čím víc kontrolujeme sebe i situaci, tím jsme svázanější. Čím větší obavy a neklid, tím dřív se vyplní. Boj za osobní důležitost odčerpává energii. Pocit viny celkově převrací život v žalostné živoření smolaře. Jak se dostat z tohoto zamotaného labyrintu? Nijak – z něj není východisko. Tajemství labyrintu je v tom, že jeho zdi se rozpadávají, když přestanete hledat východ a snížíte důležitost věcí. Zavrhněte boj za svoji důležitost, a dostanete ji bez podmínek. Přestaňte se ospravedlňovat před svým okolím, a zmizí pocit viny. Právě tak snížíte-li důležitost vnějších objektů, přestanou vás ovládat svou závažností. A nakonec, úplné koordinace dosáhnete jednotou duše a rozumu. K tomu je nutné a zcela postačující poslouchat příkazy svého srdce a žít v souladu se svým krédem.

Milujem synchronicitu 🙂

Páči sa miPáči sa mi

Odpovedať