Tieto zenové príbehy nám poslal Groover:
Žák přišel k mistrovi Ma-tsu a ten na něj spustil:
“Co tu pohledáváš?”
“Hledám pravé poznání, jakého dosáhl Buddha”, odpověděl žák.
“Buddha nemůže mít žádné takové poznání, to patří pouze démonům,” namítal mistr a pokračoval:
“Přicházíš z Nan, přesto se mi zdá, že jsi ještě neviděl mistra Ši-tu. Měl by ses tam vrátit.”
Žák se tedy vrátil do Nan k mistrovi Ši-tu a otázal se ho:
“Co je Buddha?”
“Ty Buddha nejsi,” odpověděl mu mistr.
“A co to všechno okolo nás?”, namítal žák.
“To je Buddha”, připustil mistr.
“A proč já nejsem?”, zašeptal žák.
“Protože to sám nevidíš,” usmál se mistr.
“Mistře, vy se zdáte být po celý den tak zaměstanán. Pro koho to děláte?”
“Je tu jeden, kdo to žádá.”
“A proč ho to nenecháte udělat samotného?”
“Nehospodaří.”
Žák vysvětluje učiteli: “Zkoušel jsem přemoci svůj zvyk navštěvovat vinárny a veřejné domy, ale nemohu si pomoci, jsem spoután svou přirozeností. Nemůžete čekat, mistře, že by se někdo najednou mohl zbavit tíže svých pout.”
Večer potkal učitel žáka, jak nastrojen a v dobré náladě pospíchá zase do města.
“Nevypadáš, že by tě příliš tížila nějaká pouta”, poznamenal učitel.
Kóany, klasika, sú ako plesknutie zenového majstra palicou žiakovi po chrbáte, aby nezaspal. Fungujú ako ten plesk len pre konkrétneho človeka a v konkrétnom čase. Pre ostatných ale dobrý humor, ktorého nikdy nie je dosť.
Páči sa miPáči sa mi