Eprakone – ezoterika a spiritualita

V Poradni sa 24.9.2008 objavil tento článok, ktorý priniesla GabyBaby a je to “výcuc” z knihy Anatomie lásky od Guy Corneaua:

Zamilovat se ještě neznamená vytvořit vztah

Viděli jsme, že neznalost vlastních vnitřních zranění vede nevyhnutělne k opakování stále stejných chyb. Ty však současně nabízejí řadu příležitostí, abychom si uvědomili skutečný stav a udělali něco pro svůj vývoj. Aby bylo naši soužití funkční, musíme překonat určitá klišé. To nám umožní změřit rozsah našeho úkolu a zaujmout postoje, které usnadní jeho uskutečnění.

Na počátku vzájemného vztahu stojí láska. Vášnivá láska vytryskne do prázdneho prostoru a les fantazie vzplane spalujícimi touhami. Pak za jedinou noc vidíme před sebou možnosti, jak uskutečnit všechno, v co jsme kvůli našim nedostatkům jen tajně doufali. Náhle jsme se proměnili, jsme o tolik otevřenější, o tolik blíže k životu. Ten druhý je podmínkou sine qua non, že si tuto otevřenost udržíme. Nesmíme ho už ztratit. Už nemůže odejít. Musíme kontrolovat jeho odchody a příchody. Sotva spatřená radost se zvolna vytrácí…

Láska nás nezachrání před námi samotnými. Partner za nás nemůže převzít odpovědnost. On nebo ona nás neušetří naší vlastní bídy. Taková iluze může vzniknout pouze v ohni vášně. Milostné vášně jsou totiž založeny na tom, že se každému z nás něčeho nedostáva. Rychle se však stávají vězením, protože každý z nás na tom druhém vyžaduje, aby ho zachránil z tísně, a přitom nedal najevo své vlastní slabé stránky. Oběti vášně trpí nevědomky velikou vnitřní prázdnotou. Daly by se přirovnat k laboratorním baňkám, v nichž je vakuum. Jakmile je otevřeme, vtáhnou do sebe všechno, co je obklopuje. Zoufalí lidé, kterým se něčeho nedostává, se chovají stejně. Přitahují a fascinují, protože jejich vnitřní vakuum působí jako magnet. Když se dvě takové prázdné baňky setkají, bleskově se k sobě přimknou.

Láska je šok, ba dokonce trauma. Připomeňme si, že bohyně lásky Afrodita se zrodila z varlat boha Urana. Jeho syn Kronos je uřízl a hodil do moře na úpěnlivou prosbu své matky Gaie, která už s manželem nechtěla mít žádné další děti. (Tuto myšlenku rozpracoval jungovský analytik Michael Cautaerts v příspěvku s názvem: „I love you. Let`s separate!” – po slovensky “milujem ťa, poďme sa rozísť“.)

Nesmíme zaměňovat pojmy zamilovat se a vytvořit vztah. Vášeň je něco jiného než vybudování vzájemného vztahu. Ten je vědomým a přesně vymezeným výběrem založeným na sdílení hodnot a vyjednávání o společném cíli. Většina dvojic však „vklouzne do vzájemného vztahu“ současně s tím, když jeden s druhým „vklouzne do postele“. A odtud pramení část dalších problémů.

Narcistické období lásky

Přejít od milostní vášně ke skutečnému vztahu znamená přejít od narcistického soužití k soužití, v němž partneři spolupracují a pomáhají si. V narcistické fázi lásky se totiž v očích toho druhého odrážíme jako v ideálním zrcadle, které nám soustavně ukazuje náš kladný obraz. Díky těmto očím jsme krásní, ušlechtilí a okouzlující.

Čím menší hodnotu si přisuzujeme, tím je naše identita křehčí a láska v našem životě d1uležitější. Přinajmenším ta, která v prvním nadšení ještě plně nerozeznává partnerov osobnost, ale využívá ho spíše jako odrazu sebe samého. Toto období má tu velkou výhodu, že nám ukazuje vlastní osobnost v tom nejlepším světle. Další předností je, že v milostném splynutí poznáme harmonii lásky.Tyto počáteční pocity nás budou podporovat na cestě, kterou je potřeba projít ke skutečnému soužití.

Současné lásky netrvají dlouho, protože často nepřekročí narcistickou fázi. Trvají, dokud se oba partneři mohou pozorovat v pozitivním odrazu, který si navzájem nabízejí v prvním rozechvění. Půl roku nato se však zrcadlo zakalí. Partneři se začínají poznávat a porovnávají jeden druhého s projekcí, kterou si utvořili. Projekcemi prosvítají minulá traumata a vysílají o člověku méně lichotivý obraz.

„Vždyť si samá kost, už se mi ani nechce tě objímat!“ prohodil jeden mladík ke své přítelkyni po několika měsících žhavé vášně, během nichž se jeho starší partnerka projevovala jako trpělivá zasvěcovatelka do tajů lásky. Milencův výrok bychom mohli přeložit následujícím způsobem: „Už tě nemůžu hladit a poznávat sám sebe v zrcadle, které mi nastavuješ.“ Teprve když partnerovy oči přestanou věrně odrážet pocit vlastní dokonalosti, začíná ta pravá skouška soužití.

Proč je tak těžké vzdát se snu, který jsm měli o životě ve dvou a o ideálním partnerovi nebo partnerce? Zcela jednoduše proto, že přijít o takový sen znamená pro naši duši totéž, co pro tělo znamená přijít o panenství. Nicméně naplněný a skutečný vztah se bez takové ztráty neobejde. Lidé se tomu brání, a to jak muži, tak i ženy, protože to znamená navázat vztah se skutečným partnerem, a ne s partnerem, jakého bychom chtěli mít. Jde o to, abychom milovali toho druhého, i když neodpovídá zcela dokonale našmu obrazu anima nebo animy. Vztah se může začít budovat teprve od okamžiku, kdy se oba partneři s touto „ztrátou panenství“ smířili.

Teprve když se podaří zakotvit vztah na reálnejších základech, může se začít utvářet skutečná komunikace. Své sny a ideály si partneři budou nadále vyměňovat jako cenná životní vodítka, ale nepovedou je už k překotným skutkům ani k příliš tvrdým rozhodnutím. Vztah se bude moci rozvíjet ve vzájemné úctě.