A druhá časť toho, čo mi minule poslal Miro a čo sa objavilo v článku Všetko sa odvíja od toho, čo si. Tentokrát o “tvorení”, čo je v mojom slovníku totožné so zhmotňovaním:
„Být, či nebýt. Toť otázka.“
„Přesně. Spokojenost je stav mysli. A jako každý duševní stav, i spokojenost se projevuje ve fyzické formě. Všechny stavy mysli se projevují ve fyzické formě.“
Ale jak mohu „být“ šťastný ? Jak mohu „být“ cokoli, co chci být – například bohatší nebo milovanější – jestliže nemám to, co si myslím, že potřebuji k tomu, abych takový byl“ ?
„Chovej se tak, jako bys takový už byl, a začneš to k sobě přitahovat. Staneš se tím, co předstíráš, že už jsi.“
Jinými slovy, dělej to tak dlouho, dokud se to neuskuteční.
„Ano, tak nějak. Jenže nic nesmíš jen „předstírat“. Tvoje činnost musí být upřímná. Všechno, co děláš, dělej upřímně, jinak z toho nebudeš mít žádný užitek.
Tak tomu není proto, že bych tě „neodměnil“. Jak víš, Bůh „neodměňuje“ ani „netrestá“. Ale přírodní zákon vyžaduje, aby tělo, mysl a duch spolupracovaly, aby tvůrčí proces mohl fungovat.
Svou mysl neoklameš. Jestliže nejsi upřímný, tvoje mysl to ví a nemůže ti v tvůrčím procesu pomoci.
Samozřejmě že můžeš tvořit i bez pomoci své mysli – to je však mnohem obtížnější. Můžeš požádat své tělo, aby dělalo něco, čemu tvá mysl nevěří, a jestliže to tělo dělá dostatečně dlouho, tvoje mysl si vytvoří nový názor. Jakmile máš na něco nový názor, jsi na nejlepší cestě k tomu, abys z toho učinil trvalý aspekt své existence, místo abys jen předstíral.
To je však obtížnější způsob. Ale i v takovém případě musíš být upřímný. Vesmír nelze ovládat jako lidi.
Takže tady existuje velmi jemná rovnováha. Tělo dělá něco, čemu mysl nevěří, nicméně mysl musí k tělesné činnosti přidat upřímnost, aby činnost k něčemu vedla.“
Eprakone - ezoterika a spiritualita 
Ti, kdo se podrobuji prisne sebekazni a pokani, jez nejsou doporuceny pismy, a cini tak z pychy, sobectvi, chtice a ulpivani, kdo jsou pohaneni vasni a tryzni jak sve telesne organy, tak i Naddusi, jez dli v tele, jsou povazovani za demony.
Demoni nevedi, jak maji jednat a jak ne. Neznaji ani cistotu, ani spravne chovani a ani pravdy v nich neni.
Demoni rikaji, ze tento svet je neskutecny, ze nema zadny zaklad, ze zde neni zadny vladnouci Buh. Rikaji, ze vznikl z pohlavni touhy a nema zadnou jinou pricinu nez chtic.
Vedeni temito zavery a ztraceni sami v sobe se demonsti lide bez rozumu zamestnavaji neprospesnymi ohavnymi ciny, ktere jsou urceny ke zniceni sveta.
Oddani nenasytnemu chtici a plni pychy, sebevedomi a domyslivosti, jsou demoni takto poblouzneni. Pritahovani pomijivym, jednaji vzdy neciste podle svych predsevzeti.
Jsou presvedceni, ze prvotni nezbytnosti lidske civilizace je az do konce zivota uspokojovat smysly. Takto jejich uzkost nezna hranic. Spoutani siti sterych a tisicerych zadosti a posedli chticem a hnevem, opatruji si nezakonne penize pro smyslovy pozitek.
Zmateni falesnym egem, silou, pychou, chticem a hnevem, demonsti lide zavidi Nejvyssi Osobnosti Bozstvi, jez dli v jejich vlastnich telech i v telech druhych, a rouhaji se pravemu nabozenstvi.
Tyto nejnizsi z lidi, zastiplne a zlomyslne, vrham do oceanu hmotne existence, do ruznych demonskych druhu zivota.
Páči sa miPáči sa mi