Cez fejsbúk som sa dostala k článku Elly Hrubej, ktorý mi náramne sadol (aj keď by som ho možno nefixovala natoľko na matku, ale to je vec pohľadu):

Proč jsou rady k ničemu?

Také jste v poslední době četla mnoho rad, návodů anebo tipů jak být šťastná, bohatá a úspěšná?

Řídila jste se jimi?

A jste šťastná, bohatá, úspěšná?

Zamýšlela jste se nad tím jak je to možné, že když existuje tolik knih, článků, videí, poradců a možností, proč nejsme tedy všechny šťastné, úspěšné a bohaté?

Já jsem se zamýšlela a přišla jsem na jednu zásadní věc.

Všechny tyto chytrosti vychází z toho co máme dělat. Co dělat pro to, aby se naše situace změnila. Bez poznání našeho vnitřního nastavení.

A to je velmi zásadní a naprosto fatálně chybné.

Pokud si o sobě myslím, že nejsem dost dobrá, mohu se i stavět na hlavu, budu úspěšná?

Pokud si myslím, že si nic nezasloužím, budu mít peníze?

Pokud je v mém systému přesvědčení, že muži ženy jen využívají a zraňují, jaký bude můj vztah?

Z toho vyplývá, že pokud si o sobě nemyslím nic pěkného, jak to asi v realitě vypadá?

Můžete namítnout, že se máte ráda a myslíte na sebe a o sobě velmi pěkně. Ano, jako dospělá a rozumná žena ano. Tak pak nemáte žádný „problém“, ale proč čtete tyto řádky?

Je nutné si uvědomit, že náš mozek má tato tvrzení na úrovní vědomí. A ta má sílu jednoho koně. Avšak pravdu o nás jsme si utvořily jako děti, do zhruba pěti let. To je uloženo v podvědomí. A jako cejch vypáleno na čele.

V praxi to vypadá tak, že přijde žena, která se tváří velmi sebejistě, nicméně na čele má napsáno, cítím se bezcenná. A v tu ránu s ní všichni jednají jako s kouskem hadérku, protože „jsem bezcenná“ má mnohem větší hodnotu, tato energie je mnohem silnější, vychází z podvědomí a pokud to přirovnáme znovu ke koním, je to síla tisíce koní.

Cítíte ten nesoulad?

Na straně jedné sebevědomí vycházející z vědomí se silou jednoho koně, na straně druhé vyběhlo tisíc koní. A tak bychom mohly v příkladech pokračovat.

Ptáte se co s tím dělat?

Sladit svoje energie. Důkladným sebepoznáním jaké jsou má vnitřní nastavení, co si o sobě myslím, jak se cítím, jak reaguji, co mě zraňuje, jak se chovám v určitých situacích. Jaké jsou rodinné tradice, co se u nás doma říkalo o ženách, o práci, o lásce, o manželství, o úspěchu.

Tato všechno je schováno ve vztahu k matce. A ve vztahu matky k nám.

Naše máma je náš nejbližší člověk. Vyrosteme z ní, jsme s ní spojeni nejsilnějším poutem jaké může být. Jsme ji totálně oddány, jsme na ní závislé.

A právě tento vztah je pro nás nejdůležitějším vztahem.

Zde si uvědomíme, co děláme, abychom si udržely lásku, pozornost.

Zde najdeme naše nejhlubší přesvědčení o sobě samých.

Zde najdeme tu největší bolest z odmítnutí.

Zde pochopíme proč neustále odmítáme, proč neumíme přijímat.

Otevřením tohoto vztahu můžeme jen získat. Přijdeme na to, kdo skutečně jsme. Jaké kvality máme, jak jsme potlačily samy sebe, abychom zůstaly ve spojení.

Je to velmi poučná a zábavná cesta k sobě samé, ke svému vyladění a naladění na tu správnou notu.

Jakmile zvládnete tento level, můžete postoupit do vyšší třídy. Ale o tom zase přiště.

Veľmi mi to sedí do môjho už nervózneho 😉 kričania: “Ľudia, prestaňte sa orientovať myšlienkami, pocitmi a skúsenosťami niekoho iného! Robte vlastné!” A pripomína mi to moje zážitky v sebarozvoji. Išla som na seminár automatického písma. Preduchovnelá teta nás učila, meditovali sme, cvičili sme, všetci niečo automaticky písali, len ja furt nyšt 😕 … Sebahodnota v pivnici. 😦 Až som raz unavená z mojej neschopnosti pri práci začala premýšľať o anjeloch a začala sa s nimi v hlave rozprávať – a keďže som sedela za počítačom, začala som to hneď zapisovať… Mnohé z myšlienok neboli moje vlastné, niekdy dokonca šli príkro proti môjmu presvedčeniu, ale v konečnom dôsledku sa ukázali oveľa platnejšie ako moje vlastné predstavy. A to nám preduchovnelá teta na seminári hovorila, že channeling cez počítač je taký ťažký, že to len málokto dosiahne! (Veď preto som to aj potom neskúšala.) Omyl. Pre mňa bol jednoduchší ako pero do ruky.

To isté som mala aj s toltéctvom. Toltéctvo vykresľuje predátorské Univerzum. Moje Univerzum nie je predátorské. Má nejaké zásady, ku ktorým môžete, ale nemusíte zaujímať postoj – ale potrebujete ich akceptovať. Ak za mnou beží hladný lev a dobehne ma, tak ma zožerie. Nie je to nevraživý ťah z jeho strany, len fakt. Vedela som, že hladné levy žerú ľudí, tak som nemusela liezť do levieho revíru a nebol by ma zožral. (Alebo som mala bežať rýchlejšie.) Kým som bola nútená pracovať s predstavou predátorského Univerza, necítilo sa toltéctvo pre mňa dobre. Až keď mi moje vlastné Univerzum (=Univerzum, ako ho zažívam ja) začalo pomáhať a pretlmočovať niektoré castanedovské vyjadrenia do mojich zážitkov, odvtedy to už šlo a začala som sa chytať.

V posledných dňoch som zasa častejšie musela odpovedať na otázky “ktorý kameň na akú bolesť”. To mi pomohlo sústrediť pozornosť na túto tému. Nuž, taký kameň, aký ti zaberie najlepšie. Skúšaj, rob vlastné skúsenosti. Neber zoznamy a rady iných ako niečo, čo automaticky musí platiť aj pre teba. Je to jedna z možností, ktoré pre niekoho fungovali – ale pre teba nemusia… 🙂