Dnešný článok nám posiela Aljoška:
Byl jednou jeden ostrov a na ostrově existovaly všechny pocity člověka.Byla tam bolest, byla tam radost, bylo tam bohatství a mezi ostatními tam bydlela taky láska.
Ale jednou se ten ostrov začal zmenšovat a všechny ty pocity si začalystavět svoji loď, jenom láska věřila, že se zachrání bez lodě a tak žádnou nestavěla. Pevnina ubývala a vody přibývalo, a když už tam láska stála jenom na špičce jedné nohy, začala prosit ty ostatní.
Říkala: Smutku prosím tě vezmi mě na svoji loď. A smutek říkal: já tě nemůžu vzít na svoji loď, já jsem tak smutný, že se svým smutkem musím být sám.
Láska prosila dál, říkala bohatství: Bohatství prosím tě vezmi mě na svoji loď. Ale bohatství odpovědělo: Já nemohu, mám na své lodi drahé kamení a drahé kovy, ty by se mohly poškodit, nemůžu tě sem vzít.
A tak láska prosila dál. Prosila radost: radosti, prosím tě prosím vezmi mě na svoji loď, ale radost byla tak radostná a zaujatá sama sebou, že si lásky ani nevšímala.
Láska zavřela oči a schoulila se celá do sebe a najednou slyší hlas: Pojď nastup si na moji loď. Láska otevřela oči nastoupila na loď, schoulila se a usnula.
Když se probudila, byla už v bezpečí, byla na pevnině a okolo ní nikdo nebyl, jenom slunce, pohoda, bezpečí.
Láska zvedla oči k nebi a říká: Bože prosím tě, řekni mi, kdo byl ten stařec, který mi vzal na svoji loď.
A bůh jí odpověděl: To byl čas.
A láska říká: Čas, proč právě čas, proč mi pomohl čas?
Bůh se usmál a říká: Protože jenom čas ví, jak je v životě důležitá láska.
Zdroj: e-mail










5 odpovedí na na “Len čas vie”
Áno, zvyčajne až čas nám ukáže tú pravú hodnotu ľudí, vecí, udalostí okolo nás… až čas… 🙂
Páči sa miPáči sa mi
Reblogged this on AMBALA.
Páči sa miPáči sa mi
Mám 1 otázku. Chcem ľuďom posielať energie lásky. Ale nehrozí, keď budem nejakej osobe opačného pohlavia často posielať lásku, že sa táto osoba zamiluje do mňa? Ako vzniká závislosť na druhom človeku?
Páči sa miPáči sa mi
Závislosť na druhom človeku vzniká v nás, nie v ňom. Vezmeme si vlastnú nedokonalosť a povieme si, akí dokonalí sa staneme, keď ho budeme vlastniť. No a potom svoju hodnotu začíname odčítavať od toho, nakoľko spoľahlivo ho vlastníme.
Posielaním lásky nemôžeme nič zbabrať – ak ju nepoužívame na to, aby sme dotyčného informovali, že mu posielame lásku. Inak to môže brať ako náš pokus o zblíženie a vysvetliť si to nepatrične.
Dôležité je naše vlastné nastavenie. Vysielame lásku každým okamihom, kedy sme v pohode – vedome alebo nevedome. Ak ju nevysielame na to, aby sme niečo dosiahli, je to v poriadku. Ak ju vysielame na to, aby sme korigovali beh sveta, tak sa pýtam – kto si, že chceš vedieť lepšie ako život sám? 🙂 Proste z tejto hry “vysielania lásky” treba celkom vybrať ego – vlastné predstavy a očakávania. Potom si “dutá kosť” pre univerzálnu lásku, ktorá z teba preteká do tvojho prostredia a každý si z nej vyberie to, čo práve potrebuje. 🙂
Páči sa miPáči sa mi
Aká milá synchronicita. Pár dní dozadu som natrafila na ten istý príbeh, namaľovaný neuveriteľne talentovanou dievčinou Akiane Kramarik. Priamo ho nalinkovať neviem, ale ak sa Vám chce, nájdite si obraz Time na artakiane.com – gallery – buď v sekcii 16&17 sketches, alebo v Image List pod T. A kľudne híkajte aj nad mnohými inými maľbami, inľpiratívne sú až no.
Páči sa miPáči sa mi