Dnes mi Oli poslala knižku od Miroslava Hrabicu, kde sa vysvetľujú nemoci tela. Samozrejme, hneď som si šla nájsť to svoje boľavé hrdlo, na ktoré nezaberajú antibiotiká ani nič iné. I dozvedela som sa 🙂 :
Polykání někdy (třeba při silném zánětu hltanu) provází bolest (věř, že „v nebi” máš moc přímluvců a také tady, na Zemi, Tě hodně lidí potřebuje a nadále máš možnost smysluplně a s radostí žít).
🙂
Zastav se, odpočiň si, uvolni se. Zajdi si do přírody a pozorně se dívej na tu krásu kolem. A třeba si i povyskoč. Povznes se nad své potíže, termíny a přání. Svět se bez Tvé aktivity jistě nezboří, ale Tvá aktivita ve světě by Ti mohla podrazit nohy. Radili Ti: „Přibrzdi,” jenže dobrovolně se Ti to nepovedlo, a tak nyní, prostřednictvím léčby lehčí nemoci, dostáváš příležitost znovu zjistit, že svět je krásný a máš velikou touhu žít, vrátit se zdravý do pracovního kolektivu i doprostřed rodinného dění.
Mnoho zážitků i úkolů, které jsi v poslední době plnil, Tě unavilo. Mnohde jsi vykonal víc, než jsi měl. Někdy jsi měl zůstat tiše stát a vůbec nic nedělat, ale Ty jsi ještě intenzivněji pracoval či přesvědčoval. Nyní máš čas si vše uplynulé i přítomné vychutnat, vstřebat cenné poznatky a doplnit síly i radost. Zdravého člověka zdobí optimismus, úsměv a láska. Buď takový, až budeš uznán práceschopným.
Takisto mi včera objavil lekár v nose polypa či čo. Tak som zalistovala:
Potíže uvnitř nosu – polypy, různé vřídky a změny na nosní sliznici (její vysychání nebo zbytnění) se objevují, když skryto je před druhými to, co nás trápí – třeba se nám stále nedaří naplnit jistý záměr, určitá dobrá příležitost nám utekla doslova před nosem, s někým jsme si nerozuměli a trochu jsme se „chytli” či nás někdo zklamal, ale nechce se nám o tom druhým říkat. Ve svém nitru se mnohdy velice soužíme, ale zároveň své pocity vyjevíme málokdy (a navíc obvykle ne zcela správně – je v nich cítit naše ukřivděné „já”).
A navyše mávam dosť suchý nos (s výnimkou nádchy 😛 ):
Máš-li sucho v nose, Tvůj život je samá povinnost a možné radosti odháníš se slovy: „Ještě udělám tohle, a pak si odpočinu.”
Potom som si čítala ešte aj iné veci, ale obávam sa, že tie už len znížili dôveryhodnosť textu – pán H. má hodne patriarchálne názory na ženy a ich postavenie, ktoré mi až tak veľmi nesadli a dávali mi vysvetlenia mojich zdravotných problémov, ktoré boli úplne mimo reality. Ale inak to bolo vcelku poučné čítanie a myslím, že mnohé veci z toho fakt platia – aspoň tie, ktoré som vypísala, sadli ako zadok na šerbel! 😉
P.S. z 9.12.2012: Napísala mi jedna pani, ktorá sa ale nevolá Hrabicová, a požiadala ma, aby som knižku stiahla, pretože nemám na jej zverejnenie dovolenie od autora. Má pravdu a tak som to spravila a linka na knižku z textu zmizla. 🙂










Povedz svoj názor