Eprakone – ezoterika a spiritualita

Dávam si sem časť článku z webu k tomu, ako zistíme, že sme sa prestali rozvíjať a už sa len točíme v kruhu (krátené):

1. signál: Dělám pořád stejnou věc, a přitom očekávám jiný výsledek.

Albert Einstein právě toto označil za šílenost: Dělat stejnou věc a očekávat jiný výsledek. Jako kdybychom opakovaně počítali 2 + 2 a očekávali, že někdy bude výsledek 5.

Moudrost se rodí tam, kde člověku stačí prožít jeden frustrující zážitek pouze jednou, aby mu bylo jasné, že tudy cesta nevede.

Einstein doslova říká: „Se stejným přístupem, za použití stejných myšlenek, dosáhneme vždy stejných výsledků bez ohledu na to, jak moc doufáme v opak.“

Usilujeme-li o jiný výsledek, musíme změníme svůj postup nebo přístup. I když to vypadá namáhavě, vyplatí se to.

2. signál: Pořád věřím někomu nebo něčemu, co se zdá příliš dobré na to, aby to byla pravda.

Do začarovaného kruhu nás dostává nejčastěji snění. Přehnaně si idealizujeme něco nebo někoho, kdo na nás dokáže zapůsobit tak, že mu i podruhé uvěříme. Podléháme slovům, a přitom si neuvědomujeme, že slova v podstatě nejsou nic – dokud člověk, který je vyslovuje, jejich význam nenaplní.

Ve vztahu je příjemné slyšet Záleží mi na Tobě, Udělám pro Tebe cokoli a pro tato slova slastí zavírat oči. Jenže pak daleko snáze přehlédneme činy.

Kolikrát se ještě musíme spálit, abychom konečně pochopili, že slova mohou lhát, ale činy vždycky mluví pravdu?

3. signál: Pořád se snažím být někdo, kdo nejsem.

Chápu, že lidé touží po vnějším ocenění. Proto se oblékají, češou, krášlí. Věří, že to může pozitivně ovlivnit to, jak je okolí přijímá. Budiž.

Nicméně to, jak nás okolí přijímá, nedefinuje naši osobnost. Pokud potřebujeme, aby nás lidé chválili, obdivovali, může se stát, že sklouzneme k jednomu paradoxu: Ačkoli u jiných nemáme rádi přetvářku, sami bychom se mohli začít přetvařovat.

Bohužel, se škraboškou vždycky ztratíme vlastní tvář. Dříve či později vypadneme z role, nebo se dokonce dostaneme do rozporu se svým Já, kdy nebudeme schopni rozpoznat, že MY ničíme sebe, MY si způsobujeme ztrátu práce nebo partnera, MY míjíme životní příležitost, a to pouze proto, že se snažíme svému okolí předstírat, že jsme někdo jiný.

4. signál: Snažím se zavděčit každému.

Každý člověk v nějaké fázi života tuto chybu udělá. Zaplaťpánbu za ni. Tato chyba nám přichází do života právě proto, abychom ji zažili a už nikdy neopakovali.

Absolutně není možné vyhovět všem lidem. Mnohdy dokonce není možné vyhovět komukoli jinému kromě nás samotných. Dříve či později zjišťujeme, že máme-li být v práci efektivní a v životě spokojení, musíme kráčet těmi cestami, které nám jsou vlastní a na kterých se cítíme nejlépe. Nemůžeme dělat to, na co nemáme povahu, vlastnosti, dovednosti, předpoklady jen proto, že někdo jiný by nás tak viděl raději.

Každý se dříve nebo později naučíme rozhodovat po svém. Pochopíme totiž, že z celého svého okolí, byť to s námi myslí dobře, máme právě my největší šanci rozumět sobě.

5. signál: Snažím se změnit někoho jiného.

Nemusíme to vůbec myslet špatně. Můžeme mít ten nejlepší úmysl změnit někoho, kdo se z našeho pohledu řítí do záhuby a nejeví ochotu se změnit. Láká nás představa, že zrovna my toho „porouchaného“ člověka opravíme a on nám pak bude celý život děkovat. Ne.

Moudří lidé tuhle chybu udělají jenom jednou a hned poté si uvědomí, že jiný člověk se může změnit pouze tehdy, když je na to sám připraven, protože změnit člověka mohou pouze touhy a prostředky, které má v sobě.

Lidé, kteří marní čas předěláváním svého negativního okolí, se velmi často zařadí mezi negativní sami. Nepovede se jim to. Navíc každý člověk se stává průměrem pěti nejbližších osob, se kterými se rozhodne trávit nejvíce času.

Proto negativního člověka nejlépe změní pozitivní prostředí. Nezmění ho samo o sobě, ale nastaví mu zrcadlo, ve kterém se rozhodne sám změnit.

Sečteno, podtrženo: Berme život jako učitele.

Ti lidé, kteří procházejí životem úspěšně, to dokážou pouze proto, že jsou schopni se učit. Jak ze svých neúspěchů, tak ze svých úspěchů. Bez ohledu na to, jestli momentálně uspěli, nebo neuspěli, ptají se: Proč? Proč to dopadlo právě tak?

Nežijme v domněnkách. Komunikujme s druhými, oni nám řeknou fakta. Budeme-li ve svých myšlenkách manipulovat jejich odpověď, uškodíme v první řadě sobě. Nevyjdeme z kruhu.