Našla som u Inky a je to úvaha Doreen Virtue:
Hlas vašeho ega není váš vlastní hlas. Je to hlas strachu a ten nemusíte poslouchat, ani nemusíte jednat podle toho, co vám diktuje. Vaše ego vždy mluví o tom, co nemůžete udělat. Pokaždé své věty začíná Ale… jako např.: “Ale já nemám čas,” nebo “Ale já potřebuji napřed vydělat peníze,” nebo “Ale co si lidé pomyslí?” Ego samo o sobě je jedno velké ALE! Nedovolte svému egu, aby vám vymlouvalo radost, která na vás čeká. Cesta naplňování vašich snů je radostná. Je také nejednoznačná, nejistá a neplánovaná. Ale v tom spočívá umělecká cesta vaší duše.
A ešte o pár odsekov nižšie:
Buďte svou vlastní autoritou.
Pre mňa toto urobil Ruiz. Keď som dostala na svoju prvú knihu nelichotivú recenziu redaktora, odrazu to bola nie recenzia “vyššej autority”, ale recenzia človeka podobného ako ja… a videla som za ňou to, čo ním v danom okamihu hýbalo, keď to písal. 🙂 Z “kritizovaného” sa stal “kritik”. 🙂










Povedz svoj názor