Na blogu Cesta duše som pred chvíľkou našla článok, ktorý sa tak nejak hodí do mojej nálady posledných dní a celkom pasuje k týmto ostatným článkom. (A Dae dnes navyše písala o synchronicite. 😛 ) Takže si sem článok “zobem” (=kopírujem, šlohám, atď. 🙂 ):
Premárnené okamžiky
Drahý příteli,
dnes je to naposledy, kdy k Tobě promlouvám…
Jsem na zvláštním místě. Vypadá jako nebe z mých představ o věčném životě, právě to nebe, o kterém nám vyprávěli jako malým dětem. Je tady zvláštní klid. Naprosté ticho protkané závojem lehkého světla. Nikdy jsem nic krásnějšího neviděl. Nejsem zde sám. Vidím malé děti, starce, chudé i bohaté, bílé i tmavé – jsou tady všichni, bez jakéhokoli rozdílu. Cítím však smutek v místě, kde mi tlouklo srdce, když jsem ještě žil… Čítať ďalej












