„Vědomě i podvědomě nechceme vidět, jak podstatné je pasivní uvědomění. Ve skutečnosti totiž nechceme svoje problémy ztratit, protože co bychom byli bez nich? Raději lpíme na tom, co známe, jakkoli je to bolestivé, než bychom riskovali za něčím jít, když ani nevíme, kam můžeme dojít. … Mysl by byla ztracena, kdyby se nepotýkala s problémy; mysl se problémy živí, ať už jsou to problémy osobní, světové, politické, náboženské, ideologické nebo kuchyňské. … Mysl, která je pohlcena světskými problémy, je ohlupována úplně stejně jako mysl, která je zaměstnána svým duchovním vývojem. Problémy posilují představu »já« a »mé«, a zatěžují tak mysl strachem.” — Jiddu Krishnamurti